Diabolical

Diabolical

Diabolical - Neogenesis
Země: Švédsko
Žánr: death metal

Otázky: Ježura, H.
Odpovědi: Carl Stjärnlöv
Překlad: Ježura, H.
Počet otázek: 40

Odkazy:
weba / facebook / twitter

Není to moc dávno, co se zde objevil report z koncertu Diabolical a dalších, na který jsem se vydal do plzeňského klubu Parlament. A když uz jsem tam vážil cestu, byla by skoda nevyužít příležitosti a trochu nevyzpovídat Carla Stjärnlöva, kytaristu Diabolical. Z Carla se vyklubal příjemný a navzdory pokročilé hodině sdílný chlapík, a tak se náš rozhovor protáhl skoro na hodinu, během které jsme si popovídali o turné, aktuální desce “Neogenesis”, angažmá v Devian, opíjení se na Brutal Assaultu a dalších zajímavých tématech…


Takže – jaký byl koncert?

Bylo to vážně pěkný, díky. Je to malý klub, ale publikum do toho dost šlo. Vážně pěkná atmosféra.

Hádám, že to bylo podstatně lepší než loni v Praze…

(smích) Jo, to nebyl úplně nejlepší koncert.

Loni jste odjeli první dvě části turné, letos jedete další dvě. Zaznamenali jste nějaké velké rozdíly, třeba v návštěvnosti, když je teď “Neogenesis” venku?

Jo, je to trochu odlišné. Musím říct, že je to naše zatím nejúspěšnější album a všímáme si toho, když na koncertech mluvíme s lidmi a tak. Opravdu nás to těší, že lidé reagují tak pozitivně.

Máš z obou částí turné nějaké výjimečné vzpomínky? Zažili jste něco speciálního, nebo to bylo/je jen takové normální turné?

Myslíš z těch dvou turné, co jsou teď, nebo…

Ne, i s tím před rokem…

Hromadu. První část byla vážně zkurvená, protože se náš autobus podělal šestnáctkrát. Každý den jednou! Je to šílené. Měli jsme tolik problémů, museli jsme si najímat nové autobusy a auta a pendlovat mezi městy a opravnami, odcházely brzdy… Na cestách máme rádi nějaké to vzrušení, ale tady jsme nevěděli, jestli to přežijeme (smích), jestli zvládneme dorazit na další koncert – ale bylo to také úspěšné turné, protože jsme kvůli autobusu nemuseli nic rušit, odehráli jsme všechny koncerty, byl to prostě úspěch. Teď po roce si pamatuješ už jenom to dobré.

Na tomhle turné zatím žádné problémy s autobusem nemáme [zaklepe na stolek] a v porovnání s předešlou šňůrou jde všechno mnohem snáze. Akorát našeho řidiče sebrala polská policie kvůli drogám. Než jsme se nalodili na trajekt, tak ho pár hodin testovali, ale nakonec ho propustili. Na drogách samozřejmě nebyl.

DiabolicalOhledně toho pražského koncertu, měli jste někdy ještě nižší návštěvnost? Hráli jste třeba někdy po pět lidí nebo tak něco?

Jo, tyhle věci se čas od času stávají, a to z různých důvodů. Občas promotér jednoduše podcení přípravu a lidé nevědí, že bude nějaký koncert. Jindy se zase sejde víc koncertů v jeden den. Myslím, že je to dnes větší soutěž, víc a víc kapel koncertuje a lidé mají větší výběr, takže se rozprchnou na víc koncertů, což obecně znamená nižší návštěvnost. Je třeba extra úsilí, abys přilákal lidi na koncert.

Může taková nízká návštěvnost nějak ovlivnit vaši show nebo se vždy snažíte o maximální výkon?

Posuď sám, byl jsi tam (smích).

Bylo to samozřejmě skvělé (smích).

Díky, díky. Vždycky se snažíme zahrát co nejlépe. Občas přijde pět lidí a těch pět lidí si to může užít, nemusí jim to být ukradené, takže pro ně musíš stejně zahrát. A nakonec na to vždycky můžeš nahlížet jako na cvičení pro případy, kdy na tom opravdu záleží, kdy přijde hodně lidí.

Co se týče supportu, vybíráte si takové kapely sami, nebo to dělá váš label?

Ne, máme v tom zásadní slovo. Vybíráme podle různých hledisek. Některé z těch kapel jsou staří známí jako Souldrainer, se kterými jsme u stejného labelu; pak jsou tu Facebreaker, které známe z dřívějška. Hráli jsme s nimi loni ve Stockholmu a jsme staří známí s jejich zpěvákem, který také odjel turné s naším zpěvákem a jeho druhou kapelou Demonical. Někdy to jsou kapely, které známe z dřívějška, které máme rádi, třeba jsme přátelé a také to jsou dobré kapely. A pak jsou tu ty náhodné kapely, které najdeme a nic o nich nevíme. Hodně takové vhodné kapely hledám online a například na tomhle turné jak ButWeTryIt, tak Nemost vyhovují prakticky skvěle – mají venku nová skvělá alba a také mají na turné zájem.

Když jste loni poprvé vyrazili do Evropy na podporu nového alba, “Neogenesis” mělo vyjít během pár týdnů, ale pak bylo jeho vydání odloženo asi o pět měsíců. Co bylo důvodem toho odkladu?

[Na chvíli se odmlčí, pak se rozesměje] Upřímně jsem zapomněl. Popravdě, už si to ani moc nepamatuju. Pracovali jsme na tom tvrdě a žádá si to hodně plánování, aby to bylo úspěšné album. A jak jsme se blížili deadlinu dokončení alba, nahromadila se nám spousta věcí. A bylo to rozhodnutí labelu – a bylo to dobré rozhodnutí – posunout vydání o pět nebo šest měsíců, protože jsme tak dostali čas udělat všechny přípravy k vydání, které jsme chtěli udělat – natočit video, provést pořádnou propagaci… Bylo to opravdu ku prospěchu věci, i když se to pak časově rozešlo s prvním částí turné, což bylo docela na hovno. Ale dát lidem vědět, že existujeme, a dalším, že chystáme nové album, je také důležité, takže si myslím, že jsme těmi prvními turné odvedli kus dobré práce.

Teď, když je “Neogenesis” venku něco přes půl roku, jste spokojeni s výsledkem?

Jo, jo, jsme opravdu spokojeni. Jak po umělecké stránce, tak kvůli tomu, že se nám podařilo dosáhnout, čeho jsme s tímhle albem dosáhnout chtěli. Není moc toho, co bych chtěl udělat jinak nebo co by se nepodařilo udělat podle představ. Jasně, je tam pár drobností, ale toho by si stejně nikdo nevšiml. A je jich tam mnohem méně než kdy dřív, takže ano, jsme spokojení. Také jsme spokojení s odezvou, která se nám zatím donesla, a vypadá to, že se ta hromada práce vložené do alba vyplatila a lidé vědí, že je to vysoce kvalitní na všech úrovních, a oceňují to.

Diabolical

Takže lidem se album líbí. A recenze jsou také pozitivní?

Ano, jsou. Nevím o tom, že bychom dostali jediné špatné hodnocení. Schovávám si všechna hodnocení, tak jsem je jednou dal dohromady, udělal z nich průměr a vyšlo mi 82 %. To bylo asi ze 30 recenzí. Doufám, že přibudou další.

Album vyšlo na klasickém jewelcase CD a jako digibook. Přemýšleli jste o jeho vydání také na vinylu?

Jo, jasně že jsme o tom přemýšleli. A možná ho také někdy na vinylu vydáme, ale soustředili jsme většinu úsilí na vydání mediabooku. Nemůžu s určitostí říct, že vinyl vydáme, ale hodně o tom diskutujeme, to je fakt.

V poslední letech jde o hodně populární formát…

Rozhodně souhlasím. CDčka už skoro ani nekupuju a takřka všechno beru na vinylech.

“Neogenesis” jste nahrávali v Necromorbus Studios, což je na jednu stranu proslulé studio, na druhou stranu je známé jako spíše black metalové studio. Spoustu black metalových kapel zde nahrává… mohlo to nějak ovlivnit zvuk alba?

Popravdě ne, protože Necromorbus vedli dva lidé – náš zpěvák a ještě jeden člověk a zejména ten druhý člověk pracoval s Watain a podobnými black metalovými kapelami, kvůli kterým se o Necromorbus smýšlí jako o black metalovém studiu. Naproti tomu Sverker, náš zpěvák, má širší záběr a veškeré zásluhy za zvuk alba patří jemu. V Necromorbus ale už nepracuje a zakládá vlastní studio. To studio se jmenuje Wing Studios a vzniká právě teď, když jsme na cestách, takže to bude ještě zajímavé. Mít Sverkera v kapele je velké štěstí, pokaždé jsme měli luxus dělat pre-produkci ve stejném studiu jako vlastní nahrávání. A myslím, že v dohledné době budeme ve Wing Studios dělat pokusné králíky, hodně tam nahrávat a testovat nové prostředí.

Co se stalo, že Sverker opustil Necromorbus? Vím, je to spíš otázka na něj, ale…

Ano, to je spíš na něj. Ale myslím, že to pro něj bude dobrá věc, že bude nezávislý; pro něj i pro nás to bude velmi přínosné.

Teď si trochu popovídáme o té knize, “Neogenesis”. Takový formát je pořád hodně vzácný, i když kapely dělají všechno možné, aby přilákaly nové posluchače. Předpokládám, že to celé byl tvůj nápad…

Jo, byl to můj nápad. Nosil jsem ho v hlavě už hodně let a docela mě překvapilo, že nikdo zatím nepřišel s něčím takovým nebo alespoň ne v takové podobě jako my. Původní myšlenka vznikla, když jsem se před lety bavil s kamarádem o tom, jak klesají prodeje hudby. Pak jsme přešli na prodej knih, řešili, proč se knihy prodávají pořád dobře a najednou bum – proč neudělat kombinaci CD a knihy? Původně byla motivem snaha postavit se klesajícím prodejům hudby, ale když jsme na tom začali pracovat, brzy nám došlo, že to není něco, na čem by se dala postavit publicita, jako třeba když… nevím, když Rammstein nechali vyrobit robertky podle vlastních čůráků nebo Mastodon a jejich holografické zlaté hlavy, nebo co to sakra bylo…

Takže je to spíš umělecké prohlášení?

Jasně, musí to ovlivnit i publicitu, ale vzhledem k objemu úsilí, které jsme do toho vložili, jsme tomu museli být umělecky oddaní na 100 %.

O tom, co jsme udělali, bych mohl sepsat článek, ale v zásadě jsme napsali knihu a podle ní jsme nahráli album, které je tak trochu soundtrackem té knihy. Každá skladba je propojená s jednou kapitolou a cílem je rozšířit zážitek z hudby. Takže tady máme knihu, muziku a jejich kombinace by měla být něčím větším než jen prostým součtem těchto dvou jednotlivin.

Na začátku jsem začal hledat spisovatele, který už publikoval a který by s námi chtěl spolupracovat, protože jsem to nechtěl psát sám, protože se považuji za pomalého spisovatele, trvalo by to věky, nejsem v psaní zběhlý a tak dále. Hledání vhodného člověka zabralo většinu roku a z různých důvodů jsme nikoho nenašli. Jeden nebyl k dispozici, dalšího to dostatečně nezajímalo, jiný zase neměl talent, prostě to nevyšlo. Takže nakonec došlo k tomu, co se u takových výzev stává – musel jsem to udělat sám. Takže jsem začal brát lekce tvůrčího psaní u publikované švédské spisovatelky Jorun Modén, která napsala mimo jiné knihu “Samael” – jako ta kapela, protože je to její oblíbená kapela (smích). Ta knížka je také fikce, je to fantasy kniha, ona sama je metalistka, takže bylo jednoduché najít společnou řeč nad tím, co chceme u toho alba udělat. Takže jsem s ní spolupracoval, učil se psát a postupně jsme začali pracovat na novele i na skladbách.

Diabolical

Jak reagoval label, když jste přišli s tímhle nápadem?

Podpořili to, což pro nás bylo velké štěstí. Vlastně většinu doby, co jsme to s nimi řešili, s tím neměli problém. [následuje věta, které absolutně není rozumět] To bylo vážně hezké a podporovali nás celou dobu.

To by asi každý label neudělal…

No, měli jsme prostě štěstí (smích).

Krom ukázek z knihy na vašich webových stránkách jsem nikde nenašel žádné texty, které by osvětlily příběh celého konceptu. Zkus mi o tom povědět víc. Samozřejmě nemusíš vyzrazovat všechno, stačí nějaké náznaky příběhu nebo principy světa, v němž se odehrává.

Na první pohled je to postapokalyptický příběh o konci světa. Točí se okolo hlavní postavy, člověka jménem Neos, který apokalypsu přežije a v zásadě se snaží najít svou vlastní cestu nebo novou cestu tímto světem po konci světa. Takže to můžeš číst jako normální příběh, pokud o tom moc nepřemýšlíš, ale když hledáš mezi řádky, najdeš v tom několik myšlenek, nad kterými jde přemýšlet.

Takže je to jedna velká metafora?

Jo. Je v tom hodně symbolismu a filosofie a také texty skladeb to možná pojímají z trochu jiné perspektivy, ale zároveň se drží příběhu, takže je všechno propojené – vlastní text, texty skladeb, hudba…

Kde jsi pro celý ten koncept bral inspiraci?

Myslím, že to celé začalo naší předchozí tvorbou. Vždycky jsme na našich starších albech trochu flirtovali s apokalypsou – na albu “A Thousand Deaths” je celý artwork trochu v apokalyptickém duchu, je tam song “Children of the Mushroom Cloud”, na albu “The Gallery of Bleeding Art” máme zase skladbu “Extinction”, která je o jaderné válce a konci lidské civilizace a v jejímž textu se dokonce objevuje název nového alba – “Neogenesis”. Takže jsme s tím vždycky koketovali a krom toho jsem také velký fanoušek apokalyptické a postapokalyptické fikce, takže bylo celkem přirozené vydat se touhle cestou. Krom toho tak nějak očekávám, že během dekády nebo dvou proběhne nějaká taková revoluce. Myslím, že se prostě všechno rozpadne – ne, že obloha vzplane nebo něco na způsob biblické apokalypsy, ale myslím, že se naše společnost dostane do bodu, když už nebude možné žít na Zemi stylem jako doposud. To je něco, co mi pořád sedí někde hluboko v hlavě, jak všechno dojebáváme. A myslím, že i tyhle myšlenky poháněly proces vzniku “Neogenesis” na určité vědomé i nevědomé úrovni.

Hádám, že kniha může fungovat sama za sebe i bez alba. Je k dostání také samotná?

Kdepak. Zvažovali jsme, že ji vydáme jako paperback jen s digitálním downloadem alba, takže kniha by byla jedinou fyzickou věcí, kterou by člověk dostal. Kdyby byla poptávka, mohli bychom to takhle udělat, ale v současnosti samotná kniha nevychází.

Jako spisovatel – píšeš často? Říkal jsi, že to zabere hodně času něco napsat…

Tíhnu k tomu dělat věci v určitých intenzivních obdobích. Muziku třeba neskládám několik měsíců a místo toho píšu. [další nesrozumitelná věta] Co jsme dodělali “Neogenesis”, tak jsem měl krátkou přestávku a trochu psal, a až se usadí dění okolo turné, asi zase něco napíšu, ale jak říkám – jsou to takové krátké a intenzivní intervaly.

Hádám, že apokalypsa je tvoje oblíbené téma, ale máš i nějaká další, o kterých píšeš?

Myslím, že je obecně zajímavější číst příběh s více vrstvami, ne jenom příběh bez hloubky, kde je všechno naservírováno polopatě, ne jenom jednoduchý příběh, který čtenáře nezaujme na několika úrovních. Je mnohem zajímavější, když musíš přemýšlet o tom, co se děje v různých vrstvách příběhu. To samé platí u muziky a u způsobu, jakým my píšeme muziku. Když si poslechneš “Neogenesis” i starší alba, slyšíš, že to nejsou žádné jednoduché punkové songy o třech akordech, kde to, co slyšíš napoprvé, slyšíš už pořád, protože když posloucháš pozorně, jsou tam všude detaily, vrstvy a další věci, které objevuješ s každým dalším poslechem.

Ty nejen píšeš a skládáš muziku, ale také děláš grafiku – stvořil jsi artwork “Neogenesis” i pro starší alba… Dělal jsi nějaké další artworky pro jiné kapely?

Jo, dělal jsem artwork pro kamarády a jejich rockovou kapelu a také layout pro poslední album Souldrainer, ale co jsem vytvořil pro Diabolical je můj zatím největší projekt.

Diabolical

Předpokládám, že se zabýváš zejména digitální grafikou. Děláš po grafické stránce taky něco jiného?

Vlastně to začalo, když jsem byl mladý a než jsem začal dělat muziku nebo objevil metal. Chtěl jsem být ilustrátorem komiksů a nějakou dobu jsem to dělal, což obnášelo spoustu kreslení a malování, ale pak přišly počítače a já se k tomuhle odvětví klonil víc a víc, protože je tak pohodlné mít možnost vrátit tah. To u olejomalby nejde, tam je to ve stylu: “Ale ne, udělal jsem chybu, teď to musím předělávat tři dny”, ale ve Photoshopu je to akorát “Ctrl+Z, Ctrl+Z, a je to!” (smích)

Co se týče tvého multiinstrumentalismu – hraješ na kytaru, u Diabolical jsi dřív hrál na bicí, u Devian zase na baskytaru… Na kolik nástrojů vlastně hraješ?

Je to stejné, jako když jsem se učil psát kvůli “Neogenesis”. Vždycky dělám to, co je potřeba udělat. Důvod, proč jsem začal hrát na bicí… když jsem byl teenager, začali jsme v mém rodném městě kapelu a já byl jediný, kdo mohl hrát na bicí, takže jsem hrál na bicí, a když jsme pak potřebovali nového kytaristu a nemohli jsme žádného najít, naučil jsem se, jak zahrát komplikovanější věci, které jsem v té době nezahrál. Takže prostě dělám, co je potřeba.

Máš nějaký oblíbený nástroj?

Občas mi chybí hraní na bicí, to můžu říct upřímně, ale dneska jsem vážně mizerný bubeník (smích) a musel bych pár měsíců cvičit, abych se dostal do formy. V současnosti jsem spokojený s hraním na kytaru. Všechny nástroje mají svoje výhody a typické vlastnosti, které mám na nich rád, ale teď jsem naprosto spokojený s kytarou.

Zpíváš také doprovodné vokály. Napadlo tě někdy, že bys někde zkusil dělat hlavního zpěváka?

Nevím, uvidíme, moc jsem o tom nepřemýšlel. Ve skutečnosti jsem zpíval loni během druhé části turné. Sverker měl docela velké potíže, musel do nemocnice na operaci týden předtím, než jsme na šňůru vyjeli, takže nemohl jet s námi a já jsem se musel postarat o vokály. Měli jsme dost málo času, tak jsem mezi sebe vzali HarriseWarheim, který se přidal na kytaru, protože je to skvělý kytarista a nebylo pro něj těžké naučit se naše skladby, než abychom hledali vokalistu, který by se musel učit texty, zatímco já jsem je už znal. Tohle tedy je moje dosavadní kariéra hlavního zpěváka, ale jak sám slyšíš [rozhovor se odehrál po koncertě – pozn. redakce], i teď mám hlas trochu podrážděný, takže moje technika není úplně úžasná a budu muset víc trénovat. Sice teď trénuju hodně, protože pořád hrajeme, ale stejně se mám jako zpěvák ještě hodně co učit, takže mi doprovodné vokály vyhovují.

Diabolical

Teď si trochu popovídáme o Devian. Jak ses k nim vlastně připojil?

No, byl jsem v kontaktu s Tomasem, který tam hrál na kytaru a teď je v Dark Funeral. Byli jsme několik let přátelé, po síti jsme hodně řešili muziku a vyměňovali si nahrávky našich kapel a v jednom momentě se mě prostě zeptal, jestli bych se k nim nechtěl přidat. Bylo to hned potom, co se jejich předchozí basák – RoberthFacebreaker a Scar Symmetry – připojil ke Scar Symmetry, takže neměli basáka a jednoduše se mě zeptal. Bylo to v době, když jsme s Diabolical nebyli tak aktivní, takže jsem si řekl: “Oukej, můžu s nimi odjet pár koncertů, nemám žádné velké závazky.” Tak jsme těch pár koncertů odehráli, odjeli jsme turné s Deicide a Vader a mně začalo docházet, že mám rád ty chlapy i jejich muziku, a tak jsem se stal stálým členem. Po několika letech jsme ale kapelu bohužel uložili ke spánku.

Možná jsou to jenom drby, ale slyšel jsem, že jste měli problém s hledáním labelu pro vydání třetího alba. Co bylo tedy důvodem rozpadu Devian?

Vždycky je obtížně udržovat kapelu v chodu a my jsme dospěli do fáze, kdy příliš mnoho členů Devian cítilo, že nemají zájem investovat do kapely tolik úsilí, jako je třeba. V Diabolical k tomu máme úplně odlišný postoj, protože jsme se vždycky tvrdě rvali a snažili se kapelu pozvednout výš. Jsme na scéně už skoro dvacet let, jsme zvyklí dělat si věci po svém, tvrdě makat a nebýt závislí na externích věcech jako labely nebo management.

S Devian jste pracovali na třetím albu, když to kapela zabalila. Jak daleko jste se s tím albem dostali?

Měli jsme pár skladeb ve fázi pre-produkce a byli jsme celkem blízko nahrávání, ale nedošlo na to.

Schovali jste si staré nápady, abyste je mohli vydat v budoucnu, ať už pod Devian nebo pod nějakým dalším projektem, nebo jste je prostě zahodili?

Myslím, že jsme něco z toho vydali online, když měl MySpace ještě nějaký smysl, ale pochybuji, že se ohledně té kapely ještě něco stane. S TomasemEmilem jsme pořád dobří přátelé a nebránil bych hraní s kterýmkoli z kluků, protože jsme si to tehdy vážně užívali, ale nemyslím si, že se kapela někdy vrátí.

Pokud vím, na prvních dvou albech Diabolical ses nepodílel. Jak se ti líbí?

Samozřejmě je složité cítit se navázaný na něco, co jsi nepomáhal tvořit, ale i tak je mám rád a máme společnou historii, protože ze starých alb hrajeme. Pochopitelně mám ale silnější vztah k novějším albům, kterých jsem součástí. To je myslím přirozené, řekl bych. Ale když jsme třeba dneska hráli “Children of the Mushroom Cloud”, v naší současné sestavě zní trochu jinak, takže původní studiová verze je takový dokument, že i se stejnými skladbami jsme dnes někde jinde.

Když nepočítám živák “Ars Vitae”, za čtrnáct let od vydání prvního alba vyšly pouze čtyři řadovky Diabolical. Proč to trvalo a stále trvá takovou dobu, než vydáte něco nového?

Jedna věc je, že jsme velcí perfekcionisti a nechceme vydávat žádné polosračkoidní věci. Dáváme tomu tolik času, kolik je třeba, aby to bylo co nejlepší a podle našich představ. To je jedna věc. A potom jsme měli v určitých obdobích problémy s lineupem a trvalo nám roky dát dohromady dnešní sestavu – stabilní sestavu lidí, kteří jsou navzájem přátelé a dovedou efektivně spolupracovat na dosažení společného cíle. Také jsme měli roky problémy s labely. To bylo šílené. Jednou jsme už skoro s jedním labelem podepsali, ale pak jejich kancelář vytopily záplavy… Přírodní katastrofy – vypadalo to, že se všechno spiklo proti nám, takže to jsou ty hlavní důvody, proč nám to trvá tak dlouho. Ale dneska také není trendem dělat věci pomalu a pečlivě, ale naopak čím dál rychleji a rychleji, a já si nejsem jistý, že je ve vydávání muziky, jak jsme to dělali léta, nejlepší, aby se tyhle moderní trendy projevovaly. Nevím, třeba začneme experimentovat s rychlejším vydáváním – teda kromě vydávání knih, což jde v našem případě ještě pomaleji…

Kromě dema, které nepočítám, jste nahráli jen jediné EP – myslíte, že v budoucnu vydáte nějaké další EP nebo třeba singl?

Problém… nebo problém – jde o to, že když vydáš album, dostane se mu mnohem větší mediální pozornosti než EP nebo singlu, protože to v očích tisku i fanoušků nejsou tak zásadní počiny. Do EP musíš vložit skoro stejně úsilí jako do alba, ale oplátkou toho nedostaneš tolik, řekl bych, a to je problém. Chtělo by to změnu ve vnímání neřadových počinů ze strany tisku a fanoušků.

Diabolical - Neogenesis

Když jsem poslouchal všechna alba Diabolical, připadá mi, že jde o poměrně sofistikovaný druh death metalu, ale “Neogenesis” na mě působí ještě více sofistikovaně. Je zlověstnější, intenzivnější… Kam myslíš, že povede další vývoj vaší muziky? Bude to nadále pokračovat v přibližně stejných kolejích, nebo chystáte něco jiného?

Zatím nevím jistě. Máme už nějaké nápady a několik nových skladeb, ale nevím, jestli ten materiál skončí na příštím albu. Myslím, že ten evoluční proces bude ještě chvíli trvat, než budeme vědět, kam se vydáme. Ale neřekl bych, že to bude nějakým způsobem jednodušší. Určitě zůstaneme na podobné úrovni sofistikovanosti, ale nevím, jaký bude konečný výraz.

“Neogenesis” je se všemi těmi věcmi okolo knihy a dalšími záležitostmi hodně ambiciózní počin. Plánujete něco obdobně ambiciózního?

Teď, když jsme zrealizovali takhle ambiciózní projekt je těžké přemýšlet o tom, že bychom se měli vrátit k něčemu “normálnímu”, takže uvidíme, s čím přijdeme příště.

Death metal je dost konzervativní žánr, ale přesto se v něm najde řada kapel, které posouvají hranice a používají různé neortodoxní přístupy, nebojí se melodií – stejně jako vy, samply, je toho hromada… Narazili jste někdy na stížnosti rozlícených fanoušků, že ničíte čistotu žánru nebo tak něco?

Ne. Rozhodně existují různí puristé s názorem, že všechno prostě musí být oldschool death metal [proneseno úplně božím přízvukem], ale když obecně srovnáš metal s ostatními žánry, objem experimentů a snahy o obsažení něco nového jako třeba smyčcových orchestrů, sborů, kláves, ženských vokálů, čistých vokálů a tak dále je zde mnohem větší než jinde, v jiných stylem je to vzácnější. Metal je v obecném smyslu dost experimentální žánr, takže si nemyslím, že, by na nás měl být někdo nasraný, protože boříme nějaká pravidla metalu.

Fajn, blížíme se k závěru. Z našeho českého úhlu pohledu je Švédsko v podstatě metalovou velmocí – obzvlášť co se týče death metalu. Vnímáš to stejně?

Samozřejmě máme vlivnou metalovou historii; myslím, že je to něco, s čím jsme vyrostli a co nám dává sílu a vědomí, že máme dar, že jsme dobří v hraní metalu. Všude okolo nás jsou úžasní metalový hudebníci – například náš kytarista několik let bydlel vedle Fredrika ÅkessonaOpeth a bral u něj lekce kytary. Je to takové: “Zdravíčko, sousede!” Máme velké metalové umělce doslova o dveře vedle. Švédsko je malá země, takže když se na scéně pohybuješ, znáš ty lidi a nabaluje se to jako sněhová koule. Takhle to jde pořád dál a nevypadá to, že by se na tom mělo něco změnit.

Diabolical - Neogenesis

Myslíš, že je ve Švédsku metalová kultura nějak začleněná do celkové národní kultury? Třeba v Norsku hráli Satyricon na otevíracím ceremoniálu nějaké sportovní události, vystupovali v oblecích a lidé nebyli nijak šokovaní – prostě kapela…

[začátku věty není rozumět] …jak je Švédsko ve skutečnosti nakloněné metalu. Například pár měsíců zpátky se v jedné ranní televizní show, kterou ve Švédsku máme, řešilo nové album Behemoth, takže bych řekl, že ve Švédsku je určitá úroveň přijímání metalové kultury a obeznámenosti s ní, jaká třeba jinde není.

S tím se asi žije docela příjemně…?

No, nestěžuju si (smích).

Asi poslední téma. Omlouvám se, je to trochu klišé… V České republice jste v uplynulých letech hráli několikrát – seznámili jste se s nějakými místními kapelami?

Eeeehm… vím, že jsme byli v kontaktu… minimálně naše booking manažerka Dagna komunikovala třeba sHypnos, pak je tu skvělý promotér dnešního koncertu Honza, který také dělá Phantoms of Pilsen a který má kapelu. Zapomněl jsem, jak se to vyslovuje… Pany…

Panychida…

Přesně. Co dál? Před třemi lety jsme hráli s Ador Dorath, hrali před námi… Jsou tu další dobré české kapely a stále se objevují nové. Kupříkladu jsem zrovna objevil Cult of Fire, kteří nedávno vydali nové album, to je opravdu skvělý materiál, takže jo, jsou tu hodně zajímavé české kapely.

Takže se ve světě ví, že tu máme nějaký metal a že to není špatné?

Jo jo, jasně!

Když jste tu byli tolikrát, měli jste čas se tu trochu porozhlédnout, nebo jste jenom přijeli do klubu, odehráli koncert a zase pokračovali?

Určitě. Loni jsem šest měsíců bydlel v Polsku a jeli jsme se na pár dní podívat do Prahy. Hodně jsme pili a užívali si prozkoumávání města. Dneska jsme sice neměli moc času, ale stejně jsme si udělali krátkou vycházku okolo náměstí a tak… Českou republiku mám vážně rád, je tu moc příjemná atmosféra. Těžko se to popisuje, ale ta atmosféra je tu opravdu fajn a jsem tu pokaždé rád. Také tu máte jeden z mých oblíbených festivalů – kde jsme bohužel zatím nehráli – Brutal Assault, což je… Loni to byl jeden z mých nejlepších festivalových zážitků vůbec – byl jsem tam v jednom kuse ožralý (smích).

…až na to počasí, které bylo strašné. Málem jsem se tam usmažil.

Fakt? Už si ani nepamatuju.

Bylo snad 40°… první dva dny to bylo strašné…

No, já si to užil. Opíjeli jsme se v backstagi většinu festivalu, bylo tam spousta piva zdarma a jeden z nás si objednával: “Osm piv prosím!” Přišel ke stolu, všechno to rozlil a hned: “Šestnáct piv!” (smích). Jo, to byla vážně sranda a doufám, že se nám tam podaří někdy brzo zahrát. A dobrá zpráva je, že u vás brzo budeme hrát na festivalu – na Phantoms of Pilsen.

To je pro mě docela překvapení. Loni tam hrál Sverker s Demonical, letos tam bude hrát s Centinex a k tomu ještě Diabolical… To je super – jak se těšíte?

Těšíme se hodně.

V nějakých zákulisních drbech jsem zaslechl, že se v Evropě o tomhle festivalu ví a že tam kapely chtějí hrát… Víte o tom?

O Phantoms?

Jo.

Jo, protože jsme tu několikrát hráli a taky jsme pár let v kontaktu s Honzou, takže my o tom víme…

Tak doufám, že se uvidíme na Phantoms. Interview je u konce a za mě bylo super, takže díky za něj!

Já děkuju!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.