Coil Commemorate Enslave - Maxima moralia sovraumanità

Coil Commemorate Enslave – Maxima moralia sovraumanità

Coil Commemorate Enslave - Maxima moralia sovraumanità
Země: Itálie
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.10.2015
Label: Land of Fog Records

Hrací doba: 30:45

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Coil Commemorate Enslave / Land of Fog Records

Formace Coil Commemorate Enslave není žádným známým pojmem, ani to není nějaká podzemní kultovka nebo snad dobře skrytý klenot black metalové scény… je to prostě normální kapela, která nefunguje nijak zvlášť dlouho, ani nijak zvlášť krátce a do širšího (byť žánrového povědomí) se jednoduše (ještě?) nedostala…

První známky života Coil Commemorate Enslave sahají do roku 2008, kdy skupina také vypustila svůj první demosnímek. Pak ovšem co do nové tvorby nastalo na nějakou dobu ticho, jež bylo prolomeno až v loňském roce za pomoci dlouhohrajícího debutu „L’infinita vanità del tutto“, který vyšel nejprve vlastním nákladem krátce nato i v reedici u zavedeného labelu Aeternitas Tenebrarum Musicae Fundamentum. A právě na ten nyní tito Italové navazují novým EP „Maxima moralia sovraumanità“ (někde psaném jako řadové album, nicméně sama kapela jej označuje jako EP).

Coil Commemorate Enslave sami sebe nazývají melancholickým black metalem, avšak nějakou obzvlášť melancholickou atmosféru jsem na „Maxima moralia sovraumanità“ jaksi nenašel. Trefnější je podle říct, že jde o bezproblémově stravitelný a trochu „hodnější“ black metal s kytarovými melodiemi.

Právě v kytarových melodiích jsou Coil Commemorate Enslave nejsilnější. Ono tedy popravdě řečeno, ani tohle sice není nějaká velká sláva, jelikož Italové hrají prostě průměr, ale když nic jiného, alespoň trochu ta melodika dokáže zaujmout na rozdíl od zcela prázdné „agresivnější“ podoby (uvozovky proto, že nějaká zlá agrese to prostě z obecného hlediska není) jejich hudby. Příkladem téhle rychlé bezzubosti budiž hned první regulérní song „Turbine tragico“, který nastoupí po ne vyloženě blbém, ale trochu zbytečně nataženém „Intru“, a finální kousek „Il nulla senza tregua“.

Když se v dalších písních objeví ještě o něco výraznější melodická stránka, hned se to dá poslouchat o trochu lépe, což je patrné zejména na třetí „Her Dancing Eyes“, což je asi ten nejlepší track, jenž se na „Maxima moralia sovraumanità“ nachází. Čtvrtá „Apologia dell’orgia“ s neskromnou délkou devíti a půl minuty pak kombinuje obojí – zatímco rozjezd se nese v poněkud obyčejném duchu, melodičtější pasáže v dalším průběhu už jsou o něco záživnější a konkrétně v téhle skladbě se nachází i jedna vyhrávka, které se Italům hodně povedla. V celkovém součtu všech pro a proti je to ovšem trochu málo…

Coil Commemorate Enslave nehrají vyloženě blbě, ale je to prostě takový nijak zvláštní průměr, jehož poslech vám nijak neublíží, ale ani vás duševně nijak neobohatí. A stejně tak je na tom i „Maxima moralia sovraumanità“ – nemůžu to nějak sestřelit a potopit, jelikož tak špatné, aby si to něco takového zasloužilo, to není, zároveň to však ani nemohu nějak zvlášť pochválit, protože prostě nemám moc za co. Italové na svém novém EP jednoduše nabízejí půlhodinku muziky, u níž o nic nepřijdete, když si ji nepustíte…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.