David Bowie - The Next Day

David Bowie – The Next Day

David Bowie - The Next Day
Země: Velká Británie
Žánr: pop / rock
Datum vydání: 8.3.2013
Label: ISO Records

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Davida Bowieho jsem si dlouho řadil mezi umělce, kterým bych měl věnovat pozornost, ale stále jsem se k poslechu jejich tvorby nějak neměl. To jsem prolomil až krátce před vydáním “The Next Day” a nutno podotknout, že mě legendární Ziggy Stardust hodně potěšil. Bez dalšího zkoumání Bowieho diskografie jsem se pustil rovnou do desky nejnovější a stejně jako v případě více než čtyři desetiletí starého alba jsem si odnesl zejména pozitivní dojmy. Těžko uvěřit, že Bowie za pár let oslaví sedmdesátku, protože jeho hudba na novince šlape jako hodinky. Album odstartuje titulní skladba “The Next Day”, nekomplikovaná pop/rocková hitovka se silným refrénem, výraznou rytmikou, silným Bowieho hlasem a množstvím drobných zvuků a melodií.

Tato definice ostatně sedí na většinu skladeb, jakkoliv rozmanitých. Přesto je zde několik pamětihodných míst. Minimalistická “Dirty Boys” představí v poslední minutě krásné sólo na saxofon, který navíc po celou délku písně elegantně spolupracuje s baskytarou. “The Stars (Are Out Tonight)”, zaslouženě zvolená jako singl, potěší vrstvenými kytarami, gradujícími smyčci i takovými drobnostmi, jakými je rytmické tleskání v refrénu. “Love Is Lost” je prvním z mých favoritů, představuje poněkud odlišnou atmosféru než předchozí písně a její jednoduchý kytarový motiv zní spíše jako zacyklená elektronická smyčka. “Where Are We Now?” je křehká, dojemná a její konec se zlomeným, hlubokým Bowieho hlasem jako by vyzýval k tiché melancholii. Podobný důsledek tvoří i “Valentine’s Day”, a to přesto, že hudební prostředky využívá výrazně jiné. “If You Can See Me” je naopak energická, pozitivní a jednoduše zábavná, stejně jako “I’d Rather Be High” s chytlavým popěvkem v refrénu. V “Boss of Me” se vrací saxofon, tentokrát doprovázený “funky” baskytarou, a spolu s “Dancing Out in Space” a “How Does the Grass Grow?” tvoří tato trojice nejpozitivnějších deset minut alba. Nejrockovější skladbou je bez váhání “(You Will) Set the World on Fire” nepostrádající šlapající bicí či kytarové sólo. Ve zkratce – na “The Next Day” není pro nudu prostor. Ostatně jsem původně chtěl zmínit jen několik málo klíčových skladeb a popsal jsem takřka celé album.

Bowieho hlas je výborný, silný a energický když je potřeba, zároveň však vyzrálý a důstojný pro pána jeho věku. O skladatelských schopnostech vůbec nemá cenu pochybovat, co mě však zaráží, je síla celého alba. Po dvaceti třech dlouhohrajících počinech by člověk čekal, že Bowiemu dojdou nápady, ovšem nic takového se ani náhodou nestalo. Vše je navíc zahráno výbornou kapelou, zejména baskytara mě velice bavila v průběhu naprosté většiny skladeb. O “The Next Day” tak nelze mluvit jen jako o kvalitním řemeslném počinu zkušeného hudebníka, “The Next Day” je skvělé album ať už na něj nasadíme jakákoliv měřítka. Po výborném albu Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds je David Bowie další legendou, která v roce 2013 nezklamala.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.