DevilDriver - Beast

DevilDriver – Beast

DevilDriver - Beast
Země: USA
Žánr: groove / melodic death metal
Datum vydání: 22.2.2011
Label: Roadrunner Records

Tracklist:
01. Dead to Rights
02. Bring the Fight (to the Floor)
03. Hardened
04. Shitlist
05. Talons Out (Teeth Sharpened)
06. You Make Me Sick
07. Coldblooded
08. Blur
09. The Blame Game
10. Black Soul Choir [16 Horsepower cover]
11. Crowns of Creation
12. Lend Myself to the Night

Odkazy:
web / facebook

Co si kdo představí pod pojmem DevilDriver? Zvláštní slovní útvar, který lze volně přeložit jako “Ďábelský řidič”? Speciální variantu extra pálivého kuřete na kari? Kalifornskou metalovou partičku, která před několika málo dny po nepříliš komplikovaném porodu představila své nové, v pořadí již páté album? Připadáme vám jako Babicův kuchařšký blog nebo Ústav pro jazyk český či jakýkoliv jiný?

Správná odpověď je samozřejmě jen a pouze ta třetí a pokud vás z jakéhokoliv důvodu napadlo vážně uvažovat na kteroukoliv jinou, doporučujeme udělat si pořádek v záložkách. Případně navštívit oční oddělení nejbližšího lazaretu. Možná i neurologické. DevilDriver již nějaký ten rok brázdí zčeřelé vody americké groove metalové scény a to první, co by od nich po obligátních dvou letech člověk čekal, je tady. Nový studiový počin. Ptám se sám sebe téměř denně – jsou noví DevilDriver lepší nežli DevilDriver staří? Kam a jakým způsobem se ubírá jejich tvorba? Má to vůbec cenu? Na tyto a podobné otázky se pokusíme společně zodpovědět v několika následujících odstavcích.

Pamatujete si ještě na Coal Chamber? Ujetá image a pěkná basačka. Jo, to jsou přesně oni, bravo. Díky neshodám v původní sestavě odchází zpěvák Dez Fafara a zakládá smečku Deathride. Kvůli problémům s autorskými právy (nevím, říká teta Wiki) byli však nuceni změnit název na DevilDriver, což prapůvodně údajně znamená zvonky používané čarodějkami k odehnání zla. Následuje několik prvních koncertů, nové materiály, cédéčko… no, a dál už to znáte.

Coal Chamber jsem měl celkem rád a první dvě audionahrávky duchovního pokračovatele DevilDriver jsem přijal s nadšením. Přišlo mi, že Dez se chce konečně dostat hudebně tam, kam měl vždy v plánu a s Coal Chamber to nebylo realizovatelné. Melodické refrény, zvuk ostrý jako břitva a tetování pomalu i ve vlasech. Poté přišly “The Last Kind Words” a “Pray for Villains” a společně s nimi se mé počáteční nadšení poněkud vytratilo, až se úplně rozplynulo. Udělat za každou cenu tvrdou nahrávku určenou primárně k tomu, aby se ještě o něco více zvětšil poloměr circlepitu, umí každý. Tyto dvě desky mi přišli až přílišně agresivní a zbytečně ukřičené. Nebál bych se použít termínu “uřvané”. Písničky splývaly dohromady jako partneři při pohlavním styku a alba nedávala dohromady smyslu, co by se za nehet vešlo.

“Beast” pokračuje ve šlépějích svých dvou předchůdců, ale naštěstí nejde cestou pouhého kopírování, nýbrž si místy volí vlastní cestu. Což je jedině dobře. Čistý vokál se asi navždy vytratil, ale to neznamená, že by staří fanoušci měli začít lámat hole přes kolena. Dezova vokální vybavenost se rok od roku trošičku mění a konkrétně v případě nového záseku směrem ku srozumitelnějšímu hlasovému projevu. Určitou proměnou oproti předchozím také prošla textová stránka. Určitě se mi tematicky i složením líbí mnohem více než na zmiňovaném “The Last Kind Words”. Hudebně byli DevilDriver vždy zastánci rychlého tempa, což se samozřejmě nemění ani teď. Nicméně výrazné pomalejší chvilky a jednoduché vybrnkávání v určitých pasážích nemá chybu.

Postupně se dostáváme k detailnímu rozboru. První kousek, honosící se přívlastky “singlová” a “klipová”, “Dead to Rights”, po pár vteřinách pomalejšího rozjezdu nasazuje tempo a bez mrknutí oka si ho udržuje až do konce. “Bring the Fight (to the Floor)” a “You Make Me Sick” vynikají důraznou snahou o prosazení jednoduchého, byť zapamatování-hodného refrénu. Nejrychlejším válem je jednoznačně “Blur”, která se tímto oficiálně nominovala do všech budoucích koncertních setlistů kapely. “Shitlist” jest klasickou hoblovačkou DevilDriver a “Coldblooded” vůbec neurazí. Na placce poslední dva kusy “Crowns of Creation” a “Lend Myself to the Night” oblažují kytarová sóla a velice příjemné melodie. I taková “Hardened” stojí za poslechnutí, hlavně kvůli dlouhé (pro někoho synonymum pro nudné) kytarové onanii. Na první pokus zní “Beast” neokoukaně a zajímavě, ale po chvilce člověk zjistí, že vlastně neposlouchá vůbec nic nového nebo svým způsobem inovativního. Jednotlivé písně se od sebe až tolik neliší.

Nečekal jsem už nic a nakonec jsem byl poměrně příjemně překvapen. “Beast” je podle mě o mnoho lepší než jeho dva předchůdci. Rozhodně mě více baví, i když nepřináší skoro vůbec nic nového. Ještě trošičku více zamakat a byla by to krásná osmička. Takhle za šťastných sedm a nezbývá než čekat, co nám DevilDriver na příště připraví dobrého.


Další názory:

“Beast” je jednoznačně to nejlepší, co kdy DevilDriver vydali! Jak jsem k tomuto tvrzení došel? Jednoduše. Víte, slyšel jsem všechna alba Fafarovců, ale žádné víc než dvakrát, třikrát, protože mě prozatím žádné z nich nedokázalo nějak více zaujmout. Samotné “Beast” už jsem teď slyšel vícekrát než všechny předchozí fošny dohromady. První počin DevilDriver, u něhož mám pocit, že si jej pustím i někdy v budoucnu. Je to placka napěchovaná energií tak, aby dokázala nakopat prdel, ale nechybí tak výborné nápady, aby neměla šanci nudit. Nemůžu sice říct, že by to byla nějaká supernova, ale že čas při poslechu “Beast” utíká jak zběsilý, to je prostě fakt. Z tracklistu bych vypíchnul bombice “Shitlist”, “Talons Out (Teeth Sharpened)” a hlavně šílenou “Coldblooded” s brutálním refrénem.
H.

DevilDriver jsou zpět. Z minulé, ze začátku pro mě úžasné “Pray for Villains” se stala deska, po které teď moc nerad sahám. Sice se tam pár dobrých pecek vyskytuje, celkově to ale je nakonec hodně slabé. “Beast” se trochu polepšil, i když to opět není nic extra. DevilDriver předvádí svoji klasiku, která bude excelovat hlavně naživo. Měl jsem možnost je vidět jednou a živě jejich hudba dostává nový rozměr. Pokud by se dalo “Beast” vyjádřit ve grafu, ze začátku je moje spokojenost někde hodně nahoře, postupně ale s každou další písní čára klesá a s tím i moje zabavenost.
Seda


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.