Desolator - Unearthly Monument

Desolator – Unearthly Monument

Desolator - Unearthly Monument
Země: Švédsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 30.6.2013
Label: Hellthrasher Productions

Tracklist:
01. Thy Flesh Consumed
02. Desolated
03. Gravefeast
04. Mass Human Pyre
05. Infernal Gathering
06. Feeding Frenzy
07. The Triumph of Death
08. Bludgeoned, Beaten and Berated
09. Second Killing of Christ
10. Impaled
11. Age of Annihilation
12. Antimortem Autopsy

Hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Hellthrasher Productions

Švédský oldschool death metal je kapitola sama pro sebe. Právě ze Švédska totiž pochází řada kapel, které se řadí k těm nejzásadnějším žánrovým spolkům vůbec a které vedle původu pojí i svérázný sound, takže lze s trochou nadhledu hovořit o vesměs vyhraněné scéně uvnitř scény. To, o čem tu hovořím, má ale kořeny zapuštěné hluboko do devadesátých let a v dnešní době už mladým kapelám vyznávajícím právě tuhle starou školu pšenka moc nekvete. Nebo ano? Jak se to vezme. Každopádně mladí bijci Desolator se pokoušejí prosadit svým prvním řadovým albem “Unearthly Monument” právě v tomhle ranku.

Co si budeme povídat, když se vám dostane do ruky oldschool death metalové album od mladé nebo naprosto neznámé kapely, bylo by naivní očekávat cokoli jiného než variace na dvacet let staré klasiky nebo snad nějaký vlastní ksicht (případným výjimkám se omlouvám, ale zatím jsem na takovou nenarazil). Kdepak, píše se rok 2013 a troufám si tvrdit, že v oldschool death metalu bylo objeveno asi vše, co objeveno být mohlo. Přesto ale i takové současné nahrávky mohou žánrového příznivce oslovit a v takovém případě záleží výhradně na tom, jak zručnými řemeslníky jejich autoři jsou a jak dobře zvládají stavět podle cizích plánů. A troufám si tvrdit, že ačkoli toho Desolator, respektive členové kapely zatím moc nenahráli (a to ani v ostatních spolcích, kde jsou či byli aktivní), “Unearthly Monument” rozhodně patří k tomu lepšímu, ne-li nejlepšímu, co jsem v posledních letech z produkce podobných kapel slyšel.

Nevím, jak je to možné, ale muzikanti, kteří v různých kapelách nefigurují déle než čtyři roky, nahráli album, které má to, co drtivé většině obdobných počinů tak zoufale chybí – solidní kompoziční úroveň. To, co Desolator na “Unearthly Monument” předvádějí, bych čekal od podstatně vyhranějších muzikantů, než jakými Desolator podle všeho jsou, nicméně se zadařilo a “Unearthly Monument” je v hranicích žánru vesměs vyspělý počin, který nabízí řadu slušně provedených nápadů, jež jsou k sobě pospojovány způsobem, jaký je nezatlouká do země, ale naopak je nechává v klidu fungovat. Ta muzika zkrátka plynule ubíhá, všechno působí celkem přirozeně, nikde nic zásadního nepřekáží a hlavně to nepůsobí křečovitě, což bývá v podobných případech ten nejzásadnější problém.

Další potěšující skutečností je, že ačkoli Desolator opravdu nepřicházejí s ničím novým (kolikrát to ještě budu opakovat?), osvědčené a léty prověřené postupy dovedou zpracovat velmi zručně, takže když člověk zrovna nepřemýšlí o tom, že to tu už několikrát bylo, může se bez okolků bavit. Instrumentální stránka alba je na úrovni – riffy jsou variabilní, poměrně vymakané a s celkem fungují naprosto organicky, stejně jako sóla. Typicky švédské melodické vyhrávky sice nijak převratné nejsou, ale přesto celek příjemně prosvětlují a jako takové fungují dostatečně. Bicí… popravdě, vymyslet bicí party pro “Unearthly Monument” nějaký opravdu dobrý bubeník, mohlo by to celou desku posunout o nezanedbatelný kus výš, ale i to, co zde předvádí benjamínek sestavy, bubeník Victor Parri, není úplně k zahození a svou roli to jakž takž plní. Zdařilým se nakonec ukázal být i zvuk nahrávky. Slyšet je prakticky všechno, co by slyšet být mělo (dobře, kopáky je tam třeba trochu hledat, ale ne, že by to nešlo), v žádném případě to nezní, jako by to Desolator nahráli na marshmallow, a přitom je to příjemně staromilsky špinavé a lehounce zahuhlané. Srdce starého pardála poskočí radostí…

Trochu sporným momentem je délka alba. Osmačtyřicet minut mi na album podobného ražení přijde opravdu zbytečně mnoho. Na druhou stranu je ale fakt, že ani v závěru “Unearthly Monument” nijak zvlášť nenudí a zachovává si podobnou opatrnou atraktivitu jako po celou svou délku. Jako ideální se mi osvědčilo poslouchat album jako podklad k nějaké jiné činnosti. Člověk si u toho spokojeně poklepává nohou, díky přirozené plynulosti materiálu ho nic neruší, a když se vyskytne nějaký opravdu slušný moment nebo rovnou celá skladba, dá o sobě vědět. A takové momenty i skladby tam určitě jsou.

Desolator svojí řadovou prvotinou poměrně příjemně překvapili. Jak už zde mnohokrát padlo, v žádném případě se nejedná o jakkoli extra vyčnívající žánrový počin a proti současné tvorbě death metalových stálic mu zoufale chybí nějaký vlastní výraz, na jehož vytvoření měly tyto léty prověřené kapely dostatek času. Každopádně, kdo za každou cenu neprahne po originalitě a vezme zavděk obyčejnou poctivou nahrávku, která vznikla z evidentní lásky k žánru, ten v případě “Unearthly Monument” nemůže být zklamáni. Vzniknout tohle album před dvaceti lety, dnes by se na něj asi nahlíželo jako na velkou klasiku. Takhle se holt musí spokojit s titulem obyčejného, ale pořád nadprůměru. Ale já jsem s ním spokojený.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.