Doga – Detox

Doga - Detox
Země: Česká republika
Žánr: hard rock
Datum vydání: 1.4.2015
Label: Petarda

Tracklist:
01. Detox
02. Černá vdova
03. Od soumraku do úsvitu
04. Gravitace
05. Čistej jako líh
06. Málo vím
07. Ten, co pozoruje mraky
08. Až jednou slunce nevyjde
09. Bílej sníh
10. Vlk samotář
11. Alea lacta est
12. Kotvy
13. Ocelová síla [bonus]

Odkazy:
web / facebook / bandzone

Všechen ten hejt ohledně nového alba karvinské Dogy mi není úplně po srsti. Nevím, jestli všichni čekali české album ro(c)ku nebo úplně zapomněli na podstatný fakt, že psí muzika je v první řadě zábavová a přímý poslech z cédéčka není obvykle nic extra. Minimálně poslední dvě desky (jmenovitě „Karikatury“ a „Hoď si to“) strká „Detox“ hravě do kapsy.

Celý tento článek jsem nakonec částečně pojal jako takovou úvahu nad současným stavem české rockové produkce. Samozřejmě, každý máme svůj náhled a své důvody. Jen mi přijde, že v případě naší rockové scény je dnes v módě prezentovat se co možná nejvíce negativním názorem. Vše je špatně. Oblíbené skupiny nejsou, co bývaly. Všechny hudebně zakrněly v dobách svých starších alb. Písničky nedávají smysl, jsou jednoduché a blbé. Kapely se ani nesnaží s tím něco dělat. Ale proč by měly?

Když jde takový běžný človíček na koncert Dogy (nebo třeba Alkeholu, Harleje, Škworu, Kabátu a tak podobně), chce slyšet klasiku, protože ví, do čeho jde. Nové písničky většina lidí stejně nezná a naopak přidat pár aktuálních vypalovaček a počkat, zda se chytí, nikoho ještě nezabilo. Když se nelíbí, je to fuk, prostě příště hrajete osvědčené věci. Nečekáte, že se na vás lidi přišli podívat, protože jste kytaroví mágové nebo zpíváte jako Elvis Presley. Víte moc dobře, že se na vás všichni přišli pobavit a podle toho se také chováte.

Proč byste tedy, sakra, měli vůbec důvod nahrávat inovativní a umělecké desky, když víte, že by vám to stejně nikdo nežral? Proč skládat složité a hodnotné texty, když by je cílová skupina nechápala a nebyly by okamžitě uchopitelné? Lidi na vás chtějí pařit a ne snášet móresy typu „hrajeme to, co nás baví, takže jsme po mnoha letech zásadně změnili vše, co se vám na nás líbilo“. Tohle může projít možná tak Metallice, ne českým kapelkám. Ještě byste nakonec dostali od kritiky zjebáno, že se serete do věcí, do kterých se srát nemáte.

Jasně, existuje hromada kapel, od kterých tak nějak čekáte, že se budou vyvíjet a svou hudbu držet na vysoké úrovni. Ale jsou to některé z výše zmíněných? Slyšeli jste třeba poslední počin slavného Alkeholu? Dost hrůza. Čekáte na novinku Kabátu a doufáte, že bude skutečně dobrá? S největší pravděpodobností jste zcela mimo. Těm kapelám je úplně jedno, jak jejich novinky veřejnost nebo kritika přijme. O žádné fanoušky nepřijdou a s trochou štěstí naopak získají nové. Dávno jsou pryč doby, kdy nebylo na pivko. Teď je potřeba jen držet lajnu dokud to půjde.

Experimentování s novátorstvím nebo skutečným hudebním posunem není prostě třeba. Nikdo se jim nemůže divit, dnes letí jednoduchá a instantní produkce. Dokud tomu tak bude a koncertní sály budou plné lidí (jako že jsou), nemůže snad nikdo očekávat, že by se naše rocková skvadra mohla hnout z místa a případně natočit další průlomové desky. Ty kapely přeci hrají jen to, co od nich fanoušci žádají, tak nač si stěžovat? Tímhle vším rozhodně nechci tento přístup obhajovat či jakkoliv schvalovat. Spíš to celé berte jen jako malé téma k zamyšlení.

To by byla malá odbočka a nyní zpět k ústřednímu tématu článku. Je jasné, že má za sebou Doga několik opravdu povedených fošen, které si sám rád sem tam sjedu. Mluvím například o „Jsem trochu divnej“ nebo „Když chlapi tančí“. Jenže doba těchto legendárních nahrávek je již dávno v prachu a jestli dnes někdo očekává, že se Izzi zblázní a nahraje další hity typu „Nejsi nevinná“, tak by si měl možná cvičně amputovat palec levé nohy. Prostě jen tak.

Pokud si dobře pamatuji, poslední dvě desky mě až na pár čestných výjimek svým obsahem nezaujaly, kdežto u „Detoxu“ se i přes jeho zjevnou jednoduchost docela bavím. Ano, všiml jsem si, že některé rýmy mají blízko k dementním říkačkám pětiletého osazenstva sídlištních pískovišť. Ano, jsem si vědom toho, že Doga celkově zvolnila a „Detox“ není tak „tvrdý“ jako jeho předchůdci. A do třetice ano, vím o tom, že hudebně to také není žádná sláva. Přesto tvrdím, že jsem od „Detoxu“ dostal přesně to, co jsem od něj čekal. Nenáročnou muziku vhodnou k odpolední relaxaci nebo na koncert, kde je mým cílem se prostě jen dobře bavit.

Kdybychom měli na tvorbu Dogy pohlížet jakousi uměleckou pseudooptikou, kapela i s celou svou diskografií by samozřejmě brutálně propadla. Její síla spočívá v živé produkci, jež je obvykle živelná a vtipná, což splňuje představy běžných zábavychtivých rockerů. Tuhle funkci plní „Detox“ na jedničku. Písně jako například „Černá vdova“, „Gravitace“, „Bílej sníh“ nebo „Alea lacta est“ jsou jasně zábavové hity. Taková „Málo vím“ zase potěší manželky u sporáků. Spokojeni budou též fanoušci třineckého hokejového klubu, jimž je věnována bonusová písnička „Ocelová síla“.

Takže sečteno a podtrženo: patříte-li mezi současnou valnou kritickou většinu, nová Doga se vám líbit prostě nebude. Nemá čím. Hudebně nepřináší nic nového, brzdí zajeté tempo a písničky nejsou kdovíjak úžasné. Fanoušci a lidé vyhledávající pohodovou koncertní zábavu budou nadšeni, protože Doga hraje až na pár nepatrných změn pořád to, proč ji tahle sorta lidí poslouchá. Přesně jak jsem se snažil naznačit v úvodních odstavcích. Pokud se ani do jedné ze skupin neřadíte, prostě zkuste a uvidíte. Sám za sebe jsem spokojen, od „Detoxu“ jsem nečekal nic zvláštního. Dostal jsem typickou porci Dogy a to mi stačí. Tuhle hudbu až tak nežeru a ani mi nevadí, jak “Detox” vypadá. Takoví poslední Škwoři byli předloni mnohem, mnohem horší.


9 komentářů u „Doga – Detox“

  1. Podle mě je album hovadina… zkoušel jsem to poslouchat, ale je to fakticky imbecilní, hned to letělo do koše.

    A kromě toho – fakt, že někdo zcela záměrně míří na tu nejjednodušší cílovku, který ke štěstí stačí si na koncertě se škopkem géčka v ruce zabékat primitivní texty v refrénech na první dobrou, rozhodně není omluva. Vlastně spíš naopak.

  2. K zamyšlení uprostřed recenze: je to smutné, ale pokud se u nás chce člověk hudbou živit – tak i pochopitelné. DOGA, KABÁT atd prostě tuto hudbu hrát musí. Protože českého člověka jiná hudba nezajímá. Chce sázku na jistotu, to “svoje” a to co zná. Kapela nevyžije ze smečky znalců, které baví např. norský post-black nebo prog metal. Byl jsem před nějakým pátkem na koncertě Kabátu (jako doprovod, leč Kabát mi kupodivu nevadí, i když jej nevyhledávám) se swingovým orchestrem. Skvěle zahrané, zaranžované, bylo zábavné poslouchat plus mínus staré fláky v jiném kabátě…bylo vidět jak se i kapela samotná neskutečně baví. Ne tak publikum plné pupíkatých tátů v Gambrinus-outfitu se synkem na ramenou a klobáskou v ruce. Po necelé hodině tohoto kabát/swing crossover už odcházeli ke stánkům s uzeninami, kterými byl prostor takticky obehnán…. Vysvobození přišlo až se setem starých známých fláků ve staré známé podobě, na které “sme prostě přišli voe néé”. Takže žízeň ajajaj apod. Je to v lidech – kdyby české publikum nebylo tak tupé a s klapkami na uších/očích, bylo by mnohem lépe a kapely by našly odvahu.

    1. Pěkně napsáno a z velké části bohužel i pravda. Těm kapelám se ale nikdo nemůže divit (čímž je neobhajuji). Dokud tady budeme v majoritě mít tupě nenáročné publikum, bude i naše masová produkce nenáročná.

      1. Na druhou stranu, každá kapela by měla hrát tak, jak to cítí, ne podle toho, co zrovna frčí nebo co si žádá publikum. Tím pádem jsou členové těch skupin taky takový řekněme “nenáročný”, anebo je ta muzika prachsprostej kalkul…

        1. Zase jestli je to jejich jediný způsob obživy tak je v jejich zájmu vydat něco, co bude mít zaručený úspěch.

  3. Je to jejich ZAMĚSTNÁNÍ a záleží jim na tom, aby to lidi koupili a oni nemuseli makat u pásu. Pochopitelné a v jejich pozici bych nejednal asi jinak :-( Bohužel….zedník taky bude stavět rovné stěny protože to většina lidí chce :-( Blbé přirovnání, ale musíme mít na zřeteli, že muziku nedělají “po práci” a “o víkendech” :-( Je klišé nadávat na dobu, ale v sedmdesátých letech kapely “učily” lidi poslouchat svoji tvorbu. Relativně progresívní tvorbu. A naučily. Vychovaly si svoje publikum. Dnes lidi “učí” kapely hrát – tedy diktují jim co chtějí slyšet. KABÁT i DOGA budou super muzikanti, o tom žádná. Ale představte si, že za rok Vojtek a spol. vydají album o pěti desetiminutových skladbách, poněvadž jim třeba prog metal byl vždy v hloubi duše blízký…. Tak se půjdou pást, poněvadž na to není nikdo zvědavý. A vlak jim ujede…a do takového se blbě nasedá zpět.

    1. Jasně, že je to jejich zaměstnání… pak je ale otázka, nakolik jsou jejich písničky skutečně hudba a nakolik je to prostě jenom produkt. Takovýhle kapely, který sekají albem za album a jedno stejný jako druhý (a bohužel to zdaleka neplatí jen o českym agro rocku), totiž opravdu spíš připomínají ten konzumní produkt. Pokud to někomu nevadí nebo mu to dokonce přijde v pořádku… no, každému co jeho jest.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.