Země: Belgie Žánr: black metal Datum vydání: 16.3.2015 Label: Code666 Records Tracklist: 01. Achaea, 41 B.C. 02. Nero (Divine Providence) 03. Casus belli 04. Bred for War 05. Loner 06. Germanicus 07. First of Men 08. Damnatio memoriae 09. For Centuries to Come Hrací doba: 55:42 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Aural Music / Code666 Records

Někomu, kdo dění v blackmetalovém světě sleduje alespoň trochu hlouběji než povrchně, by pojem Cult of Erinyes neměl být neznámý. Belgická formace sice nefunguje nějak zásadně dlouho (ještě tomu není ani deset let) a nevydala zas tolik alb (nyní recenzované „Tiberivs“ je třetí dlouhohrající), přesto určité zaujetí způsobila a její předchozí počiny „A Place to Call My Unknown“ a „Blessed Extinction“ neprošuměly bez povšimnutí. Však ještě aby ne, když různé nosiče kapele pouštěly do světa firmy jako Les acteurs de l’ombre Productions, Caverna Abismal Records nebo Code666 Records, jejichž vydavatelská činnost má své publikum. Ostatně, poslední jmenovaní jsou podepsáni i pod CD verzí „Tiberivs“ a druzí jmenovaní zase obstarali audiokazetu.

Jak už název napovídá, „Tiberivs“ patří k nahrávkám, jimiž se prolíná určitá jednotící linka. V tomto případě jde o éru antického Říma, konkrétně o období, kdy byl u moci druhý římský císař Tiberius Julius Caesar Augustus. To znamená, že se bavíme o přelomu dvou epoch, jimž se dnes říká před naším letopočtem a našeho letopočtu. Nicméně ačkoliv hlavní mozek kapely Corvus tvrdí, že vše na desce obsažené bylo stvořeno se zmiňovaným historickým obdobím na mysli, a to již od úplného počátku kreativního procesu, mně osobně nepřipadá, že by to zde hrálo až tak zásadní roli, poněvadž ze samotné hudební stránky jsem antickou atmosféru nevycítil. Pokud tedy budete „Tiberivs“ poslouchat, aniž byste byli s tématem obeznámeni, nijak zásadně vám to myslím neuškodí.

Hudebně nyní Cult of Erinyes samozřejmě přímo navazují na to, co předváděli již na svých předcházejících nahrávkách. Opět se tedy račte připravit na chytřeji pojatý black metal. Co si pod tím představit? Jednoduše black metal, který se nebojí měnit tempa, přijít s promyšlenou strukturou písně, dokáže nabídnout zajímavě vystavěné melodie i silné pasáže, které vybočí ze zaběhnutého receptu a následně se stávají vrcholy svých skladeb. Ještě jinak řečeno – black metal, jenž stojí někde na půl cesty mezi pravověrnou větví žánru a jeho progresivní odnoží, ale není natolik tradiční, aby bylo možné jej nazývat ortodoxním, ale ani natolik pokrokový, aby se dalo hovořit o progresi, avantgardě nebo experimentu.

Ačkoliv všechno vypadá dobře, mám s „Tiberivs“ podobný problém, jaký mě svého času trápil již na minulém „Blessed Extinction“. Objektivní kvalita je neoddiskutovatelná, přesto mi činí obtíže se koncentrovat a nechat hudbu, aby vstoupila do mysli. Rozhodně se na desce nachází množství výtečných pasáží a dobře vypointovaných chvilek, jež mě skutečně baví, nicméně v dalších momentech, zejména v těch rychlejších, kde se Cult of Erinyes blíží k tradičnější podobě stylu, slyším rezervy a chybí mi výraznější nápady. Abych ale zbytečně nehanil, musím na druhou stranu uznat, že zde nacházím pouze jediný kousek, který mi nesedl – téměř až post-rockové kytarové sólo v polovině poslední jedenáctiminutové kompozice „For Centuries to Come“.

Nechci, aby verdikt vyzníval přehnaně negativně, protože „Tiberivs“ se stále s přehledem drží nad průměrnou hranicí, a jak už jsem řekl, lze zde nalézt i pasáže na výši. Když se však na album podívám jako celek, nemůžu zakrývat, že mi zde cosi schází a že Cult of Erinyes po extratřídě jen zdálky pokukují, nicméně se jí nedokážou přiblížit či dokonce dotknout. Základní vize, směřování i přístup – to vše je dobré. Jako by ale Belgičanům unikala jakási prchavá esence výjimečnosti, která dělí kapely na ty mimořádné a ty „jenom“ dobré. Cult of Erinyes se stále drží v druhé jmenované sortě. Nicméně cítím, že ani na „Tiberivs“ ještě nesáhli na hranici svých možností a potenciálu.

Předpokládám, že k „Tiberivs“ se již zpětně vracet nebudu, nicméně nad Cult of Erinyes hůl rozhodně nelámu a příští album si rozhodně opět poslechnu. Kapela nedávno prodělala zásadní změny v sestavě, z níž loni odešel dlouholetý bubeník Baal (novinku už nenatáčel) a letos i dlouholetý vokalista Mastema (novinku ještě nazpíval), jehož místo zaujal světoběžník Déhà (Yhdarl, Slow, Mera mundi, We All Die (Laughing), Lebenssucht), jenž se už na nové desce podílel mixem a masteringem. Tak uvidíme, co budoucnost a změny přinesou…