Země: Polsko Žánr: death / groove metal Datum vydání: 31.9.2014 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: 01. Exiled in Flesh 02. The Blasphemous Psalm to the Dummy God Creation 03. Veins 04. Blood Mantra 05. Nest 06. Instinct 07. Blindness 08. Red Sun 09. Moth Defect Odkazy: web / facebook / twitter

Abych pravdu řekl, tak Decapitated nepatřili v minulosti k mým oblíbencům a jejich tvorbu jsem dlouhá léta vcelku úspěšně ignoroval. Pravda, nepatří mezi ně ani nyní, nicméně menší změna nastala s vydáním předposlední placky „Carnival Is Forever“, k níž mě zlákalo pozitivní přijetí hudební kritikou, takže jsem jí dal šanci a k mému vlastnímu překvapení se mi album časem zalíbilo natolik, že následující placku „Blood Mantra“ už jsem vynechat nemohl, protože kombinace hrubého death metalu s groove skočnými prvky se ukázala jako perfektní energická záležitost, což se mi potvrdilo i při doposud jediném živém setkání na Zimním Masters of Rock před dvěma lety.

Přestože „Blood Mantra“, jemuž patří v diskografii kapely pořadové číslo pět, vyšlo už v loňském roce, tak Decapitated jsou na evropské death metalové mapě natolik výrazným jménem, že se nehodí je plně ignorovat, takže si dnes dáme takovou menší retro-recenzi, ačkoli s tím retrem to není pochopitelně tak žhavé.

Několikrát tady padlo označení death metal, takže je jasné, kudy se další řádky budou ubírat, ovšem o postupné cestě od čistokrevnému technického death metalu k moderněji střiženému death metalu míchaným s groove metalem už se v souvislosti s Decapitated napsalo nemálo, takže to řešit nebudu, zvlášť když starší tvorbu znám jen velmi zběžně. Hlavní je, že jejich aktuální podoba je z jistého pohledu takřka ideální death metalovou polohou, protože jí nechybí spousta energie, hudba jako taková je v pohodě, a přestože je z toho cítit cílené mainstreamové (v rámci možností) zaměření, tak se to prostě a jednoduše poslouchá nenásilně. „Blood Mantra“ je však tomto ohledu za „Carnival Is Forever“ v dalekém závěsu, protože si myslím, že naposledy jednotlivé kompozice fungovaly jako celek o něco lépe, ale na druhou stranu, loňskou placku nelze jen tak bez milosti odstřelit.

Ono totiž z profesionálního hlediska je „Blood Montra“ v naprostém pořádku. Skvělý zvuk. Našlapané songy, drtivý nástup, nepolevující atmosféra a výkony jednotlivých hráčů jsou dohromady jako kladivo, avšak navzdory počátečnímu nadšení, který mi způsobily úvodní vály „Exiled in Flesh“ a „The Blasphemous Psalm to the Dummy God Creation“, se s přibývajícími poslechy začnou Decapitated lehce zajídat. Album jsem prvně slyšel již před několika měsíci a vrátil se k němu až nyní a názor jsem nijak nezměnil. Snad jen „Blindness“, jež mi tenkrát přišla úplně nijaká, mi nyní nečiní zas takové problémy, ačkoli ji řadím k tomu slabšímu, co může „Blood Mantra“ nabídnout. Pokud se budeme bavit o skladbách jednotlivě, tak v první půli nemám vlastně žádných výhrad, protože krom prvních dvou kousků se mi líbí i našlapaná titulka, která láme kosti. Již zmíněná „The Blasphemous Psalm to the Dummy God Creation“ je při své krátké stopáži neurvale brutálním atakem, jemuž není radno se stavět do cesty.

S následujícími skladbami už to ale tak růžové není. Určitě v tom hraje roli fakt, že se v několika případech natáhla stopáž až na šest minut, což je pro takto úderný a ve své podstatě jednoduchý death metalový nářez až moc. Určitě to nijak neprospělo „Nest“, která nejpozději od třetí minuty jede jen tak ze setrvačnosti a vlastně opakuje strukturu první poloviny. „Moth Defect“ ze samého závěru je spolu s „Blindness“ o kus lepší, ovšem taky to není žádná hitparáda. Jakmile začnou Decapitated jen tak od ničeho k ničemu sekat pořád dokola jedny a tytéž pasáže, což je příklad zmíněné „Moth Defect“, tak to není to pravé ořechové. Netvrdím, že se tento počin nedá poslouchat, ale „Blood Mantra“ při té jednotvárné brutalitě a navzdory silnému nasazení není tak silné, jako bylo „Carnival Is Forever“, kde byl stejný problém negován silnějšími skladbami, jež lépe držely pohromadě.

Je snad jasné, že Decapitated jsou velcí profíci na to, aby vydali vyloženě špatnou desku, protože ačkoli té kritiky na hlavu jednotlivých písní nepadlo zrovna málo, tak na žánrový průměr mají tihle borci stále ještě malý náskok. Nebýt toho, že v druhé půli začne „Blood Mantra“ oproti skvěle rozjetému úvodu ztrácet dech a vlastně jedinou skladbou, která se mi líbí v celé délce je „Instinct“, tak nemám důvod nepět na polskou čtveřici chválu všemi směry, protože pocitově je mi ten jejich masakr velmi blízký, nicméně jako celek představuje „Blood Mantra“ jen lehce nadprůměrnou nahrávku.