DGM - Momentum

DGM – Momentum

DGM - Momentum
Země: Itálie
Žánr: power / progressive metal
Datum vydání: 26.3.2013
Label: Scarlet Records

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Scarlet Records

Italové DGM nejsou na metalové scéně žádnými nováčky. “Momentum” je koneckonců jejich osmé studiové album, které vyšlo po necelých dvaceti letech kariéry. Pokud jejich jméno však, stejně jako já, slyšíte poprvé, neuškodí si krátce zopakovat jejich historii. Kapela se od svých počátků inspirovala ranými počiny Dream Theater a Symphony X, což jí v podstatě vydrželo až dodneška, ačkoliv svůj zvuk posunula do tvrdších a techničtějších vod. Kapela také prošla mnohými personálními změnami – ostatně název DGM pochází ze jmen tří zakládajících členů, kteří již v kapele nehrají. Toliko k úvodu. Celkově jde tedy o žánr, který je progresivní jen formálně a často podléhá jistým klišé. Proto jsem rád když mohu prohlásit, že DGM se podobné problémy vyhnuly, a to co zbylo, je více než dobré.

Symphony X jsem nezmiňoval náhodou, jelikož jejich zpěvák, Russel Allen, hostuje hned v úvodní písni desky “Reason”. Jeho spolupráce s vokalistou DGM funguje příkladně. Hudbu lze stručně charakterizovat jako velmi agresivní power metal, který si ovšem místo kýčovitosti tohoto žánru zakládá na technické preciznosti progressive metalu. Většina skladeb je, podobně jako “Reason”, velmi rychlá, ovšem také dobře zapamatovatelná a zábavná již na první poslech. Výsledné váhy se přiklání k techničnosti a chytlavosti více méně stejným dílem, ovšem mezi jednotlivými písněmi jsou v tomto ohledu citelné rozdíly a deska tak nepůsobí jednotvárně. Vrcholem každé skladby jsou sóla – v zásadě jde vždy o spolupráci kláves s kytarou, jejich vzájemné hrátky i souboje. V tomto ohledu je “Momentum” takřka nadpozemské, tolik úžasných sól koncentrovaných v necelé hodině hudby jsem již dlouho neslyšel.

Vyjmenovávat jednotlivé skladby nemá moc smysl, jelikož kapela ani jednou nezaváhá či naopak výrazně nezaskóruje. Album plyne skvěle od začátku do konce, není tak důvod žádnou skladbu přeskakovat, ale ani se k žádné vracet. A to je vlastně ta nejlepší pochvala, kterou mohu DGM udělit.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.