Země: Velká Británie Žánr: progressive / psychedelic rock Datum vydání: 19.1.2015 Label: Sonic Mermaid Records Tracklist: 01. But an Echo 02. Morning Light 03. Separate Ways 04. Summer’s Pride 05. Symmetry of Night 06. Travelling Road Hrací doba: 46:43 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Imperative PR

Tu a tam narazíte na album, kde vám je podle jeho obálky, fotek členů kapely a dalších propriet nejspíš naprosto jasné, jakou hudbu můžete na jeho nosiči očekávat. V případě třetí desky britských Crowned in Earth by se vše mohlo zdát jasné – vyjetý obal, květinový ohoz Kevina Lawryho, mozku i srdce kapely, který jako by se teleportoval ze sedmdesátek do dalšího tisíciletí, nemluvě o všeříkajícím názvu desky. Nu, a tu a tam narazíte na album, které se může tvářit, jak chce, ale ve výsledku dostanete něco jiného, než jste na základě prvního dojmu očekávali. A přesně to je případ „Metempsychosis“.

Mě osobně se na první pohled vybavily květinové děti, psychedelický rock a pousta rozličných drog. Ještě aby ne, když už jen jméno desky mi evokuje psýchu z nadbytku metamfetaminu. Zkrátka hippies jak malovaní na batikovaném triku, vyjetý zpěv, psychedelie. No… v jistém ohledu jsem se vlastně i docela trefil, nicméně hudba, která se pod závojem „Metempsychosis“ skrývá, je mnohem, mnohem víc. Už delší dobu jsem nenašel interpreta, který by se vyloupl v podstatě odnikud a neposlal mě alespoň do kolen, když ne rovnou neusadil na ctěné pozadí. Crowned in Earth se to povedlo naprostým přehledem a takovou grácií, že se mi skoro až nechce věřit, jak je jejich třetí počin dobrý.

Kevin Lawry je totiž podle všeho člověk, který si nějak zvlášť neláme hlavu s takovými maličkostmi, jako je pevná strukturou písně nebo tradiční výrazivo. Fluidní kompozice skladeb prostě pluje v čase a průběžně se mění, místy plynuleji, jindy zase téměř skokem, málokdy se ale najde pasáž, která zní nepřirozeně, nebo by se v průběhu času neusadila a nezačala v širším kontextu dávat smysl. Je hodně cítit, že „Metempsychosis“ nejspíš skládal někdo, kdo byl (přinejmenším) trochu v rauši, druhým dechem je ale třeba dodat, že víc než z psychedelie nebo stoner rocku Kevin čerpá z progresivních žánrů, které koření právě drogovým oparem nebo krautrockovými vlivy.

Výsledek je ovšem výborný. Ano, „Metempsychosis“ je deska švihlá, ujetá, možná až pošahaná a něco jako autocenuzura je pro Crowned in Earth spíš cizí slovo. Což mi nijak zvlášť nevadí, ostatně i přes nezadržitelný příval nápadů většina věcí dává smysl, takže vlastně jediná větší výtka putuje na účet kláves, které po většinu času jen otravně piští jako podmaz pod kytarovými linkami a až na pár světlejších výjimek nemají na práci nic lepšího. Což je z pohledu celku škoda, protože když si rozeberu zbytek alba, získám přehršel barvitých motivů, kterým není těžké propadnout stejně jako náladotvornosti. Stačí se jen nechat unášet proudem tónů, jenž vás díky své nestálosti vždycky zanese někam trochu jinam.

Moderně znějící retro mě v podání trojice Britů zkrátka a dobře baví množstvím pestrých melodií, disharmonií, riffů a precizních basových linek. Nemluvě o tom, když do všeho toho hudebního maglajzu přihodí saxofon. Uznávám, že někomu se může album zdát příliš nejednotné, rozhárané, některé nápady trestuhodně nerozpracované. Nic proti tomu, Crowned in Earth rozhodně nehrají hudbu pro každého a občas si taky říkám, že kdyby na kompozicích ještě trochu zapracovali, mohlo by ve mně „Metempsychosis“ zanechat ještě o něco hlubší dojem. Na druhou stranu, už takhle jsem s ním nadmíru spokojen a pravidelně se k němu vracím, což je samo o sobě známkou kvality.