Debauchery - Kings of Carnage

Debauchery – Kings of Carnage

Debauchery - Kings of Carnage
Země: Německo
Žánr: death metal
Datum vydání: 2.8.2013
Label: Massacre Records

Tracklist:
01. Coming of the Dragons
02. Demonslayer
03. Let There Be Blood
04. Killerbeast
05. Kings of Carnage
06. Man in Blood
07. Blood God Kills
08. Victory Awaits
09. Murder Squad
10. The Last Crusade
11. Debauchery Motherfuckin’ Family

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook

Debauchery jsou dnes kapelou, od níž už předem víte, co na novém albu dostanete. Zároveň s tím jsou ovšem Debauchery kapelou, u které to vůbec nevadí… tedy pokud si s chutí poslechnete death metalový rock ‘n’ roll. Jestli chcete slyšet klasický death metal, tak u dnešních Debauchery jej rozhodně nehledejte.

Přesto právě takhle Debauchery svého času začínali. Ono už mi pomalu přijde, jako kdyby skupina hrála pořád to stejné dokola, ale když jsem pro potřeby recenze znova po delší době projel celou diskografii kapely, uvědomil jsem si, že je tam cítit dost velký posun, a když srovnáte debut “Kill Maim Burn” z roku 2003 s aktuální čerstvou fošnou “Kings of Carnage”, ten rozdíl je obrovský. “Kill Maim Burn” totiž byla klasická death metalová hoblovačka, jakých je všude spousta, byť vyloženě špatná fošna to nebyla. Už na následujícím “Rage of the Bloodbeast” (2004) začalo být sem tam cítit, že má Thomas Gurrath, hlavní postava Debauchery, asi hodně rád klasický heavy metal a rock, přičemž postupem času tento pocit s dalšími třemi alby ještě narůstal; navíc ještě čas od času začal Thomas koketovat s jakýmsi epičtějším nádechem, což tomu teprve dodávalo šmrnc – a obě polohy stále vyrůstaly z death metalového základu. Oba prvky naplno vybuchly na fošně “Rockers & War”, která byla už podle názvu striktně rozdělená na dvě poloviny – část “War” byla epickým klávesovým death metalem a část “Rockers” byla už v podstatě rockem s death metalovým soundem. A přesně tou druhou cestou Debauchery pokračovali i nadále na “Germany’s Next Death Metal” a pokračují po ní i na aktuální “Kings of Carnage”, byť sem tam výjimečně ten náznak trochu epičtějšího riffu stále vykoukne.

Současná tvorba Debauchery by šla vlastně popsat docela jednoduše. Jestli jste se někdy ptali, jak by to mohlo znít, kdyby death metalová kapela začala hrát rock ‘n’ roll, pak právě tady na to najdete odpověď. Jasně, ono se tohle dost často říká třeba i o takových Six Feet Under, jenže v jejich případě je to jenom proto, že jim ta muzika šlape a nijak zvlášť se nemění, ale pořád je to death metal, jenže Debauchery jsou na “Kings of Carnage” opravdu šlapavý hard rock v death metalovém hávu. A přesně takhle k tomu ale také člověk musí přistupovat – jako kdyby si šel poslechnout pohodový hard rock, žádná velká věda, ale chytlavá muzika, která šlape jak hodinky, dunivá basa a zábavné riffy. Jediný rozdíl je v tom, že u Debauchery na vás Thomas chrčí growlingem a občas na vás vybafne nějaký ten blast beat. Tomu, že muziku Debauchery prostě musíte brát jako zábavu, odpovídá i krvavě erotická stylizace kapely, kde se to jen hemží polonahými (a dost často vlastně i úplně nahými) slečnami s bujným poprsím v krvavé lázni. Pokud na to ovšem přistoupíte a ani náznakem neposmyslíte na to, že byste u téhle muziky mohli přemýšlet, pak v případě “Kings of Carnage” – stejně jako v případech v podstatě všech minulých alb – dostanete sice nenáročnou, ale po čertech zábavnou věc.

Tím jsme v podstatě vyčerpali vše, o čem “Kings of Carnage” je, protože v jádru je to hodně jednoduchá muzika. Pojďme tedy na závěr prolítnout několik z těch nejlepších hitovek – tedy alespoň z mého osobního pohledu. Suprová je určitě klipovka “Let There Be Blood” s typicky šlapavou německou rytmikou. Hodně dobrá je sloka, kdy se hrábnutí do kytary střídá s linkou, která patří jenom baskytaře a murmuru. Oproti tomu “Killerbeast” je ve slokách jedním z nejvíc death metalových kusů “Kings of Carnage”, akorát tuhle tezi trochu “kazí” skoro až stadiónový refrén.

Nejvýživnější kusy však přicházejí s následující čtveřicí songů. Titulní pecku “Kings of Carnage” jsem si oblíbil hned na první poslech – začátek nabízí ukázku toho, jak to vypadá, když se Debauchery pustí do náznaku něčeho epičtějšího, ale poměrně záhy se vál zvrhne do kulervoucího death metalového rock ‘n’ rollu s parádně brumlající basovkou. Jenže zatímco “Kings of Carnage” je takový ten zemitější rock v death metalové podobě, “Man in Blood” je rozvernější rock v death metalové podobě. “Blood God Kills” je další chytlavou parádičkou, stejně jako trochu rozjívená “Victory Awaits”, která ale překvapí úvodní vyhrávkou, jež se pak opakuje v refrénu. Nicméně pořádné koule má třeba i poslední “Debauchery Motherfuckin’ Family”. Ono to vypadá, že se dají přívlastky jako “chytlavý” nebo “šlapavý” aplikovat v podstatě na všechny songy na desce, ale ono to tak opravdu je a navíc to ani není nuda.

V závěrečném shrnutí se budu muset opět už poněkolikáté opakovat, ale nic víc toho o “Kings of Carnage” ani říct nejde, že se jedná o (hard) rockový death metal, který šlape dobře jako prase a je opravdu zábavný. Je to ve své podstatě hodně jednoduchá muzika, ale prostě to funguje, je to sranda, takže proč ne. Pokud se vám ale Debauchery v minulosti nelíbili, novinka to nezmění ani náhodou, spíš vás v tom ještě utvrdí. To však platí i opačně – jestli se vám takhle kapela v minulosti zamlouvala, ani novinka vás nezklame.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.