 |
|
Země: Německo Tracklist: Hrací doba: 53:50 Odkazy:
|
Kdyby se mě před vydáním nejnovějšího počinu Destruction někdo zeptal, jestli se na Schmierovu rubanici těším, tak vlastně ani nevím, jak bych odpověděl. Někde v hloubi mám tuhle kapelu pořád rád a její starší počiny jsou skvělou odpovědí na úspěch amerického thrash metalu, ovšem v novém tisíciletí jako by Destruction nedokázali pořádně chytit svou dávnou kondici a převtělit ji alespoň vzdáleně do aktuální době odpovídající formy. Což o to, je to pořád ten jejich neurvalý thrash metal, který zarputile předvádí již tři dekády, je ale „Under Attack“ hodno takového jména, které na evropské metalové mapě pro spoustu lidí znamená pořád hodně? To je ta hlavní otázka, kterou jsem si v souvislosti s novinkou pokládal stále dokola…
Abych pravdu řekl, tak k posledním albům „Day of Reckoning“ a „Spiritual Genocide“ mě to už vůbec netáhne. V době vydání jsem je samozřejmě párkrát sjel, u „Spiritual Genocide“ se i dobře pobavil, ale nedlouho poté na ně sedla těžká vrstva prachu, kterou jsem od té doby nedokázal sfouknout, a k těmto počinům se již nevracel. Má to samozřejmě svůj důvod a v souvislosti s vydáním „Under Attack“ se zdá, že od Destruction už nemá smysl čekat v budoucnu něco víc než jen přiživování staré slávy vydáváním stále stejných a hlavně stejně nezáživných placek, které jsou rychlé, agresivní, mají drive a je z nich cítit Schmierova oddanost ke stylovým pořádkům, ale já se při jejich poslechu už zas tak moc nebavím.
Ke spokojenosti mi na „Under Attack“ chybí nějaké to překvapení. Moment, u něhož bych alespoň uznale pokyvoval hlavou a říkal si, jak moc je cool, že i po tolika letech a albech jsou schopni Destruction přijít s tímhle nebo tamtím. A to se tady neděje. Jasně, je to problém nejen téhle tříhlavé bestie z kraje našich západních sousedů, ale v aktuálním rozpoložení mě to na Destruction sere ze všeho nejvíc. Na „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N“ se to podařilo zakrýt zástupem hostů a docela chytlavým materiálem, ale „Under Attack“ je zpátečnické a věřím, že s odstupem času na něj sedna minimálně stejně tlustá prachová vrstva jako v případě jeho tuctových předchůdců.
Povedlo se vlastně na „Under Attack“ něco? Ale jo, to bych zase lhal, kdybych řekl, že je tady špatně úplně všechno. Samozřejmostí, na kterou se dá vsázet, je technické zpracování nahrávky. Pokud tedy pominu škaredý obal, jenž se vůbec nepovedl. Zvuk je klasicky agresivní a rezonuje někde na pomezí mezi krystalicky čistou bruskou a zahuhlaným riffovým nářezem, takže není problém identifikovat jednotlivé nástroje trojice Schmier, Mike Sifringer a Wawrzyniec „Vaaver“ Dramowicz. Docela se mi líbí práce Vaavera, který hraje přímočaře a skladby pohání kupředu přesně tak, jak by tomu mělo být, ale v záplavě těch energických, avšak prázdných riffů linoucích se z kytary Mikea Sifringera to povedené bicí stopy nemůžou v žádném případě zachránit.
Co je jednotlivých písní týče, tak nemá smysl „Under Attack“ podrobovat nějaké rozsáhlé analýze, protože prostě zní tak, jak všichni čekáme. Líbí se mi úvodní titulka s akustickým úvodem a následujícím neurvalým trashovým kvapíkem, jenž se sice natáhl na zbytečně dlouhých šest minut, ale chytlavý refrén a povedené kytarové momenty zvedají tuhle věc nad rámec albového průměru. Špatná není ani valivá „Pathogenic“, která je ke všemu hezky chytlavá a dobře se zadírá pod kůži. No, a do třetice všeho dobrého bych mezi světlejší momenty „Under Attack“ vyzdvihl „Elegant Pigs“, což je možná odrhovačka jako prase, ale díky nedlouhé hrací době útočí na posluchače tak, jak si Destruction představovali, tzn. agresivitou a neurvalostí.
To se bohužel nedá říct u písní jako „Getting Used to the Evil“, jež se zbytečně táhne a chybí jí hnací motor. Schmierův vyřvávaný refrén je sice jako úder pěstí, ale pokus o nápadité semi-baladické sloky s temnou atmosférou se nepovedly a poslech této položky jsem v pozdějších společně trávených chvílích s „Under Attack“ jen přečkával. A to je u takového jména hodně málo. „Generation Nevermore“, „Second to None“ či „Conductor of the Void“ jsou přesně ty šedivé songy, jež nemají v kontextu tvorby Destruction žádnou šanci na úspěch a díky nimž jsou Němci v takové situaci, v jaké jsou.
Řeknu to asi takhle. Kdyby „Under Attack“ vydala neznámá kapela obsazená mladšími ročníky, tak se nad ní ani nepozastavím. Budu vědět, že borci hrají dobře, že složili průměrné thrashové vály, jež mají k nesmrtelným hymnám zatraceně daleko, ale že takhle dnes hraje úplně každý. A to je právě ten problém. Destruction přece nejsou „každý“ a nebýt toho, že Schmier zní už řadu let stejně a že jeho hlas je natolik rozpoznatelný, aby ho i průměrný posluchač identifikoval již po pár chvílích, tak je pro mě tahle parta naprosto šedivá a nicneříkající.
Upřímně řečeno, příště už si poslech nového alba Destruction, které bude jistě propagováno jako pravý thrashový uragán, jenž zase jednou provětrá scénu, odpustím, protože poslouchat čím dál slabší variace na „The Antichrist“, které už asi navždy zůstane posledním opravdu skvělým albem této veličiny, není nic, v čem bych si liboval.
Podobné články
6.12.2012 Destruction – Spiritual Genocide Recenze
4.7.2012 Kreator – Phantom Antichrist Recenze
4.6.2013 Sodom – Epitome of Torture Recenze
20.8.2014 Tankard – R.I.B. Recenze
6.8.2014 Holy Moses – Redefined Mayhem Minirecenze
16.4.2012 Desaster – The Arts of Destruction Recenze
Prečo už nedávate číselné hodnotenia?
Ono těch důvodů bylo víc, ale stručně by šlo říct, že většina lidí (a to včetně některejch redaktorů) pořád nedokázala pochopit, že 5/10 je hodnocení pro relativně v klidu poslouchatelný album a není to ostudnej výsledek a že 8/10 už by měl dostávat jenom vysokej nadprůměr, ne album, který se mi jen docela líbí…
Tak to potom chápem. Na jednom konkurenčnom webe s koncovkou polis :D, bolo hádok o výške hodnotenia za tie roky neúrekom. Tiež nechápem ľudí, ktorí majú problém pochopiť, že 6/10 je slušný nadpriemer a nie nejaké podvratné hodnotenie. U niektorých ľudí sa hodnotiaca stupnica očividne začína na tebou zmienených 8/10…
Je to tak, ale to není moc problém jednoho konkrétního (web)zinu, ale je to takovej obecnej nešvar… v ČR / SK i v zahraničí. Cokoliv pod 7/10 je braný jako špatnej výsledek a kapely jsou zklamaný / nasraný, když dostanou třeba „jen“ 6/10. A to u nás to od doby, kdy se to začalo brát trochu vážně, ještě nebylo až tak strašidelný jako na jinejch stránkách, ale pořád mi to připadalo nadhodnocovaný a kolikrát se mi zdálo, že je číslo vyšší, než by mi pocitově vyplývalo z textu. Tak mi přišlo rozumnější čísla zahodit a nechat, ať si to každej vyargumentuje a zhodnotí jen slovně…
Chápem, že päťka je polovica z desiatky, no povedať o niečom, že je priemer, vôbec nie je dobré hodnotenie. Z toho dôvodu 6/10 je ešte stále iba ľahko nad priemerom, čo tiež nie je lichotivé.
Povedal by som to asi takto:
7/10 – keď budem mať náladu, vypočujem;
8/10 – určite stojí za vypočutie;
9/10 – výborné, stojí za kúpu;
10/10 – historický medzník, excelentné.
Nižšie hodnotenia majú pre mňa zhruba rovnakú hodnotu, čiže – mizivú.
Problém je v tom, že čísla síce klesajú aritmeticky, no pocity klesajú exponenciálne.
Recenzie v zahraničných webzinoch, ak sú pod 7,5/10, už obsahujú veľa výčitiek, kritiky a ostrých slov.
PS. BTW, recenzia na Destruction veľmi presná, a podľa toho, čo som napísal vyššie, mala by asi 7,5/10.
Však já neříkám, že průměr je dobrý hodnocení… jen říkám, že to taky není žádná tragédie nebo vyložená ostuda. 5/10 je stravitelný album, nic víc, ale ani nic míň. A že se třeba u hodnocení menší jak 7/10 objevujou výčitky a kritika, to je přece logický a má to tak bejt. Ale i když tam jsou nějaký neduhy, tak to ještě neznamená, že je daný album dementní a nedá se poslouchat.
Co se ale týče 7,5 pro Destruction, tak v tom se moc neshodneme. Upozorňuju, že tu desku jsem neslyšel, ale čistě dle textu recenze mi to přijde tak 4,5-5 :D
Já jenom krátce dodám, že kdybychom nezrušili číselné hodnocení (což byl dle mého krok správným směrem, protože i já jsem měl občas tendenci dát vyšší číselné hodnocení, než by se asi po přečtení samotného textu dalo čekat), tak bych Destruction za “Under Attack” dal maximálně 5/10. A to do jisté míry z takové té zdravé úcty k jménu, protože by mi 4/10 přišlo zase málo, i když hudebně je to opravdu těžce o ničem.
Mám pocit, že metal umírá. Vychází tuny nudných alb. Připadá mi vše tisíckrááát slyšené.
Asi by to chtělo nějaký restart metalového věku v podobě stopky. Myslím to tak, že by alespoň rok nevyšlo žádné album haha, pak by třeba zase nastalo období hladu po muzice.
Pozoruji to na koncertech. Akcí je strašně moc a už je to hrozná nuda. Skoro nikdo nepaří, jen stojí a důležitě čumí jak v divadle, nebo si nahrávají debilní videa na debilní telefonky. Cd už nikdo nekupuje, takže větším kapelám nezbývá, než jezdit nekonečné tour.
Když kouknu na počet koncertů v jednom roce některých kapel, tak si myslím, že už ty svoje skladby musí nenávidět za to, kolikrát je musí za rok odehrát, aby měli na rohlík.
Ja by som skôr zakázal vydávať albumy netalentovaným kapelám a sprísnil kritéria na to, aby kapela vôbec mohla vydať platňu, aby sa znížila tá neuveriteľná nadprodukcia zbytočnej hudby. Ale to je bohužiaľ kvôli dnešnej dobe, keď si album môžeš nahrať prakticky v obývačke…
A ještě souvislost s tím umíráním, respektive vymíráním metalu. Pozoruji lidi na koncertech a
silně mě znervoznil fakt, že na koncertech nejsou žádní mladí lidi. Až na pár výjimek vidím
jen ošlehané čtyřicátníky, vráskami pořezané tváře, unaveně se šklebící, jakoby jen z povinnosti
a nostalgie se účastní.
Generace 18-25 let tam prostě není. Proto taky už jen všichni stojí a čumí,
protože ty staré páky už mají prořídlé vlasy a hlavně už mají své odmláceno haha.
Ale je to jen můj dojem z pražských luhů, klubů a hájů a mluvím o převážně o black/death/thrash/ scéně.
…třeba se mýlím a moje nervozita jest zbytečná…..
jsem potřeboval vyjádřit no….haha
Že by měl ten Gene Simmons přece jenom pravdu, jak nedávno prohlásil, že rock’n’roll je mrtvej?