Deströyer 666 poster 2016

Deströyer 666, Bölzer, Trepaneringsritualen

Deströyer 666, Bölzer, Trepaneringsritualen

Datum: 12.4.2016
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Bölzer, Deströyer 666, Trepaneringsritualen

Akreditaci poskytl:
Obscure Promotion

Nad tím, jak jsou Deströyer 666 parádní kapela, jsem se tu nedávno ukájel v recenzi na jejich aktuální fošnu „Wildfire“, takže už není nutno se tím nyní zdržovat – postačí pouhé konstatování, že to tak je a že Deströyer 666 patří k elitě black / thrash metalu. S takovou je jasné, že jejich koncert v Praze není radno minout. Zvláště když tentokrát K. K. a jeho smečka přijeli roli v headlinera vlastního klubového koncertu, nikoliv na festival (loňský Phantoms of Pilsen) nebo v pozici supportu (s Watain před šesti lety). A zvlášť když si Deströyer 666 přivezli velice zajímavé předskokany.

Jako první se představuje švédský jednočlenný projekt Trepaneringsritualen, jehož muzika je dozajista vysoce zajímavá dýchá nepříjemnou, avšak vysoce přitažlivou nervozitou. Těšil jsem se na to dost a výsledná podoba vystoupení skutečně potvrzovala, že tu je potenciál pro sugestivní zážitek, hudební i vizuální. Darkambientně laděné kusy se střídaly s rytmicky agresivnějšími skladbami, které čerpaly z martial industrialu i power electronics. Sám Th. Tot byl na pódiu uhrančivý a veškerou zlobu diktoval s patřičnou oddaností své věci a se zanícením. Navíc nastoupil s hlavou omotanou kusem hadru utaženým oprátkou, což vypadalo hodně dobře, stejně tak nechyběl menší oltář s lebkou a kadidlem.

Všechno to asi zní super, ale mělo to jednu chybu – takováhle věc vás musí zatlačit do kouta a bez kompromisů vám dát zabrat. A na tohle byl koncert Trepaneringsritualen prostě moc potichu. Takhle to byla trochu dekadentní poslechovka, jenže podobná muzika musí bolet, jinak to není ono. V některých momentech jsem se tudíž diplomaticky řečeno necítil úplně uhranutý, ačkoliv to trvalo jen půlhodinku. I přesto to byl slušný rozjezd, u nějž však byly přítomny vlastně jen jednotky, nikoliv desítky návštěvníků…

Následovala formace, u níž bych skoro i věřil, že pro spoustu lidí byla minimálně rovnocenným, ne-li dokonce větším tahákem než Deströyer 666. Ačkoliv má švýcarské duo Bölzer na kontě teprve jeden demosnímek a dvě ípka, jen málokdo má na současné blackmetalové scéně takhle slibně zaděláno na kult s fanatickým zástupem uctívačů. Mě osobně obě minialba bavila, je to vážně super muzika, ale zase jsem si říkal, že je ten humbuk okolo Bölzer možná až moc přehnaný. Po koncertní zkušenosti (jsem lama, viděl je prvně) už bych to ovšem netvrdil, protože živě to vraždilo.

Okoi, který jen tak mimochodem shodil velkou část svého plnovousu a s knírem teď vypadá jak německý pornoherec se zálibou v okultismu, samozřejmě vysvlečený do půl těla celému klubu ukázal na odiv nejen svou početnou sbírku netradičních tetování (včetně několik svastik), ale i zvláštní hru na kytaru. A v neposlední řadě také velkou dávku charismatu, na němž koncert táhnul, ačkoliv mezi skladbami nepadlo jediné slovo. Ohromně tomu také slušelo statické nasvícení pomocí dvou reflektorů na zemi a několik málo svíček na kraji pódia, ale bylo to decentní, žádné laciné divadlo – hlavní roli stále hrála muzika. I v pouhých dvou lidech to mělo koule bejk a s výtečným soundem Bölzer nestálo nic v cestě, aby si došli pro titul vrcholu večera. A to říkám jako někdo, kdo dorazil především na Deströyer 666.

Deströyer 666 však byli také hodně dobří. Dobří, ale zdaleka ne bezchybní. Pokusím se vypíchnout těch pár nedostatků, ale věřte, že i navzdory nim jsem se u toho bavil. Problémem číslo jedna bylo, že dost zanikala Warslutova kytara, již udupávaly hlavně bicí. Dále sám K. K. mi přišel jednak trochu napitý (například mezi skladbami jsem mu nerozuměl ani slovo), druhak na začátku vystoupení vypadal trochu rozladěný, když nastoupil na pódium a viděl, jak málo tam je lidí. Během dvou, tří tracků ho sice muzika strhla, ale oproti vyprodanému klubu v Polsku, kde hráli den předem, to musel být docela rozdíl a dá se to pochopit.

Deströyer 666

V neposlední řadě mi pak přišlo, že to Deströyer 666 fakt neodehráli bez kiksů a v hlavně nových písničkách z „Wildfire“ jim to občas trochu ustřelilo. A to z novinky hráli jen ty (asi) jednoduší vypalovačky jako „Wildfire“, „Live and Burn“ či „Hounds at Ya Back“. Na druhou stranu, starší věci šlapaly jak ďábel a třeba taková „I Am the Wargod (Ode to the Battle Slain)“ byla ultimátní náhul. A když už mluvím o tom, co za skladby padlo, tak je jistě na místě zmínit, že Deströyer 666 zahráli i cover „Iron Fist“ od Motörhead, během něhož se na pódiu objevil host se třetí kytarou. Netuším však, o koho šlo (v jednu chvíli o něm K. K. sice mluvil, ale jak již padlo, fakt jsem mu ten večer nerozuměl lautr nic).

Nicméně, jak už jsem naznačil, i navzdory řečenému to vlastně byla paráda. Deströyer 666 mají úplně nehorázný tah na bránu a set utíkal stejně zběsile jako smrťák na obalu nového alba. Kromě toho… byl to prostě METAL. Z málokteré kapely je takhle silně cítit ta upřímná oddanost žánru, metalové špíně a oldschoolu jako z Deströyer 666 a věřte nebo ne, i v tom tkví obrovská síla téhle smečky. U spousty skupin to dneska bývá spíš úsměvné, ale Deströyer 666 všechny ty pyramidy, hřeby, kožená kaťata a zběsilý headbanging věříte a žerete jim to až do pekla. A přesně takový byl i koncert – Metal s velkým M.

Docela tristní však byla návštěva. Deset platících sice nebylo, ale i tak přišlo zoufale málo lidí a zrovna na jméno takového formátu bych čekal o dost víc. Jistě v tom nějakou roli sehrála i skutečnost, že akce připadla na všední den, ale i tak… když řeknu, že Nová Chmelnice byla zaplněná tak ze třetiny, tak nejspíš ještě nadsazuju. Během vystoupení Deströyer 666 se zodpovědně třepalo hlavou v první řadě, ve druhé pár jednotlivých klátičů a zbytek prostoru „vyplňovaly“ po hrstkách roztroušení přihlížející. Což je obrovská škoda, protože nejen hlavní hvězda, nýbrž všichni tři vystupující by si zasloužili důstojnější kulisu. Krásně to bylo vidět v momentě, když Deströyer 666 dohráli základní set, odebrali se do zákulisí a po nějakých deseti vteřinách nastalo ticho, nikdo je nevyvolával zpátky. I přesto se však skupina na pódium za chvilku vrátila a na závěr přihodila „Lone Wolf Winter“. Přesně za hodinu bylo vymalováno včetně přídavku.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.