Cronian - Erathems

Cronian – Erathems

Cronian - Erathems
Země: Norsko
Žánr: progressive metal
Datum vydání: 8.11.2013
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. Cold Wave Eruption
02. Ecocracy
03. Drifting Station
04. Moments and Monuments
05. Blackwater Horizon
06. Core Resiliency
07. Chemical Dawn
08. End(durance), Part III
09. Full Moon Inferno [bonus]

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook

Norská extrémní progresivní scéna je vskutku plodná a kapel se k ní dá zařadit opravdu hodně, přičemž většina z nich se může pyšnit zavedeným jménem a řadou příznivců. Zajímavé ale je, že když se v tom začnete trochu šťourat, vyjde vám, že většina těchto kapel je více či méně personálně spřízněná a není žádnou výjimkou, když nějaký konkrétní hudebník funguje třeba i ve třech i více věhlasných formacích či projektech. A přesně to je i případ jistých Cronian. Tato kapela (nebo spíše projekt, protože Cronian fungují výhradně na studiové bázi) je dítkem dvou mužů, jimiž jsou Øystein Garnes Brun a Andreas Hedlund, a ti obeznámenější čtenáři už teď mají asi jasno. Oba tito pánové figurují v sestavě slovutných Borknagar, přičemž mistr Hedlund (známý spíše pod pseudonymem Vintersorg) dále funguje v rámci svého sólového projektu, v kapele Otyg a ještě v dalších formacích. V obou případech tedy jde o nesmírně zkušené hudebníky, kteří mají navíc pod společnou hlavičkou Cronian na kontě už dvě plnohodnotné desky. Všechny předpoklady tedy mluví v jejich prospěch, tak se pojďme podívat, jak novinková, v pořadí třetí a jménem “Erathems” pokřtěná deska Cronian dopadla.

Jelikož je “Erathems” prvním albem Cronian, se kterým mám tu čest, před vlastním poslechem jsem trochu hledal, co od toho můžu čekat, a dočetl jsem se, že prý progresivní metal. Fajn, progresivní metal opatřený skladatelským rukopisem Øysteina Bruna a Vintersorgovým vokálem, to zní vážně lákavě, takže jsem se chutě pustil do poslechu, a ani jsem “Erathems” nedoposlouchal a už jsem kroutil hlavou. Můj první dojem z desky byl totiž až trapně prostý – Borknagar 2 s občasným připomenutím Vintersogových sólovek. A ono se není moc čemu divit. Vintersorg je skutečně nezaměnitelný zpěvák a Øystein G. Brun se podle všeho svoji kytarovou hru ani nesnaží nějak rozlišovat… Jestli vám tedy připadá, že melodika a kytarový základ “Erathems” opravdu dost připomínají současnou tvorbu Borknagar, máte naprostou pravdu, protože to vážně přeslechnout nelze. Na druhou stranu by ale bylo pošetilé “Erathems” jen tak odstřelit jako kopírku a důvody jsou pro to dva – zaprvé je ta deska vážně dobrá a zadruhé to není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Ono je to svým způsobem znát hned zkraje. Ano, Borknagar z toho koukají na všechny strany, ale něco vám stejně říká, že je to přeci jen trochu jiné. A když se do “Erathems” trochu zaposloucháte, postupně to začne vycházet na povrch. Co? Neuvěřitelné bohatství téhle desky, protože je to právě to, co ji přes všechny styčné body odlišuje od Borknagar. Ačkoli je to z velké části dílem kláves, “Erathems” je deska bohatá na celou řadu “nástrojů”, které z ní dělají studnici, v níž se na první pohled trochu chaoticky a nevýrazně, ale ve výsledku zcela funkčně převalují desítky motivů i samotných zvuků, které ve vhodných chvílích vyplouvají na povrch, vzájemně symbiotizují a ve výsledku tvoří stejně důležitý pilíř soundu celé desky, jako jsou kytary nebo vokál. I když to ale ze začátku může vypadat, jako by ta masa klávesových rejstříků splývala a působila spíše samoúčelně, není tomu tak a naopak jde o ukázkový případ, jak s tímto nástrojem nakládat. Klávesy zde totiž nejsou jen na okrasu a k tomu, aby dodaly epický feeling, ale je radost poslouchat, jak citlivě je nakládáno s jejich potenciálem a jak je ve vhodných momentech užíváno nejrůznějších rejstříků, a to takřka výhradně ku prospěchu věci. Jednou je to žesťový sbor, podruhé jemné zvonky, jindy mix toho i dalších možností, ale jakkoli se nabízí námitka, že album s tak důležitým postavením kláves bude pořád jedno a to samé do kolečka, právě inteligentní způsob využití tohoto mocného nástroje a z něj plynoucí bohatství, o kterém padla řeč výše, “Erathems” markantně přidává na přitažlivosti.

Pokud se mezi čtenáři této recenze pořád ještě nachází někdo, koho povídání o zásadní roli kláves na albu děsí a má za to, že se Cronian snaží zabodovat prvoplánovou syntetizovanou rozmáchlostí, i ten může být v klidu, protože na dně tohoto eintopfoidně působícího, leč perfektně namíchaného guláše se nenachází nic jiného než poctivá muzikantská práce. Nezaměnitelná Brunova kytara dodává typicky rozvážné riffy i melodické vyhrávky, ale kdo poslouchá pozorně, ten si nezřídka kdy povšimne nejrůznějších poloh, které v dosavadní repertoáru tohoto kytaristy mimo Cronian nenajdeme. Jde především o různé experimenty se stavbou a navazováním melodií, strukturou dílčích částí skladeb i sóly. Právě zde se naplno projevuje kýžená progrese, a ačkoli je pořád poznat, z čího pera tyto party pochází, je úplně vidět, jak pan Brun zkouší všechny možné nápady a postupy, které by mu u Borknagar neprošly. Co se týče bicích, upřímně nechápu, jak se je ústřednímu duu hudebníků podařilo naprogramovat. I když to podle všeho vypadá, že do škopků zde skutečně tluče automat, bicí jsou nejen že technicky promakané, ale mají parádní dynamický zvuk – úplně jak od živého a zatraceně dobrého bubeníka! Ohledně vokálů toho pak k popisu moc není, protože Vintersorg exceluje jak v čisté, tak v ostré poloze, a pěvecké výkony tak kvalitativní úroveň celé nahrávky jednoznačně dorovnávají.

“Erathems” funguje jak v reálném čase, tak když se na něj člověk podívá s odstupem jako na celek, a děje se tak ze dvou důvodů – zaprvé je každý takt téhle desky napsaný opravdu výborně, všechny skladby bez výjimky jsou skvělé a jednoduše řečeno je pořád co poslouchat a stojí to za to. Zadruhé se díky obratné práci se strukturou desky podařilo dosáhnout toho, že i při značné stopáži “Erathems” neztrácí přitažlivost a nezačíná nudit. Může to znít trochu jako utopie, ale “Erathems” je zkrátka živoucím důkazem, že šestapadesát minut dlouhé a klávesami od podlahy po strop natřískané album může být nejen dobré, ale dokonce přímo skvělé. Materiál, který se tu sešel, je totiž opravdu výtečný a posluchačsky nesmírně přitažlivý, takže se na to vážně stačí jen trochu soustředit a Cronian se vám odvděčí vskutku působivým zážitkem. Deska “Erathems” jen potvrzuje, jak silná je současná norská scéna, a i když nejde o úplný a bezchybný hudební démant, rozhodně se jedná o nahrávku, kterou by si neměl nechat ujít žádný příznivce inteligentní progrese. Za mě absolutní spokojenost a zatraceně silná osmička k tomu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.