Země: Česká republika Žánr: black / thrash metal Datum vydání: 17.2.2012 Label: American Line Productions Tracklist: 01. Gateway to Perdition 02. Darkness of Hell 03. Samael 04. Píseň pro Satana [Root cover] 05. Damnation 06. The Son of Wretch 07. Under the Flag of Hate 08. Deathcrush [Mayhem cover] Hodnocení: 7/10 Odkazy: bandzone K recenzi poskytl: Darkness of Hell

Ono není příliš těžké odhadnout, co lze asi tak očekávat od kapely Darkness of Hell. Už jen ten název… klišovitější aby člověk pohledal. K tomu přebal, jemuž vévodí velký pentagram a Bafomet, vše pouze v černobílé barvě, názvy songů… kdo by ještě pořád nebyl doma, předělávky od Root a Mayhem v tracklistu už asi trknou každého – v případě placky “Under the Flag of Hate” nelze očekávat nic jiného než pekelný black metal ze staré školy…

Ačkoliv se na první pohled zdají být Darkness of Hell novou formací (a vlastně jí také jsou), v sestavě kapely se nacházejí dvě velmi zajímavá jména, z nichž jedno je na undergroundové scéně vcelku známé, druhé bez přehánění legendární. Dvěma původním členům, zpěváku Hereticovi a kytaristovi Jesperovi, se totiž na doplnění sestavy podařilo zlanařit (v případě Darkness of Hell) baskytaristu Lorda Obsta, známého z Bloody Lair a Hellocaustor, a samotného (zde bubeníka) Vlada Blasphemera, jehož si všichni kromě cca tisícovky dalších projektů pamatují jako jednoho člena z hlavního dua kultovní podzemní legendy Maniac Butcher. Už jen tohle, že se do nahrávky vložila taková kapacita, asi svědčí o tom, že nepůjde o nějakou hovadinu. Je tento předpoklad správný?

Dovolím si tvrdit, že ano. Přestože muzika Darkness of Hell není ani náhodou nic příliš originálního, natožpak objevného, výsledek bezesporu má svým způsobem kouzlo, především pro ty, kteří si libují ve staromilské muzice a hudební moderna jim nic neříká, jelikož deska opravdu zní opravdu retro, jak kdyby byla nahrána před mnoha lety. To s sebou dozajista nese svá pro i proti. Je totiž vcelku paradoxní, že právě to, co je tou největší předností “Under the Flag of Hate”, je i její největší slabinou. Skupina se zuby nehty drží oldschoolového black metalu, formálně s vlivy starého thrash metalu, ale to je v konečném důsledku dosti bezpředmětné, protože ve skutečnosti je to jednoduše řečeno prostě klasická oldschool hoblovačka se vším, co k tomu patří. Ozvláštnění jsou minimální, vlastně jen v podobě výrazných kytarových sól, například v “Samael”, “Damnation” nebo “The Son of Wretch” (zde je asi nejpovedenější). Samozřejmě, jsou lidé, kteří to právě takhle mají rádi a na podobný přístup nedají dopustit (já sám osobně bych lhal, kdybych tvrdil, že mi to je proti srsti), jenže se tím “Under the Flag of Hate” stává počinem pouze pro několik málo příznivců, kteří si libují v undergroundu. Na druhou stranu, z nahrávky je cítit, že zrovna Darkness of Hell jaksi nemají potřebu se ohlížet na to, komu se to bude nebo nebude líbit, a hrají si prostě to svoje, což je ve své podstatě chvályhodné.

V celkovém konceptu desky se neztratí ani již zmiňované předělávky “Deathcrush” od Mayhem a “Píseň pro Satana” od Root, naopak tam akorát zapadnou. Vytknout jim po stránce provedení nelze v podstatě nic, jedná se o slušně odvedené covery… i když je pravda, že třeba na kultovním válu Root ani není co zkazit, když je tam jen jeden jednoduchý riff (smích). Z původních songů bych vyzdvihl nejspíš titulní “Under the Flag of Hate” s trochu osvěžujícím rozjezdem a několika chytlavými momenty (v rámci mezí). Celkově jsem si všiml, že když se člověk přestane hlídat, tak si při poslechu sem tam s chutí sám od sebe zahrozí a zatřepe mařenou, což je dle mého soudu u takové muziky dobrá vizitka.

V klasickém duchu se nesou i veškeré doprovodné záležitosti. Texty jsou plné obligátního pekla (i přes anglické názvy v češtině, s výjimkou v podobě “Samael”). Booklet strohý, černobílý, avšak sám o sobě dostatečně výmluvný v tom, co je fošna zač. Zvuk je rovněž poplatný celému pojetí “Under the Flag of Hate” – špinavější, syrový. Songy jsou rychlé a agresivní. Nikde žádné překvapení, ale jak již bylo řečeno, nevypadá to, že by to zde někoho trápilo, stejně tak je evidentní, že Darkness of Hell zjevně nějakým překvapením ani neholdují, natožpak aby se o ně snažili.

Myslím, že v rámci svého stylu je “Under the Flag of Hate” albem vcelku povedeným, byť – jak již bylo řečeno – nikterak originálním. Zároveň nejde ani o počin, který by posluchačům způsoboval nějaký hudební orgasmus či posluchačskou extázi. Je to prostě bez přetvářky zahoblovaný black metal, který příznivce obdobných věcí jistě nezklame. Číselně slabší sedm, ale pořád ještě sedm.