Dolven - Navigating the Labyrinth

Dolven – Navigating the Labyrinth

Dolven - Navigating the Labyrinth
Země: USA
Žánr: neofolk / acoustic
Datum vydání: 20.12.2015
Label: Goatprayer Records

Tracklist:
01. Inhale
02. To Fly Free
03. Bloom
04. Labyrinth
05. Kirschenweg
06. My Prophecy
07. Exhale

Hrací doba: 41:39

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Goatprayer Records

V dnešní recenzi se podíváme na jednu hodně zajímavou formaci, jejíž muzika stojí za pozornost i navzdory tomu, že prostřednictvím „Navigating the Labyrinth“ debutuje. Nicméně se jedná pouze o debut samotného projektu Dolven, nikoliv o první desku, na níž se zúčastnění muzikanti podíleli, protože to jsou naopak zkušení pardálové, kteří toho za sebou mají poměrně dost.

V kapele se scházejí muzikanti motající se okolo portlandské metalové scény. A ano, tušíte správně, jedním z těch, kdo se na Dolven podílejí, je i člen místní veličiny náladotvorného metalu. Svou baskytarou totiž na „Navigating the Labyrinth“ přispívá Jason William WaltonAgalloch a další člen Agalloch, kytarista Don Anderson, si zde zase zahostoval v rámci kytarového sóla v úvodní skladbě „Inhale“. Za bicími sedí Tim Call, jenž má za sebou množství kapel – mně osobně přijdou nejznámější The Howling Wind (resp. ti jsou jediní, které vedu v potaz), v minulosti se ale krátce objevil i v Shadow of the Torturer, jejichž album „Dronestown“ jsme tu kdysi recenzovali. Vokálu se ujal původem Australan Henry Lauer (od roku 2011 však žijící v Portlandu) známý především díky Ironwood. Posledním zúčastněným je pak kytarista Nick Wusz, který je pro mě jako jediný neznámou.

Inu, dobrá, sestavu bychom tedy měli, ale je otázkou, do jaké muziky se to Dolven pustili. Ačkoliv jsou všichni zúčastnění spojeni s metalem, vlastní náplň „Navigating the Labyrinth“ příliš metalová není. I když, mnohde je jejich produkce nazývána akustickým doomem, což svým způsobem smysl dává. Já osobně bych ale asi neměl problém to střelit do oblasti neofolku, k němuž to má prostě nejblíže. Ať to ale nazveme jakkoliv, jistá je jedna věc – nečekejte žádné riffy metalových kytar, protože „Navigating the Labyrinth“ skutečně jede na „unplugged“ vlně.

Jak už ale nejspíš vyplynulo z výčtu přítomných hudebníků a jejich nástrojového obsazení, akustická kytara ve zvuku Dolven není osamocena a doprovázejí ji i bicí s baskytarou. Zpěv je samozřejmě skutečně zpěv, nikoliv řev – čistý, klenutý a příjemně naléhavý, aniž by násilně tlačil na pilu. Tedy, ta čistota platí až jednu výjimku, jelikož čtvrtou „Labyrinth“ v jednom momentě zničehonic pročísne několikavteřinové black metalové skřehotání. Naštěstí to ale nepůsobí nijak rušivě a jako osvěžení to funguje.

Pomyslnou páteř „Navigating the Labyrinth“ tvoří tři více jak osmiminutové písně „To Fly Free“, „Labyrinth“ a „My Prophecy“, které ze všech stran lemují instrumentální mezihry stojící pouze na akustické kytaře. Tato intermezza naštěstí nahrávku nijak nerozmělňují a neředí, ačkoliv je zase pravda, že po větším počtu poslechů se už některé značně oposlouchají – to platí zejména o „Bloom“. Na druhou stranu, to samé lze vlastně říct o některých momentech oné ústřední trojice, v níž se dostává ke slovu plné nástrojové obsazení. I v nich se mi totiž některé pasáže postupem času poněkud ohrály, například první část „Labyrinth“.

Nicméně, nechtěl jsem tím naznačit, že se „Navigating the Labyrinth“ nepovedlo, to jistě ne. Celkově vzato je můj dojem z nahrávky stále dobrý a některé nápady jsou vážně skvělé. Jako jeden příklad za všechny může posloužit třeba úvodní „riff“ v „To Fly Free“, který je jednoduše výtečný. Nehledě na fakt, že několik prvních poslechů „Navigating the Labyrinth“ se nese ve vysoce příjemném a zábavném duchu, tudíž už jenom díky těm stojí za to se po desce podívat a ochutnat ji.

Abych ovšem byl upřímný, onen přívlastek „příjemný“ na „Navigating the Labyrinth“ pasuje asi nejlépe. To samozřejmě obecně vzato není špatný výsledek, ale přece jen jsem doufal v trochu hlubší a působivější prožitek, zvláště po první ochutnávce, jež proběhla pomocí skladby „To Fly Free“, což je asi nejsilnější kus, jaký se na albu nachází. I navzdory tomu jsem si ale z debutu Dolven odnesl kladný dojem a u těch prvních poslechů jsem se vážně a bez ostychu bavil.

Dolven - Navigating the Labyrinth


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.