Země: USA Žánr: melodic death metal Datum vydání: 16.10.2012 Label: Williams Street Records Tracklist: 01. I Ejaculate Fire 02. Crush the Industry 03. Andromeda 04. The Galaxy 05. Starved 06. Killstardo Abominate 07. Ghostqueen 08. Impeach God 09. Biological Warfare 10. Skyhunter 11. The Hammer 12. Rejoin Hodnocení: 6/10 Odkazy: –

K recenzi třetího alba animovaných death metalistů Dethklok jsem přistupoval s mírným respektem. Není to způsobeno neznalostí dosavadní tvorby, nebo že by snad počiny tvůrce tohoto fiktivního seskupení, všeuměla a multiinstrumentalisty Brandona Smalla, byla natolik velký oříšek, že bych si s ní nevěděl rady. Kdepak. Fanoušek znalý jména Dethklok jistě zná taky pojem Metalocalypse, čili animovaný seriál o zmíněné kapele, jež je slavnější než samotní Beatles. Přiznám se, že jsem neviděl jediný díl tohoto seriálu, a právě proto jsem se obával, že nemusím “Dethalbum III” pochopit a zanechá ve mně stejné dojmy jako jeho předchůdci “The Dethalbum” a “Dethalbum II”, které bych po několika posleších, kdy jsem k nim přistupoval čistě z vlastní zvědavosti, označil jako čistě průměrné melodické death metalové alba, ve kterých se střetává americká přímočarost s evropskou death metalovou melodikou.

A jak jsem předpokládal, tak se také stalo. Pokud zdroje nelhaly, tak písně obsažené na “Dethalbum III” pochází z jednotlivých dílů druhé, třetí a čtvrté série Metalocalypse, takže pro fanoušky seriálu nic nového pod sluncem. My ostatní, kteří nemáme s Metalocalypse žádné zkušenosti, jsme se museli nechat překvapit, co třetí počin smyšlené kapely přinese. Možná si říkáte, co mě vlastně na Dethklok přitahuje, když nesleduju seriál a ani hudebně mi nepřijde tvorba téhle pětice ničím výjimečná a nezapomenutelná. Abych pravdu řekl, tak si sám nejsem úplně jistý, ale každopádně musím uznat, že i když tu mluvíme vlastně o docela průměrném death metalu, tak to není úplně marná snaha. Jak po hudební, tak textové stránce se jedná o příjemně poslouchatelné počiny, přičemž u té textové části rovnou předesílám, že neznalost angličtiny se v tomto případě neomlouvá, protože veskrze zajímavé a mnohdy i vtipné texty tvoří podstatnou část know-how Dethklok.

Pojďme si konečně představit, s kým vlastně máme tu čest. Bez jakýchkoli personálních rošád tvoří po celou dobu své existence Dethklok zpěvák Nathan Explosion, kytaristé Skwisgaar Skwigelf a Toki Wartooth, basák William Murderface a konečně bubeník Pickles (alter ego bubenické legendy Genea Hoglana). Dvanáctka death metalových vypalovaček se pohybuje na hranici čtyř, pěti minut, což je tak akorát na to, aby na vás skladba vlítla, chytla, rozdrtila, co může, a jelo se zase vesele dál. Žádné experimenty, žádné zvraty. Co by mohlo být pro někoho překvapivé, je způsob, jakým dokázal Brandon Small vzít tak vážný styl jako death metal a změnit jej v téměř parodický “deth metal”, ovšem při zachování hudební vážnosti, takže to zase nezní jako vyložená prdel, kterou nelze brát vůbec vážně.

Za zvuků mocného intra se rozjíždí úvodní skladba “I Ejaculate Fire”, ke které vznikl “výpravný” videoklip, kdy už podle názvu písně můžete tušit, o co v něm půjde. Celou písní se táhne chytlavý ústřední riff, který se v mezihrách melodicky podbarví a s přičiněním mistra Hoglana a.k.a. Picklese máme co dočinění s typickou death metalovou vypalovačkou, která by se mohla při troše dobré vůle ocitnout na albu přeceňovaných Amon Amarth. Nathan Explosion má v hrdle napalm a zní jako směs Mikaela Åkerfeldta, jak jej známe z Bloodbath, a Johana Hegga ze zmíněných Amon Amarth. Krom singlovky se dá na albu najít ještě několik povedených skladeb, přičemž já osobně bych vyzdvihl zejména kytarově melodickou “Crush the Industry”, “Andromeda”, “Skyhunter” nebo skočnou “The Hammer”. Nejen v těchto zmíněných skladbách, ale i většině dalších si přijdou na své zvláště milovníci přímočarých kytarových riffů, melodických vyhrávek a nezaměnitelné práce Genea Hoglana, jehož sypačky se už na minulých počinech staly jedním z poznávacích znamení Dethklok spolu s charakteristickým vokálem Nathana Explosiona. V každé skladbě by si posluchač, který už má něco za sebou, dokázal identifikovat momenty, které připomínají legendy žánru jako Obituary, Six Feet Under či Cannibal Corpse. Ač bych to nečekal, tak mě nejvíc zklamaly kratší úderky “Killstardo Abominate” a “Impeach God”, jež nemají čím překvapit, přestože v té první zazní klávesové momenty, ne nepodobné těm z “Alien” neaktivních Strapping Young Lad. Abych neopomněl technickou stránku, tak zvukově je na tom “Dethalbum III” velmi dobře a všechny nástroje jsou krásně čitelné. Musím smeknout klobouk před uměním Brandona Smalla, který si krom rytmické sekce obstaral všechny nástroje včetně kompozice veškerého materiálu úplně sám.

Celkem padesát minut není žádným utrpením a třetím “Dethalbem” se dá prokousat bez sebemenších problémů. Jasně, Brandon Small není adeptem na cenu za inovaci roku, ale musím uznat, že už jsem letos slyšel daleko horší death metalová alba a navíc se nedomnívám, že záměrem bylo vytvořit něco víc, než vlastní interpretaci klasických death metalových postupů. Stejně jako v mnoha jiných případech, i novinkou Dethklok cloumá nevyrovnanost a neschopnost přinést větší množství zajímavých momentů, u kterých by člověk zíral s otevřenou hubou. Takhle je sice “Dethalbum III” dobře zvládnutým cvičením na téma klasická death metalová škola, ale hlubší dojem ve mně nezanechalo. Kdo ví, možná je problém v tom, že si ke mně stále seriál Metalocalypse nenašel tu pověstnou cestičku, pak je pravděpodobné, že bych si hudbu Dethklok užíval víc. K mému lehce nadprůměrnému hodnocení bych proto doporučil fanouškům zmíněného seriálu přičíst ještě nějaký ten bodík navíc.