Cóndor - Duin

Cóndor – Duin

Cóndor - Duin
Země: Kolumbie
Žánr: heavy / doom metal
Datum vydání: 27.1.2015
Label: Gomorrah Records

Tracklist:
01. Río frío
02. El lamento de Penélope
03. La gran laguna
04. Coeur-de-lion
05. Condordäle
06. Helle gemundon in mod-sefan
07. Adagio
08. Duin

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Mluví-li se o hudební nahrávce, většinou se mají na mysli přímo ty zvuky, které se na člověka linou z reproduktorů, přestože k desce jako takové neodmyslitelně patří i další věci jako obal (a obecně grafická stránka) či texty. A to dokonce i v dnešní době, kdy většina lidí muziky sjíždí skrze digitální distribuce (v tom lepším případě) anebo rovnou z nelegálního warezu. Té muziky totiž vzniká tak velké množství, že není v silách jednoho člověka to všechno poslouchat, a tak je to mnohdy právě přebal, co posluchače zaujme a kvůli čemu se rozhodně věnovat nějakému albu svůj čas. Ne vždy se však tento přístup musí vyplatit…

Kolumbijská skupina Cóndor si na svou druhou desku určitě dala zajímavou obálku. Právě artwork „Duin“ byl tím hlavním důvodem, proč jsem si řekl, že tomu zkusím dát šanci. Bohužel, realita vypadá tak, že přebal není jen tou nejlepší věcí na celém počinu, protože je dokonce jedinou dobrou věcí, již na „Duin“ najdete…

Cóndor jsou velice mladou skupinou. „Duin“ je sice jejich druhým řadovým počinem, s nímž navazují na debut „Nadia“ z léta 2013, ale dvě desky na kontě automaticky neimplikují fakt, že ti muzikanti mají zkušenosti na rozdávání. Cóndor totiž fungují jen dva roky (počítáte správně – debut vydali hned v prvním roce fungování) a už podle fotek je jasně vidět, že těmhle hošanům bude tak stěží dvacet. V takové konstelaci (o níž jsem se jen tak mimochodem dozvěděl až s odstupem během poslechu – předem jsem si to nezjišťoval a šel jsem do toho bez jakýchkoliv předsudků) je samozřejmě trochu naivní očekávat nějaké velké zázraky a také se dá leccos omluvit. Já to samozřejmě beru, že je asi potřeba se nejdřív trochu vyhrát a posbírat nějaké ty zkušenosti, ale to nic nemění na tom, že se „Duin“ dá poslouchat jen horko těžko.

Z „Duin“ totiž doslova čiší amatérismus, a to nejen zvukový, ale především skladatelský. S tím je spojena i obrovská naivita celého materiálu. Vzdáleně mi to trochu připomíná stařičký východoevropský metal z doby, kdy byla tahle oblast ještě drtivě sevřená v kleštích komunismu a jakákoliv tvrdší muzika se tu dělala pokoutně a v porovnání se západem byla sto let za opicemi. Cóndor znějí relativně podobně, akorát ještě o kousek hůře a naivněji. Jistě někdo by mohl argumentovat tím, že kolumbijská metalová scéna asi nebude zrovna vyspělá, ale na druhou stranu – znám kolumbijské kapely, jež i se svým debutem dokážou se ctí obstát v mezinárodní konkurenci svého žánru, takže tím bych to zas tak moc neomlouval.

Inu, a co že se to tedy Cóndor vlastně snaží produkovat? Ten jejich metal je stylově takový trochu nejednoznačný… řekl bych, že asi nejlépe by to šlo popsat jako heavy metal s death metalovým growlingem, nicméně tu a tam své formální růžky vystrkuje i doom metal (avšak takový ten klasický, který je s nadsázkou řečeno „pomalejším heavy metalem“ – žádný funerální pohřeb). Nicméně, ve finále je přece jen hlavní fakt, že je to celé obaleno nezáživností, průměrnou rytmikou a naivní kytarovou stránkou.

Celou nahrávku předznamenává už její rozjezd v podobě „Río frío“, což je instrumentální metalová adaptace slavné „Vltavy“ od Bedřicha Smetany. Našince možná potěší fakt, že proslulý český skladatel není neznámým pojmem ani v Kolumbii, ale to je asi tak vše, jelikož podání Cóndor je podobně nepovedené jako zbytek „Duin“. Popravdě jsem měl dost často problém nahrávku vůbec doposlouchat, přestože trvá nějakých 47 minut, což vůbec není nějak závratná stopáž… sám od sebe jsem však nikdy nebyl schopen to nezapíchnout někdy v průběhu desetiminutové „Condordäle“, protože už před uplynutím půlhodiny jsem toho měl jednoduše dost a celé mě to tak nebavilo, že jsem musel skončit. K tomu, abych „Duin“ dojel až do konce, jsem se tedy nakonec musel doslova přinutit, ale buďte v klidu – ani závěr alba laťku nijak nezvedá a dojem nelepší.

Jasně, je to mladá kapel, já to beru. Stejně tak nepopírám, že jsem už slyšel i mnohonásobně horší věci. Ale to, že jde o nezkušenou kapelu, není důvod k tomu tvrdit, že se jedná o dobrou věc, když tomu tak prostě není. Já osobně si „Duin“ nikdy v životě nepustím a to samé doporučuji i vám.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.