Země: Česká republika Žánr: folk metal Otázky: H. Odpovědi: Cruadalach Počet otázek: 9 Odkazy: web / facebook / bandcamp / bandzone

Ať už vám konkrétně tato skupina nebo i celý folk metalový žánr obecně sedí nebo ne, není možné ignorovat, že jméno Cruadalach stoupá strmě vzhůru. A to je kapela teprve na počátku své cesty! Abych řekl svůj osobní názor: pokud má nějaká domácí formace potenciál a šanci někam prorazit, jsou to jistě právě Cruadalach. Už jen díky (avšak nejen) tomu jsme si zde na Sicmaggot nemohli nechat ujít příležitost tuto smečku trochu proklepnout v rozhovoru :-) Na všetečné otázky odpovídal hlas celé kapely…

---

Zdravím Cruadalach! Ze všeho nejprve bych vám rád pogratuloval k povedenému minialbu “Agni – Unveil What’s Burning Inside”! Jak se vy sami díváte na výsledek? Jste na 100% s podobou EP spokojeni, nebo v kapele panuje zdravá řekněme “sebekritičnost” v tom smyslu, že je stále co zlepšovat a kam se posouvat? Pokud mám mluvit sám za sebe, já osobně bych viděl nějaké mezírky ve zvuku nahrávky. Ne že bych chtěl jakkoliv znevažovat Fedorovu práci [skupina nahrávala v domácím studiu Fedora Furnadžieva z Et Moriemur – pozn. redakce], to v žádném případě, avšak k muzice Cruadalach by mi seděl ještě o trochu plnější a dravější sound. Co vy na to? Je to jen osobní pocit jednoho redaktora a kapela má přesně takhle znít, nebo to hodláte v budoucnu trochu “pošoupnout”?

Ahoj Jendo, zdravíme Tebe i všechny redaktory a čtenáře zinu Sicmaggot! Rovnou k otázce – líbí se nám, jak nám podsouváš, že sebekritičnost je zdravá, a máš samozřejmě pravdu. Spokojený umělec je podle nás na nejlepší cestě do pekel, čili se snažíme nahlížet na vlastní práci co nejkritičtěji. Svůj zvuk a svou tvář jsme ještě rozhodně s určitostí nedefinovali, právě naopak. Od nahrávání EP uběhlo sotva pár měsíců a již teď jsme po stránce komponování někde úplně jinde. Už to ti může napovědět, že vlastnímu počinu bychom vytkli více, než jen zvuk. Na jednotlivých skladbách šlo například lépe aranžérsky zapracovat, stejně tak šlo vyždímat více z jejich rytmiky. Přesto jsme v danou chvíli podali náš maximální výkon a někteří z nás sami sebe muzikantsky doslova překonali. Pokud jde o zvuk nahrávky, to máš těžké. Na rozdíl od kompozic a hudebního umu se tato veličina vyvažuje do určité míry penězi a s těmi to není nikdy úplně jednoduché. Sice bychom si samozřejmě svůj zvuk představovali někde jinde, ale na rozpočet a podmínky, jaké byly k dispozici, předvedl Fedor i celá kapela perfektní práci. Ale k nejdůležitější části tvé otázky – jak jsme již řekli, na EP jsme pyšní, ale je to jen další krok na naší cestě. Rozhodně doufáme, že nahrávku ještě desetinásobně přebijeme naším debutem, stejně jako jsme épíčkem “Agni – Unveil What’s Burning inside” bezesporu přebili náš loňský demáč “V rytmu staré krve”. Stagnace je cesta do věčných lovišť a my hodláme jako kapela žít ještě hodně dlouho.

Když už jsme u toho představování EP – co vlastně znamená výraz “agni”? Pokud člověk použije všemocného strýčka Googla, vypadnou mu odkazy směřující do Indie a významy týkající se ohně, ať v přímém významu nebo v přeneseném slova smyslu v podobě hindského boha ohně. Blíží se tyto interpretace tomu, co jste názvem chtěli vy sami sdělit, či se jedná o střelu takříkajíc mimo terč? Klidně všechny přítomné zvědavce poučte :-)

Nám šlo především o to, aby hlavní část názvu EP netvořilo české ani anglické slovo, ale aby byla jaksi univerzálnější. A když už se v textech často odkazujeme na esoterickou moudrost lidstva, proč nevzít slovo z jazyka, který je naším skutečným kořenem, tedy z prastarého sanskrtu? Už samotnou volbou jazyka dáváme najevo, že všichni pocházíme ze stejného rodu, a že je něco, co nás někde hluboko všechny spojuje. Co se týče samotného významu, “Agni” znamená primárně prostě oheň. Oheň je v mnoha tradicích nejvyšším elementem, který představuje nejsubtilnější rovinu existence v místě, kde se duše setkává s věčností. Proto je oheň středobodem nejrůznějších mýtů, například toho o Prométheovi, na jehož objevení mystéria elementu odkazuje i obal EP. V neposlední řadě jsme chtěli mít zabarvení obalu i název EP v takovém duchu, aby odkazoval na živelnost a ohnivost našich koncertů, na čemž si velmi zakládáme.

“Agni – Unveil What’s Burning Inside” obsahuje mimo jiné tři skladby, jež se objevily už na promu “V rytmu staré krve”. Hýbali jste nějak v mezičase s těmi songy? Mnohem lepší zvukový háv je myslím očividný, přijde mi však, že v některých pasážích jsou bohatší aranže a více vrstev nástrojů. Nejsem si však jistý, nejedná-li se pouze o vyniknutí těch “zastrčenějších” vrstev díky lepšímu zvuku. Probíhaly před natáčením minialba nějaké úpravy? To samé by mne zajímalo i v případě ostatních písní, které přece jenom už nějaký čas hrajete na koncertech – jedná se o původní verze, nebo došlo k nějakému průběžnému obohacování?

Každá skladba je odrazem své doby, a tak i ten náš trojlístek s ročním časovým odstupem zkrátka interpretujeme trošku odlišně. Samotné aranže jsme moc neměnili, spíše prostě jinak vnímáme dynamiku těch písní.

Co se týče ostatních skladeb, málokterá zůstává od svého složení zcela nepozměněná a i některé skladby z EP už dnes dokonce hrajeme živě lehce pozměněné. Například nedávno přišla naše Hanka s novou houslovou linkou do skladby “Vrásčitá”. Hrajeme prostě tak, aby nás to co nejvíce bavilo, a proto je nutné, aby naše skladby rostly s námi. Primárně se však zaměřujeme na dokončování skládání materiálu na debutovou desku.

Když člověk poslouchá vaši muziku, nelze přeslechnout velké množství vrstev a obrovský počet různých linek folkových nástrojů. Trochu jsem o tom přemýšlel a přijde mi, že bude asi velice málo pravděpodobné, aby jeden člověk přišel na zkušebnu už s kompletně hotovou skladbou, ale ani například taková improvizace mi při vašem nástrojovém obsazení moc nesedí. Jakým způsobem tedy vzniká vaše hudba? Jeden člen donese metalový základ písničky a všechny ty folkové instrumenty na něj pak roubujete? Nebo naopak vzniká nejdřív folková složka a kytary a bicí se přidávají? Nebo vypadá tvůrčí proces Cruadalach úplně jinak? Seznamte nás :-)

Tvůrčí proces se snažíme zcela záměrně měnit pokud možno s každou skladbou, aby byly posluchačsky i hudebně co nejrozmanitější. Nicméně tě možná překvapí, že náš kytarista Tomáš skutečně občas přijde s harmonicky i melodicky zcela perfektní, dodělanou skladbou, kterou se následně všichni učíme. Navíc tyto věci nevznikají experimentálně metodou “pokus-omyl”, ale Tom skutečně v hlavě slyší muziku, kterou pak jednoduše ťuká ve svém doupěti do noťasu. Neptej se nás, jak to dělá, asi v tom bude fakt nějaké nevšední nadání. Na tvorbě kapely se však podílí více či méně všichni členové. Základ “Confession” například udělala dechařka Petra, kostru podobně netypické skladby “Vrásčitá” pro změnu zpěvák Radalf, slušnou řádku písní napsal zase kompletně druhý kytarista Aleš, ale i ostatní občas přijdou s vůdčí linkou nebo minimálně propracovávají aranže skladeb v rámci své nástrojové sekce. Tvůrčí proces je skutečně ohromně bohatý a rozhodně si nemysli, že vše vzniká stejným továrním způsobem jako někde u pásu. Třeba jednu z aktuálně zkoušených skladeb na debut, “Living with Pride”, napsal Radalf s Tomášem při společném jamu, Aleš dopsal linky pro dudy a vymyslel pár skvělých vychytávek, další přišli s vlastními melodiemi a společně jsme pak propracovávali rytmiku. Skutečně pracujeme jako tým! Mimochodem – nikdy neskládáme primárně folkovou ani metalovou složku, vše je od začátku propojené a vždy dopředu počítáme s využitím každého nástroje. Kdyby to bylo jinak, byla by naše hudba podstatně chudší.

V návaznosti na předchozí otázku mě napadá ještě jedna – obecně se říká, že v kapele musí být tvůrčí osobnost, která skládá většinu materiálu a má tím pádem hlavní slovo, vy však navenek vystupuje jako skupina hudebníků, kde má každý naprosto rovnocenné postavení… na nějaké hlavní slovo tedy nehrajete? Co kdyby vás byl sudý počet a nemohli jste se na něčem demokraticky shodnout? Ve volné souvislosti s tím bych se ještě rád zeptal ještě na jednu věc. Nějak mi nesedí počty – proč vás je na fotkách dvakrát tolik (smích)?

Cruadalach, to je především devět lidí, kteří milují muziku. Navzdory mnoha rozdílům jsme na stejné vlně, co se týče toho, co chceme s klanem dokázat, a tak i přes občas ohnivější diskuze vždy nalezneme společnou řeč. Vlastně daleko jednodušeji, než si asi mnoho lidí představuje – o spoustě věcech nediskutujeme a nehlasujeme, protože zkrátka není o čem. Všichni máme společný sen, tak na co vůbec diskuze? Jinak je rozhodovací proces zcela přirozený a vyplývá z našich nátur. Někdo je kapku větší flegmatik než jiný, taky každý z nás tíhne k trochu jiné části naší “agendy”, a tak máme každý přirozeně vytvořený svůj prostor. Je vlastně takový malý zázrak, že navzdory všem rozdílům mezi námi a tomu, z jaké dálky někteří dojíždí, dokážeme zkoušet, bavit se, chodit spolu na koncerty a ještě jsme v takřka každodenním kontaktu alespoň přes net a telefony.

A co se týká druhé části otázky – promo fotkami z října 2010 jsme chtěli naznačit, že klan Cruadalach netvoří jen několik muzikantů, ale především spousta lidí, bez kterých by náš hlas nic neznamenal. Dali jsme proto našim fanouškům a přátelům možnost, aby se na fotkách objevili s námi. Je to forma našeho poděkování za jejich podporu. Mezi lidmi na fotkách tak najdeš třeba Petřina manžela Vítka, který nám udělal web a nahrál niněru na bonusovou skladbu “Cernunnos, zlatooký král” pro vinylovou verzi našeho EP. Pak tam je Jirka, co si ještě po vydání pohrával se zvukovými stopami našeho starého dema, nebo Honza Knotek, který nám nemalou měrou pomohl při nahrávání EP. Samozřejmě spousta pro nás důležitých lidí chybí, ale to bychom se na ty skály už asi fakt nevešli…

Materiál, jímž se na “Agni – Unveil What’s Burning Inside” prezentujete, je velice rozmanitý. Od energických pecek (“Heavenly Forge”), přes vyloženě folkově laděné (“Pramen Epony”, “Golden Times”) a středověkem načichlé (“Rhythm of Our Blood”) věci, až k pomalým a melancholickým kouskům (“Vrásčitá”, “Confession”); v takové “Occident Sun” cítím dokonce i lehký orientální nádech. Je toto právě ta cesta, kterou se chcete ubírat – dát každé skladbě osobitý ráz? Abych vám taky trošku polechtal ego, musím říct, že je to pro posluchače určitě dobré, zvláště když to porovnáme se spoustou jiných folk metalových kapel, tvořících písničky jak přes kopírák jednu jako druhou (netřeba dodávat, na kterou finskou formaci od písmene K narážím :-)). Ale abych se dostal k jádru pudla – je nějaká hranice, za níž byste už nezašli, například že byste nepoužili nějaké party, protože by byly moc agresivní či naopak moc “popové”, nebo podobnou autocenzuru vůbec neřešíte a postupujete stylem “posluchač se s tím popere”?

Každá skladba musí mít vlastní tvář! Jaký by byl jinak důvod točit dvě různé? Důležité je, že všechny reprezentují svébytný styl, který se snažíme s Cruadalach pilovat a zdokonalovat. Co se týče hranice, za kterou bychom nešli, tak jednu opravdu máme. Neradi bychom zněli konvenčně nebo kopírovali něco, co už tu ve stejné formě bylo. Všechny další cesty jsou otevřeny, a kdybys slyšel materiál, který v těchto dnech pilujeme pro debutovou desku, byl bys možná překvapen, jak moc. Čekat můžete rozhodně energii, dravost i melodiku, rozhodně však ne stopadesátou variaci na folkmetalové legendy. Jako muzikanti jsme všichni velmi otevření novým vlivům, posloucháme a vstřebáváme ohromné množství hudby a rozhodně nehodláme balancovat na jednom místě a doufat, že z něj nespadneme. Přemýšlet, zda něco není “moc popové” nebo jiným způsobem “přes čáru”, znamená rdousit tvůrčí proces. A to by byla hrozná škoda.

Čerstvě máte v kapse podpis s německou firmou Black Bards Entertainment. Otázka je vcelku jasná – jak jste se k nim dostali? Měli jste i jiné nabídky, nebo jste takříkajíc skočili po té první? Vyhmátli si vás sami, nebo jste “otravovali” s promem? Co si od spolupráce s Black Bards vlastně slibujete?

Dávno před navázáním kontaktu s Black Bards jsme o vydání našeho CD jednali s několika českými vydavatelstvími, z nichž nás nejvíce zaujala nabídka Herdrona vydat debut prostřednictvím časopisu Pařát, také proto, že z jeho strany byl zájem jednoznačný a jeho nároky pro nás splnitelné i za našich tehdejších podmínek, zároveň nás nesvazoval a dával nám prostor hledat dál. V létě 2010 jsme kontaktovali několik zahraničních vydavatelství včetně Black Bards, na něž jsme narazili při hledání zahraničních kapel pro výměnné koncertování, když jsme na Myspace našli jejich čerstvý objev, německou paganmetalovou kapelu Nothgard. Odpověď Black Bards byla negativní s odůvodněním, že nové kapely již nepřijímají. Od hledání v zahraničí jsme si tehdy slibovali i finanční pomoc při studiovém natáčení – v té době jsme ještě pomýšleli na to, že bychom se na podzim rádi zavřeli do profesionálního studia, ale nakonec jsme ani tímto, ani jiným způsobem nesehnali potřebné zázemí a finanční prostředky, proto EP vznikalo v domácím studiu Fedora z Et Moriemur. Po realizování velmi úspěšného podzimního výměnného minitour Samhainfest, jehož účastnila i výše zmíněná kapela Nothgard (k tomu si potřebovali vyžádat svolení Black Bards a agentura jim posléze pomohla sehnat další kapelu pro support jimi pořádaného koncertu Samhainfestu), se na nás sám obrátil majitel Black Bards s pevným rozhodnutím, že o Cruadalach stojí. Důvodem evidentně nebyly jen naše umělecké kvality, ale i naše zjevné odhodlání jít si za svým cílem a udělat maximum pro jeho úspěšné dosažení, čemuž ostatně celou dobu mohli přihlížet. Jejich zájem o nás byl tak eminentní, že plně akceptovali to, že jsme již začali pracovat na CD pro Pařát, pouze požadovali jeho zkrácení, aby náš debut mohl vyjít až pod nimi. Herdron pak přistoupil na zkrácení na formu EP se sedmi písněmi. Během komunikace s nimi se nám podařilo vyjednat pro kapelu velmi příjemné podmínky, zároveň jsme sledovali aktivity agentury a ptali se na ni jiných jejích kapel, přičemž jsme získávali výhradně kladné reference. Ačkoliv byli tedy prvním zahraničním labelem, který o nás projevil zájem, rozhodně jsme po něm neskočili bez patřičné rozvahy.

A co od spolupráce s Black Bards očekáváme? Samozřejmě to, že náš debut vydá v západní Evropě, mimochodem plánuje i jeho distribuci v USA. Vydání debutu bude také podpořeno západoevropským tour – tedy nejspíš s většinou zastávek v Německu. To vše již bereme spíše jako samozřejmost, protože Black Bards toto pro své kapely opravdu dělá! Co je ale nejdůležitější, je to, jakou motivaci a výzvu pro nás jejich nabídka představuje. Je to výzva k sebezdokonalování každého z nás a k neustálé práci na všech aspektech fungování kapely. Především chceme, aby náš debut byl již na světové úrovni a abychom z našeho spojenectví získali co nejvíce jak pro nás, tak pro Black Bards. Také chceme skrz Black Bards ukázat Evropě, že česká metalová scéna rozhodně stojí za velkou pozornost a že se vyplatí investovat důvěru do našich kapel!

Už na podzim by měl vyjít váš první dlouhohrající počin. Kdy a do jakého studia se jej chystáte vydat nahrát? Máte už nějakou bližší představu o desce – název, přesnější datum vydání, obal apod.? Velice by mne také zajímalo, jaképak songy se zde objeví… mám na mysli, jestli se budou opakovat písničky z “Agni…” nebo půjde o kompletně nový matroš?

Co se týče debutu, máme zatím poměrně přesnou představu o hudební náplni, máme ostatně většinu alba již napsanou a následující měsíce budeme zejména dolaďovat aranže a nechávat skladby zrát do podoby, kterou v dané chvíli zachytíme na desce. O názvu v tuto chvíli diskutujeme, máme ve hře pár alternativ, ale prozrazovat zatím raději nebudeme nic. Nicméně můžeme zcela stoprocentně prohlásit, že na debutu budou jen zcela nové a čerstvé skladby! Žádné znovunahrávání starších věcí již neplánujeme.

Na nahrávání jsme se domluvili se Slezanem Tomášem Špirkou, s nímž má velmi pozitivní zkušenosti dechařka Petra z nahrávání CD pro folklórní kapelu Szmyrum a chechuum, jejíž je členkou. Nahrávat se pravděpodobně bude v severomoravském studiu Devítky. Tomášův záběr jde skrze mnohé žánry, folklórem a popem počínaje (spolupracuje s několika polskými popovými veličinami) a metalem konče, takže pro kapelu kombinující metal s klasickými a folklórními nástroji jde o ideální volbu. Svůj velký smysl má i skutečnost, že kapela bude moci nahrávat na půdě severní Moravy, rodné hlíně hned tří členů Cruadalach.

Na závěr bych si dovolil podnítit trochu toho vašeho jasnovidectví :-) Máte německou firmu, hrajete styl, který dnes v rámci metalu frčí, ale dokážete jej uchopit osobitým způsobem – myslíte, že máte v takovéto konstelaci šanci prosadit se i za hranicemi České republiky? Bavme se čistě hypoteticky, kdyby na to přišlo, byli by Cruadalach ochotni naskočit na kolotoč deska-turné-deska-turné? Díky moc za rozhovor a ať vám to šlape! :-)

Kdyby na to přišlo, byli bychom ochotni jet až na konec světa.

Klan Cruadalach

---