Daniel Krob - Daniel Krob

Daniel Krob – Daniel Krob

Daniel Krob - Daniel Krob
Země: Česká republika
Žánr: hard rock / heavy metal
Datum vydání: 21.2.2012
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Sonáta
02. Co bude dál
03. Život je reálnej
04. Démon
05. Myšlenky
06. Odpověď
07. Jaro
08. Blázni
09. Proč [Arakain cover]
10. Noc
11. Šeherezád [Arakain cover]
12. Poslední den
13. Kreyson [Kreyson cover]
14. Vzdálená [Kreyson cover]
15. Pojď má milá

Hodnocení: 4,5/10

Odkazy:
bandzone

K recenzi poskytl:
Daniel Krob

Jméno Daniela Kroba možná nejednomu čtenáři – obzvláště to platí o těch později narozených – nic neřekne. Ti trochu odrostlejší – nebo alespoň ti, kteří si zpětně nastudovali dějiny českého metalu – si nejspíš vzpomenou na člověka, který svého času hrával ve dvou skupinách, jež by se v rámci domácí tvrděrockové scény daly bez debat nazvat legendárními, a nahrál s nimi jejich první desky, které se s odstupem času ukázaly být jedněmi z nejzásadnějších počinů v českém rockovém-až-metalovém rybníčku, a sice “Anděl na útěku” od Kreyson a “Thrash the Thrash” od Arakain. Posléze se Daniel ještě mihnul v thrashovce Kryptor a nějaký čas dělal na projektu Zeus, ale poté se po něm na hudebním poli na čas slehla zem. Sice má třeba na kontě hudbu k hororové komedii “Choking Hazard” z roku 2004, ale toho si myslím většina lidí ani nevšimla (už jen z toho důvodu, že v návaznosti bijáku na metalovou muziku poutal více pozornosti pornoherec-jehovista v podání Romana “Izzi” IziášeDogy). Nyní se však Daniel Krob, dalo by se říct, vrací, když vydává bezejmenné sólové album, jež si v rámci recenze dovolím pro přehlednost nazývat “Daniel Krob”

Písně na “Daniel Krob” by se daly rozdělit celkem do tří kategorií. První jsou instrumentální intra a mezihry (čtyři kousky), předělávky od zmiňovaných Arakain a Kreyson (také čtyři – dvě a dvě) a vlastní zpívané songy (zbytek, tedy celkem sedm kusů). Pojďme se na ně podívat přesně v tomto pořadí…

Mezi instrumentální kousky tedy patří úvodní “Sonáta”, dále “Jaro”, “Noc” a “Poslední den”. Snad až na “Poslední den”, který je možná přespříliš dlouhý, se jedná o jedny z nejlepších kousků alba a rozhodně by nebylo od věci tvrdit, že mají na rozdíl od zbytku skladeb i atmosféru (to není myšleno nijak hanlivě, přece jenom se nejedná o žánr, který by na atmosféře stavěl), a to vesměs takovou, že to odpovídá jejich názvům. Obzvláště “Noc” je dle mého názoru velice povedená. Přestože se jedná o kratičké položky (s výjimkou oné “Poslední den” se vejdou do minuty), patří k těm nejzajímavějším na nahrávce.

Pod drobnohledem většiny fanoušků budou dozajista nejvíce předělané verze skladeb od Arakain a Kreyson, v obou případech po dvou válech. Samozřejmě je asi zřejmé, že se budou od svých originálů značně lišit, což se také liší, ale není se co divit, když si člověk uvědomí, v rozmezí kolika let nahrávky vznikaly (pokud se vám to počítat nechce, bylo těch let něco málo přes 20). V “Proč” a “Šeherezád” od Arakain si Daniel vokální povinnosti rozdělil se samotným původním zpěvákem kapely, Alešem Brichtou, což asi staromilce potěší. Pokud má někdo původní verze vypálené v mozkovně nadobro, jistě to bude celé trochu nezvyk, zvláště “Šeherezád” mi napoprvé zněla naprosto cize, ale když se člověk rozkouká, nedá se tvrdit, že by šlo o nějaké průsery, naopak to jsou vcelku slušně odvedené covery (byť tohle označení možná není úplně přesné, když kytary nahrával vždy stejný člověk). Snad jen po vokální stránce to není úplně košer, jelikož Křížkův ječák, ačkoliv toho chlapa příliš nemusím, Daniel nevytáhne a Brichtův zpěv je zase příliš specifický. Ale není to nic, co by se nedalo přežít, takže proč ne…

Co se týče zmiňované třetí kategorie vlastních zpívaných písní, je to velice nevyrovnaná položka, takže asi bude lepší to probrat pěkně popořádku. “Co bude dál” začíná neskutečně kýčovitým sólováním, až jsem se doopravdy lekl, naštěstí ale brzy přijde vcelku povedená klidná sloka. Refrén je však opět záležitost, u níž bych rozhodně nemohl tvrdit, že se mi líbí, jelikož na mě působí jaksi strojeně a hlavně obrovsky klišovitě. Naopak “Život je reálnej” je asi tou nejlepší skladbu nahrávky, a to i přes to (nebo snad právě proto?), že dá nápadně vzpomenout na Metallicu někdy tak okolo roku 1991. Každopádně to hezky šlape, nechybí pár chytlavějších momentů, zvláště ve druhé polovině songu, ani dobré sólo, takže proč ne.

Ještě “Démon” je také dobrá věc se solidními riffy, které v některých chvílích připomenou domovský Arakain, ale paradoxně z doby těsně po odchodu Aleše Brichty. V téhle chvíli se CD začíná celkem pěkně rozjíždět a posluchač si říká, že i přes slabší “Co bude dál” na úvod to nakonec asi bude dobrá věc, ovšem následující “Myšlenky” tento pocit spolehlivě zabíjí. Z nepovedeného pokusu o cosi baladického (tedy, předpokládám), zbyl jen nezáživný cajdák o ničem. “Odpověď” už se opět snaží uhodit na tu více heavy strunu, ale na rozdíl od “Život je reálnej” a “Démon” to příliš nefunguje, možná snad kvůli otravnému refrénu.

“Blázni” mi přijde vtipná v tom, že úvodní bicí rytmus je takřka totožný s – a teď se podržte – “Rasputin” od Boney M. Rozdíl je jen v tom, že legendární hitovka od Boney M. má prostě koule (ale no tak, nešklebte se tak, kolegové metalisté, sami víte, že to je pravda), kdežto “Blázni” moc ne. První tři čtvrtě minuty jsou v pohodě, ale poté je to jaksi… slabota. Částečně i díky nepříliš povedenému textu (to je ostatně jedna z největších slabin celé desky). Píseň pozvedává alespoň kvalitní kytarové sólo – na tom je hezky vidět, že Daniel Krob je velice dobrý kytarista, nikoliv však textař nebo cokoliv jiného. Poslední song z této kategorie je shodou okolností poslední na samotném albu – “Pojď má milá”. Jak již asi název napovídá, opět jde o pomalejší baladu… a opět střela vedle. Akustické vybrnkávání, jemný vokál a tolik sladkosti, až z toho posluchače bolí zuby. Nehledě na fakt, že se jedná o další “podobnost čistě náhodnou” – první půlka “Pojď má milá” totiž zní takřka totožně jako začátek písně “Design Your Universe” od Holanďanů Epica. V druhé půli už se skladba sice někam zlomí a ozve se nějaký ten riff, ale jedná se spíše o průměr.

Jako celek na mě sólová prvotina Daniela Kroba působí rozpačitým dojmem, panuje jí velká nevyrovnanost a vlastně se mi zdá, že asi vznikala stylem “posbíráme všechno, co najdeme po šuplících”. Najdou se jak dost povedené kusy (“Život je reálnej”, “Démon”), tak i s prominutím bláboly (“Pojď má milá”, “Myšlenky”), ale jako celek je konečný výsledek spíše zklamáním.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.