Corpus Christii - PaleMoon

Corpus Christii – Luciferian Frequencies / PaleMoon

Corpus Christii - Luciferian Frequencies
Země: Portugalsko
Žánr: black metal
Datum vydání: prosinec 2014
Label: Folter Records
Původní vydání: 20.6.2011, Candlelight Records

Tracklist:
Side A:
01. The Gate
02. The Owl Ressurrection
03. Crystal Glaze Foundation
04. The Styx Reflection
05. Picatrix

Side B:
06. Deliverer of Light
07. The Infidels Cross
08. Be Dark Thy Light
09. Paths of Human Puzzles
10. In the Rivers of Red


Corpus Christii - PaleMoon

Země: Portugalsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 30.3.2015
Label: Folter Records

Tracklist:
01. Far Beyond the Light
02. Under Beastcraft
03. The Great Death
04. Eternal Bliss
05. Last Eclipse
06. Being
07. Night of Flaming Hatred
08. From Darkness to Total Blackness
09. Livid Night
10. Carving a Light in Me

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl (obě alba):
Metal Promotions

Asi jen těžko lze v případě Corpus Christii mluvit o nějaké legendě nebo žánrové extratřídě. Lze však bez problému mluvit o dávno zaběhnuté stálici, která má v rámci podzemního black metalu vybudované ne úplně zanedbatelné renomé, a já osobně bych si navrch dovolil dodat i to, že se jedná o jednu z nejznámějších portugalských metalových kapel (byť je jasné, že kdyby Corpus Christii pocházeli třeba z Německa, tak by šlo asi jen těžko něco takového tvrdit).

Historie téhle smečky se táhne již od konce 90. let, kdy se kapela na scéně objevila ještě pod názvem Corpus Christi. Po prvním demosnímku však bylo přidáno jedno „i“ a od té doby Portugalci už jako Corpus Christii do světa vyslali sedm dlouhohrajících desek a samozřejmě také řádku neřadových počinů. Aktuální deska s názvem „PaleMoon“ byla vyvrhnuta letos na sklonku března, avšak my se nyní nepodíváme jen na ni, ale i na jejího předchůdce, jenž se jmenuje „Luciferian Frequencies“, a to ku příležitosti vinylové reedice tohoto alba z prosince 2014. Mezi oběma nahrávkami je sice časový odstup čtyř let, což není zas až tak málo, ale i přesto jsou si obě placky v lecčems podobné, což je také ten důvod, proč ničemu nebude vadit, když budeme mluvit o obou naráz…

Ostatně, ono to není nijak zvlášť velké překvapení, že se „PaleMoon“ od „Luciferian Frequencies“ nijak zvlášť neliší, jelikož zrovna překotný vývoj doménou Corpus Christii nikdy nebyl. Netvrdím, že Portugalci znějí i na letošní novince stejně jak v roce 2000 na svém debutu „Saeculum domini“, jelikož ten rozdíl mezi současnou a prvotní tvorbou skupiny je znatelný na první poslech. Nyní je zvuk trochu čistší… z obecného hlediska to sice není naleštěné jako psí koule, ale poslední alba už jednoduše nejsou taková garáž jako zmiňovaný debut. Stejně tak je znát, že Corpus Christii šli nahoru i po kompoziční stránce – zejména je to slyšet na kytarách, které nyní mnohem propracovanější a dokážou přijít s nejednou mrazivou melodií.

Spíše jsem oním prohlášením o „neprogresi“ chtěl říct to, že se Corpus Christii vyvíjejí velice pozvolna a po malých krůčcích a myslím, že nejpozději od „The Torment Continues“ z roku 2005 si již drží ustálenou fazónu. Na druhou stranu, i tento malý vývoj je veskrze kosmetickou záležitostí, jelikož to základní gró, ono skutečné jádro muziky Corpus Christii, zůstává stále neměnné už od prvopočátku kapely. Lze jím popsat nejen „PaleMoon“ a „Luciferian Frequencies“, ale i veškeré starší desky.

Touto základní esencí je agresivní black metal povětšinou rychlejšího tempa, což je recept, od něhož se Corpus Christii doposud neodchýlili – a upřímně řečeno i pochybuji o tom, že tak ještě někdy učiní. Co si budeme povídat, tihle Portugalci se o žádné inovátorství žánru nikdy ani nepokoušeli. Pokud však prahnete po pravověrném black metalu se satanistickou tématikou – která však není provedena takovým tím vyloženě klišé tupým způsobem – pak jste na správné adrese, jelikož nemalá kvalita Corpus Christii upřít jednoduše nejde.

O žánrové čistokrevnosti Corpus Christii sice není sporu, ale nejedná se o žádnou tupou hoblovačku, naopak je znát, že tahle kapela umí. Není to nic originálního, ale Portugalci dokážou zkušeně měnit tempa, zapojit kytarové melodie, které z toho ovšem rozhodně nedělají žádnou melodickou hopsačku, a tímhle způsobem zvládnou vystavět i 40minutovou zábavnou desku, což je případ jak „Luciferian Frequencies“, tak i „PaleMoon“. Corpus Christii nemají zas tak daleko třeba k takovým Marduk (kupříkladu když při úvodní melodii „Eternal Bliss“„PaleMoon“ jsem si napoprvé pomyslel, že začíná „Ars moriendi“ od severského komanda), ale srovnáme-li letošní počiny obou skupin, tak u mě vyhrávají horkokrevní jižané, jelikož „PaleMoon“ ani zdaleka nepůsobí tak vyčpěle jako „Frontschwein“, naopak – muzika Corpus Christii má stále švih.

Mohlo by se snad zdát, že vzhledem k tomu, že se vlastně bavíme hned o dvou dlouhohrajících deskách, toho padlo poměrně málo, ale myslím, že víc není třeba. Kdybych totiž přece jen článek rozdělil a oběma nahrávkám věnoval vlastní recenzi, psal bych o obou vesměs to samé (co již padlo). A vlastně stejné by bylo i hodnocení, protože o „Luciferian Frequencies“„PaleMoon“ mohu říct, že se jedná o dobrá alba, jež patří do žánrového nadprůměru a která obě obsahují několik výtečných tracků.

Abych však přece jen jmenoval nějaké konkrétní kusy, tak v případě „PaleMoon“ mohu vyzdvihnout třeba hned úvodní „Far Beyond the Light“, „The Great Death“ s melodičtějším rozjezdem nebo vypalovačku „Livid Night“, zatímco v případě „Luciferian Frequencies“ bych mezi vrcholy zařadil kupříkladu „Crystal Glaze Foundation“, „Picatrix“ či „Deliver of Light“. Ani v jednom z obou případů se sice nejedná o nahrávky, jež by patřily na vrchol všeho black metalového snažení, ale jsou to v povedené věci, s jejichž pomocí Corpus Christii opětovně dokázali, že svou pozici na black metalovém poli nemají jen tak náhodou.

Před koncem tedy ještě zbývá dodat už jen jednu věc – vyhlásit vítěze pomyslného klání mezi oběma recenzovanými nahrávkami. Přestože jsou na tom obě desky svou formou i svou kvalitou podobně, nakonec musím zvednout ruku pro tu starší z nich, tedy „Luciferian Frequencies“, jelikož mi přijde, že je přece jen o něco kompozičně zajímavější (byť se jedná vesměs pouze o záležitosti kosmetického rázu), a subjektivně bych řekl, že má ještě o kousek větší grády než „PaleMoon“.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.