Země: USA Žánr: progressive metal Datum vydání: 11.11.2011 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Amidst the Coals 02. Carbon-Based Anatomy 03. Bija! 04. Box Up My Bones 05. Elves Beam Out 06. Hieroglyph Hodnocení: Kaša – 8,5/10 Zajus – 8/10 Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Když v roce 2008 techničtí death metalisté Cynic vydali po 15 letech své druhé album “Traced in Air”, upletli si na sebe pořádný bič. Parta okolo lídra Paula Masvidala dokázala nečekaně navázat na svůj dnes již legendární debut “Focus” (1993) a ukázala, že jejich návrat měl smysl a nejednalo se o další reunion, za kterým jsou cítit prachy.

Očekávání na třetí album, které by mělo vyjít v průběhu příštího roku, jsou obrovská. Aby Cynic fanouškům zkrátili čekání, servírují své další EP v rozmezí jednoho a půl roku. Loňské “Re-Traced” obsahovalo jednu novou skladbu a několik přepracovaných písní z předchozího alba. Přineslo čistší zvuk, který byl podobný vedlejšímu projektu členů Cynic, další zajímavé kapele Æon Spoke. V obdobném trendu pokračuje skupina i na novém EP “Carbon-Based Anatomy”, z jehož ohlášení jsem byl nejdříve zklamán (čekal jsem plnohodnotné album). Ovšem teď už počínání kapely rozumím, protože do své tvorby zahrnuje nové prvky a připravuje tak fanoušky na možný stylový odklon na příštím albu.

Ještě než se pustím do rozboru jednotlivých skladeb, rád bych pochválil grafické zpracování alba. Poprvé se mi artwork alba Cynic opravu líbí, nevyskytuje se zde motiv předešlých alb, přestože má grafické zpracování na starosti Robert Venosa (autor všech artworků Cynic, bohužel zemřel krátce před vydáním tohoto EP). Booklet je velice temný, abstraktní a dle mého názoru se opravdu povedl.

EP otevírá intro “Amidst the Coals”, které zaujme svou orientální atmosférou blízkého východu, již podtrhuje krásný vokál hostující zpěvačky Amy Correia. Musím přiznat, že při prvním poslechu této skladby jsem si nebyl jistý, jestli jsou to opravdu Cynic. Tento orientální nádech je v jejich hudbě něco nevídaného, ovšem proč ne. Následuje titulní skladba, která je vrcholem EP. Krásně graduje a fanoušci souhry basy s bicími si můžou vychutnat skvělou práci rytmické sekce skupiny – dvojice Sean Reinert a Sean Malone zde předvádí vynikající práci. Bicí jsou ve prospěch atmosféry celého EP laděny místy do tribal-stylu. Titulní skladbu lze považovat za klasické Cynic, přestože za zmínku stojí fakt, že se nejedná o původní skladbu Cynic, nicméně jde o reinterpretaci skladby “Homosapien” zmíněného vedlejšáku Æon Spoke.

Při poslechu EP jsem byl mile překvapen vynecháním “robotického” vokálu Paula Masvidala, který se na předchozích počinech vyskytoval pravidelně. Už jsem si na něj zvykl a považuji jej za prvek, který skupinu odlišuje od ostatních, ale nikdy mi k srdci nepřirostl. Po zvukové stránce nelze nic vytknout, vítám posun, ke kterému na “Carbon-Based Anatomy” došlo, a sice že prim nehrají ani tak kytary jako na “Focus” a většině “Traced in Air”, ale skladby jsou propracovanější co do celkového vyznění a překvapují jednotlivými vrstvenými strukturami.

“Bija!” rozvíjí atmosféru úvodního intra, zapojením sitáru a dalších orientálních nástrojů jako by vypadla z alba takových Orphaned Land. Přestože nejsem fanouškem této hudby, orientální mezihry mi připadají jako dobrý nápad, s texty korespondují, mají tedy svou funkci a nepůsobí pouze jako prvoplánový pokus natáhnout stopu EP. Čtvrtá v pořadí “Box Up My Bones” zní jako mix Porcupine Tree, Pink Floyd a Tool. Ostatně, zvuk prvně jmenovaných z nových skladeb dýchá na všechny strany. Největší zásluhu na tom mají použité harmonie a čistý Masvidalův vokál, který je ve výsledku velice podobný vokálu Stevena Wilsona. Hodně se povedla kytara a vokální linka, kterou už pár dní nemůžu dostat z hlavy. “Elves Beam Out” začíná zajímavě s elektronickým nádechem, přesto ji považuji z trojice plnohodnotných skladeb z tohoto EP za trošku slabší. Má hodně blízko k materiálu z “Traced in Air”, ovšem přijde mi tak nějak nemastná, neslaná, technicky bezchybná věc, ale postrádám v ní něco víc. Album uzavírá outro “Hieroglyph”. Ambientní, zasněná skladba s mluveným slovem je obstojným zakončením. Nenabízí již vyloženě orientální zvuk jako její dvě kolegyně, ale navozuje spíše atmosféru vesmírného putování.

Tvorba Cynic se popisuje neuvěřitelně těžce, protože se v ní toho děje tolik, že i když to zní jako stupidní žvást, tohle se prostě musí slyšet. “Carbon-Based Anatomy” nastiňuje směr, kterým se skupina pravděpodobně vydá na svém dalším dlouhohrajícím albu. Působí zde jako kapela, která se neohlíží zpět na svou minulost, ale je ochotná si jít novou, nevyšlapanou cestou. V rámci scény nepřináší toto EP nic převratného, ale pro mě je mnohem povedenější než “Re-Traced”, rozhodně se těším s čím Cynic překvapí zase příště, tentokrát snad již na klasickém řadovém albu.

Další názory:

Že se Cynic někdy v budoucnu zcela odpoutají od metalových prvků, se dalo tušit již od jejich druhé (a zatím poslední) řadové nahrávky “Traced in Air”. Jak se zdá, ten čas nastal nyní. Nejde o žádné skokové změny, Cynic si tak mohli ponechat svůj typický zvuk a jen ho lehce poupravit pro hudební dobrodružství, na které se vydali tentokrát. Z šesti stop se na EP “Carbon-Based Anatomy” dají za plnohodnotné skladby považovat jen tři. Všechny však přinášejí něco nového a zároveň jsou jistým způsobem propojené. Atmosféra desky je značně zasněná a posluchač se tak ocitne kdesi na pomezí nebe a vesmíru, kde se pohybuje podle toho, kam ho právě nasměruje kapela. V rámci přechodu od metalu se Cynic definitivně zbavili i growlingu, a vokál je tak stejně čistý jako ten, který posluchače provázel po většinu hrací doby již zmíněného klenotu “Traced in Air”. Přibyly naopak prvky world music či ambientu, které můžeme slyšet zejména v intermezzu “Bija!” a outru “Hieroglyph”. Na svém místě však zůstal Sean Malone, a i zde si tak můžete užít hrátky s bezpražcovou baskytarou. Cynic natočili kvalitní EP a já tak doufám, že svou sílu předvedou v co nejbližší době na plnohodnotné řadovce.
Zajus