Země: USA Žánr: alternative rock / stoner metal Datum vydání: 24.2.2017 Label: Ipecac Recordings Tracklist: 01. Chiseler 02. Drugs on the Bus 03. Necklace Of Divorce 04. Moth Tongue 05. Crystal Fairy 06. Secret Agent Rat 07. Under Trouble 08. Bent Teeth 09. Posesión 10. Sweet Self 11. Vampire X-Mas Hrací doba: 40:15 Odkazy: facebook / bandcamp

Občas si kapely na společném turné sednou takovým způsobem, až z toho vznikne kapela nová. A přesně to je případ Crystal Fairy. Jejich zárodek byl započat na turné Melvins a Le Butcherettes, kdy se dali do řeči Dale Crover a Buzz Osborne z prvně jmenovaného tělesa se zpěvačkou toho druhého, Teri Gender Bender. K nim se na baskytaru přidala vůdčí osobnost věhlasných a již neexistujících The Mars Volta či stále existujících At the Drive-In, Omar Rodríguez-López. Ten byl na onom turné v pozici fotografa, přičemž se již několik let okolo La Butcherettes „motá“, ať už na postu producenta nebo právě baskytaristy. Slovo dalo slovo a o rok později tu máme eponymní studiovou nahrávku.

Bylo by asi moc jednoduché napsat, že po výčtu skupin, z nichž členové Crystal Fairy pocházejí, dostanete Crystal Fairy. No, i když jednoduché… je to slušný mišmaš garážového punku, metalu a experimentátorského rocku. Především by to nebylo přesné, protože tomu tak úplně není, i když by leckdo mohl konstatovat, že se jedná o Melvins s ženským vokálem. Jasně, svých kořenů a naučených postupů se členové asi nezbaví, takže jo, všechny ty kapely tady můžete slyšet a jelikož 2/4 Crystal Fairy jsou Melvins, tak nejvíc právě je. Ale zasloužilo by si to ještě více upřesnit. Zkuste si představit neo-psychedelické Melvins v ozonu rocku 70. let, do kterých se probíjí grunge tažený kupředu nestydatou riot grrrl zpěvačkou. Hudba Crystal Fairy je zároveň daleko přímočařejší než Melvins nebo The Mars Volta, jedná se spíš o kompilaci jedenácti rockových zářezů pohybujících se na širokém spektru od popu až po sludge.

Crystal Fairy se s tím moc nepářou a rozjedou to ve velkém hnedka zkraje, jelikož první „Chiseler“ je pecka jak hovado a jistě potěší všechny milovníky alternativního rocku. Rychlejší podklad spolu s podmanivým vokálem Teri nemá chybu, prvnímu songu není co vytknout, koneckonců jej považuji za to nejlepší z celého debutu. Refrén se zaryje pod kůži, ani nevíte jak. To, že riffy King Buzzo umí, víme už několik desítek let a ani na „Crystal Fairy“ jimi nešetří. Hutná „Drugs on the Bus“ připomíná právě domovinu Osborna a Crovera přibarvenou trochou psychedelie, což se projevuje hnedka v několika skladbách. A zní to skvěle. Občas překvapí, jak bezprostředně dokáže Buzz hrát vzhledem k tvorbě Melvins. Důkazem toho je „Necklace of Divorce“, jejíž riff je prostě klasická hardrockovka, ale šlape to skvěle.

Další mojí oblíbenou je „Moth Tongue“, jež je opět zamlžená v opojném oparu, z něhož ji dostává hlas Teri, zde velice silný, až hypnotický. Opravdu nemá moc daleko k přelomu let šedesátých/sedmdesátých. Náladu první skladby navodí titulka, která útočí na nejnižší pudy posluchače, tedy chytlavý refrén, jenž se tady znovu povedl. Abych neopomněl ani posledního člena sestavy, baskytaristu Omara Rodríguez-Lópeze, i jeho hra je velice výrazným prvkem výsledného soundu Crystal Fairy. Basa zde rozhodně není nijak utlumená, naopak v několika pasážích je výraznější než zbytek kapely, tak je tomu právě v případě titulní skladby. Prsty v tom může mít on sám, jelikož se chopil produkce, ovšem byl by hřích jeho um nevyužít. Ono mu vysolit pár basových partů zřejmě nedělá žádný problém, hehe (ve svých 41 letech stihl vydat na 43 sólových alb!).

Jediným malým zaškobrtnutím je sedmá „Under Trouble“, která mě spíš nudila, a neostýchal jsem se ji přeskakovat. Jedná se asi o nejklidnější moment desky se zvláštní atmosférou, jež bohužel nevyústila v nic významnějšího. Dalo by se vlastně konstatovat, že „Crystal Fairy“ je se začátkem druhé poloviny slabší, ale s blížícím se koncem album opět nabírá na síle. Songy jako „Bent Teeth“, takřka popová „Sweet Self“ a hlavně závěrečná jízda „Vampire X-Mass“ jsou kvalitní kousky směle se rovnající výtečnému začátku.

Jestli chcete slyšet něco zvláštního, vybočujícího z hudební produkce těchto let či ulétáváte na rockové hudbě z předešlých dekád nebo máte jednoduše rádi vše, na co Buzz Osborne sáhne, „Crystal Fairy“ mohu jen doporučit. Jedná se o zdařilé dílko a po delší době o zajímavou tzv. superskupinu. Tahle kombinace muzikantů si zkrátka sedla, uvidíme, zdali se také odhodlají k turné, či bude mít „Crystal Fairy“ nějaké studiové pokračování. Obojí by stálo za to.