Země: Česká republika Žánr: vedic black metal Datum vydání: 15.9.2016 Label: Beyond Eyes Tracklist: 01. Life 02. Chinnamasta Mantra 03. Death 04. Tantric Sex Hrací doba: 20:09 Odkazy: web / facebook

Cult of Fire možná nefungují závratně dlouhou dobu, přesto jsou aktuálně asi nejviditelnějším a největším vývozcem českého black metalu do zahraničí. Svým způsobem není divu, že si jejich tvorba získala takový ohlas, jelikož se prezentují druhem moderního black metalu, jehož počet příznivců poslední roky roste, ten doplnili o působivou vizuální stránku, později i vysoce atraktivní tematiku, jež z nekonečné řady samozvaných okultistů přeci jen vystupuje, a navrch to zalili vybroušeným skladatelským umem.

Z druhé desky „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“, s níž Cult of Fire zahájili svou védskou éru, jsem byl v době jejího vydání unešený, nicméně s odstupem času nadšení citelně opadlo a dnes už nemám úplně potřebu se k tomu materiálu vracet, byť zde s výjimkou zvuku není skoro nic špatně. Čas je ovšem nejlepší soudce a tento jednoznačně říká, že vrcholným dílem Cult of Fire je debutový „Triumvirát“. Přesto Cult of Fire stále považuji za výbornou kapelu, jejímuž skladatelskému umu může v České republice (a také na Slovensku vzhledem k původu Infernal Vlada) konkurovat málokdo. Což ostatně potvrdilo i album „The History of Death & Burial Rituals Part I“ vedlejšího projektu Death Karma (byť zvuk byl opět těžce vyjebaný) a nic na tom nezměnilo ani EP „Čtvrtá symfonie ohně“, ačkoliv mnohým přišla předělávka legendární klasické kompozice „Vltava“ odfláknutá (mě osobně bavila).

Tím vším směřuji k prohlášení, že nebyl příliš velký důvod ke skepsi ani v případě nejnovějšího minialba „Life, Sex & Death“, které vyšlo na krásně vypadajícím shaped picture vinylu (zatím hodnotím jen vizuální hledisko) na festivalu Prague Death Mass III, v jehož pořádání je (vlastně byl – šlo o poslední ročník) zainteresován bubeník Tom Coroner. Jedinou obavu člověk mohl mít snad ze zvuku, protože ten Cult of Fire bohužel dělává neplechu vlastně vždy.

Stručně bych mohl říct, že negativní očekávání stran zvuku se na „Life, Sex & Death“ opět potvrdilo. A naopak pozitivní očekávání stran skladatelské úrovně se tentokrát bohužel nepotvrdilo. Nechoďme dále kolem horké a povězme si to na rovinu – „Life, Sex & Death“ je suverénně tím nejslabším počinem, jaký Cult of Fire doposud vydali. Všechny jejich nahrávky nějakým způsobem vybočovaly – ať už to byla syrová atmosféra prvního EP „20:11“, fantastické pasáže na „Triumvirátu“, indická aura „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ nebo „Čtvrtá symfonie ohně“ jakožto pocta Bedřichu Smetanovi a dvěma československým řekám.

„Life, Sex & Death“ však nic takového nemá a ve své podstatě vyznívá jen jako béčkové „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“, jako chudý příbuzný druhého alba, který se sice snaží o důstojné pokračování, nicméně se mu to nedaří nijak přesvědčivě. Skladby jsou nevýrazné, povětšinou nepříliš záživné, nosným nástrojem se stala sólová kytara, jejíž melodie mi ovšem mnohdy přijdou až kýčovité, v některých případech dokonce otravné.

EP obsahuje čtyři písně, z nichž dvě jsou blackmetalové a dvě se věnují (resp. snaží se věnovat) spíše atmosféře (jedna tak půl napůl s black metalem). Ani nedokážu říct, jaká dvojice z toho vychází hůře, protože výše jmenované neduhy se dají vztáhnout na obě kategorie. Sólová kytara je asi o něco otravnější v blackmetalových kusech. Zejména „Death“ se mi nezdá moc povedená, a i když v některých momentech dovede slušně zasypat, stále to diplomaticky řečeno není žádný zázrak a v oněch melodických pasážích mě to upřímně spíš otravuje. Naopak „Life“ z celého počinu vychází snad s největší ctí, místy je její nálada sympaticky majestátní, a přestože se s materiálem z takového „Triumvirátu“ nemůže rovnat, hloupá není a i ona kytara je tu nakonec snesitelná (byť některé linky mi stále připadají zbytečně hodné a nekonfliktní). Rozhodně to ale není tak dobré, aby mi dávalo smysl se k tomu vracet s odstupem.

Relativně solidní (zdaleka však ne zázračná) je ještě „Chinnamasta Mantra“, která je jako jediná nenabízí žádné rychlé blackmetalové pasáže a po celou dobu se nese v duchu védské atmosféry. Zapojení ženských vokálů lze jistě považovat za dobrý nápad a jejich zapracování není špatné, ale jako celek píseň prostě nedokáže strhnout, jde jedním uchem dovnitř a druhým ven a některé linky mi opět znějí trošku kýčovitě. Finální „Tantric Sex“ je stylově tak napůl, což znamená, že po klidné, leč poněkud zívací první půli nastoupí kytarový závěr, ale i v jeho případě musím znovu vytáhnout mantru dnešní recenze – veselá kytárečka, kýč, nuda. Sorry, ale je to tak.

Dojem z „Life, Sex & Death“ pak definitivně sráží výše zmiňovaný sound, který je klasicky slitý a nepříliš příjemný – mluvím o MP3 verzi, již sama kapela poskytla ke stažení na webu (v případě zájmu tady). Že mám přestat píčovat a radši si pořídit elpíčko? Chacha. Popravdě ani nechci slyšet, jak EP zní z onoho picture discu, u nějž je sound už z jeho podstaty vždy ještě horší (kdokoliv, kdo má nějaké povědomí o technologii výrobě vinylu, jistě ví, o čem mluvím), takže to musí být už vůbec výkon nahrávku doposlouchat. Určitě se na to hezky kouká, ale to je snad jediné plus picture vinylů. Již padlo, že zrovna zvukové inženýrství nikdy nepatřilo mezi přednosti Cult of Fire (ani Death Karma), nicméně starší věci byly skladatelsky tak dobré, že se to dalo kousnout a materiál si užít i tak. V momentě, kdy je kapela ve slabší formě jako na „Life, Sex & Death“, už ovšem nezbývá jediný důvod ke shovívavému přivírání očí nad tímhle neduhem.

„Life, Sex & Death“ je samozřejmě velké zklamání, jinak o EP mluvit ani nelze. Hudebně je materiál nezajímavý, je to slabší odvar starších věcí, skoro to až působí jako odřezky nebo šuplíkové nápady z období druhého alba, navrch s blbým zvukem. Jediné, co lze bez výhrad pochválit, je tradičně skvělá obálka od Davida Glomby, což je trochu málo. „Life, Sex & Death“ za pozornost nestojí – ani kvůli jménu Cult of Fire ne.