Země: Itálie Žánr: doom / gothic metal Datum vydání: 2.3.2015 Label: Rain Without End Records Tracklist: 01. So Many Years 02. Coldness Gods 03. It Devours My Faith 04. Some Peace to Feel 05. Longing 06. Shatters 07. State of Waiting 08. Every Death Is Certain 09. A Winter Day 10. Failure 11. Desperate Sun 12. Stalemate Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Naturmacht Productions / Rain Without End Records

Povězme si upřímně… baví ještě někoho vůbec ty velké kapely? Všichni je už dávno známe, jen výjimečně dokážou překvapit, všude se o nich píše… pořád to stejné dokola. Hrabat se v oblasti málo známých jmen, která málokdo zná, a hledat mezi nimi ta zajímavá – byť ne vždy má člověk šťastnou ruku, mně osobně to přijde zábavnější, než pořád dokola točit vyčichlého Cavaleru. Tedy – ne, že by ten měl něco s dnes recenzovanou skupinou společného, pouze mě napadl jako první a jako jeden z největších příkladů „slavné vyčichlosti“.

Hudba projektu Dead Summer Society, o němž si dnes budeme povídat, se však hudebně pohybuje v dočista odlišných vodách. Jedná se o jednočlennou formaci z jižní Itálie, za níž stojí muzikant, jenž si zvolil prudce neoriginální pseudonym Mist – zvlášť když produkuje doom metal.

Na klišovitosti jména nic nemění ani fakt, že je ten doom metal v případě Dead Summer Society znatelně protkaný i vlivy gothic metalu. Rozhodně však zapomeňte na cokoliv „experimental“, jak se píše v kolonce žánru na kapelním Facebooku, protože je tomu vlastně přesně naopak – Dead Summer Society je v tomto ohledu naprosto klasickým představitelem svého subžánru. Nemám tušení, jak je na tom v tomto ohledu debutový počin „Visions from a Thousand Lives“, jenž vyšel v únoru roku 2012, ale letošní, druhá dlouhohrající nahrávka „…So Many Years of Longing…“ zní přesně tak, co jste si asi představili jako první, když jsem prohlásil, že se jedná o doom / gothic metal.

On tomu ostatně napovídá už samotný přebal nahrávky, jenž plně koresponduje s vlastním obsahem. Je to taková „šedivá“, melancholická hudba pomalejšího rázu s množstvím kytarových (nezřídka kdy ale i klávesových) melodií. Právě tahle složka muziky – myšleno tedy ta kytarová – je asi tím nejpovedenějším, co se na „…So Many Years of Longing…“ nachází. V některých momentech je kytara opravdu výborná, čehož je důkazem třeba osmiminutová „Shatters“.

Nicméně bez chyby „…So Many Years of Longing…“ rozhodně není. Předně by desce slušela trochu umírněnější stopáž než 66 minut. Samotná hudba je navíc mnohdy trochu vláčná a některé části nahrávky poměrně splývají, což v součtu právě s délkou nedělá zrovna nejlepší výchozí pozici pro udržení posluchačovy pozornosti. Zcela jistě se to obecně poslouchá velmi příjemně a vlastně není žádný velký problém dát „…So Many Years of Longing…“ celé, ale až na výjimečně povedené pasáže si z toho žádné konkrétní momenty člověk neodnese.

Menší výhrady bych měl i k vokálům. Ty jsou rozmanité (což samozřejmě není na škodu) a objeví se growling, čistý zpěv i hostující ženský zpěv. Nicméně čistý mužský vokál místy trochu ujíždí, což je nejhorší asi ve „State of Waiting“… což možná bude dáno tím, že ji má na svědomí jiný zpěvák než zbytek počinu. Jindy ale, i když už technicky v pořádku, zase čistý zpěv působí strašně klišovitě. Právě tohle kazí kupříkladu již jmenovanou „Shatters“, jíž by více slušelo, kdyby si vystačila jen s murmurem a hypnotickou kytarovou melodií.

Obecně právě klišé je další věcí, kterou lze „…So Many Years of Longing…“ úspěšně vytýkat, protože tím je nahrávka docela prolezlá. Není to tak strašné, aby to celému snažení Dead Summer Society vyloženě podráželo nohy, ale některé momenty (jako příklad musím opět zmínit „State of Waiting“) jsou už poměrně na hraně. A to je docela škoda, protože se zde rozhodně nachází i materiál, jenž v žádném případě není marný.

„…So Many Years of Longing…“ je nahrávka, jíž by určitě prospěl dozor nějakého producenta, který by pana kapelníka krotil, donutil jej srazit délku a vyházet těch několik slabších kusů, jež celku víc škodí, než prospívají. Kdyby pak na desce zůstaly jen ty dobré věci jako „Shatters“, „Some Peace to Feel“, „Failure“ nebo povedené mezihry „Longing“ a „Every Death Is Certain“, šlo by o poměrně zajímavé album, byť by stále mělo hodně daleko do nějaké originality. Nehledě na fakt, že by tím jistě byla do jisté míry odbourána i výše propíraná jednotvárnost. Za současného stavu je však „…So Many Years of Longing…“ jen lehounce nad hranicí průměru a jde o počin, jemuž lze věnovat několik příjemných poslechů, po jejichž absolvování tomu ale dojde dech. Nicméně pokud máte tenhle druh hudby (tj. melancholický doom / gothic metal) v oblibě, pak to za zkoušku stále stojí.