Coldplay - Ghost Stories

Coldplay – Ghost Stories

Coldplay - Ghost Stories
Země: Velká Británie
Žánr: electronic / brit-pop
Datum vydání: 19.5.2014
Label: Parlophone

Hodnocení: 5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Ať už si o britských Coldplay v čele s ikonickým Chrisem Martinem myslíte své, tak jim nelze upřít, že to byla právě tahle kapela, která na přelomu milénia se svým debutem “The Parachutes” nakopla skomírající zájem o britpop. Ten už se zdaleka netěšil takovým úspěchům jako v první polovině 90. let a to se s příchodem Coldplay změnilo. Od té doby tahle čtveřice vydala další čtyři desky, z nichž tu druhou “A Rush of Blood to the Head” považuji za dokonalou ukázku britské pop-rockové tvorby. A Coldplay směle sklízí nemalé úspěchy na všech frontách, a to i navzdory upadající kvalitě svých studiových počinů. Právě v tomto duchu se totiž nese novinková “Ghost Story”, po jejímž poslechu jsem si hned řekl, že je zas o kus horší, než bylo “Mylo Xyloto”.

Je hezké, že se Chris Martin snaží se svým dítkem někam posouvat a zrovna na “Ghost Story” je to směrem k elektronickým vodám, kdy klasické bicí nahradily někdy až taneční rytmy (“A Sky Full of Stars”), ale bohužel mu to není nic platné, když nahrávce zoufale chybí nějaký moment překvapení, jenž by ji takříkajíc nakopnul. Většina skladeb jsou pomalé, teskné balady, které jsou sice aranžérsky zajímavé a jednotlivě odlišitelné, ale poslouchat 50 minut plačtivou náladu bez nějakého oživení není úplně idální stav. V tomto ohledu jsou překvapivými momenty snad jen zmíněná hitovka “A Sky Full of Stars”, hravá “Ink” a titulní “Ghost Story” s bicími, které znějí opravdu jako bicí. Nakonec jsem si našel i několik skladeb, které mě nebaví, přičemž jmenovitě mám na mysli (mimo jiné) “True Love”, “O” a úvodní “Always in My Head”.

Verdikt nad “Ghost Stories” se vynáší dost jednoduše, když je evidentní, že Coldplay se jejich “Ghost Story” moc nepovedlo. Komerční úspěch byl sice totožný (č. 1 v žebříčcích po celém světě netřeba zmiňovat), ale z uměleckého hlediska je to určitě krok špatným směrem. Osobně si radši opráším “A Rush of Blood to the Head” a “X&Y”, což byly poslední vynikající desky Coldplay. Od té doby už pouze oscilují někde kolem žánrového průměru, takže proto pět bodů.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.