Země: USA Žánr: stoner / sludge metal Datum vydání: 13.5.2014 Label: Down Records Hodnocení: Kaša – 7/10 Atreides – 7,5/10 Průměné hodnocení: 7,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter

První pohled (Kaša):

Když před několika lety americká superkapela Down ohlásila svůj záměr, že místo dalšího klasického studiového alba přijde “pouze” série několika EP o pár skladbách, nepřišlo mi to jako dobrý nápad z jednoho prostého důvodu. Plnohodnotné album je prostě plnohodnotné album a nebyl jsem zvědavý, jak bude kapela trousit své nápady tak nějak náhodně, jak se jí to zrovna hodí, ale teď, po vyslechnutí druhé části jejich “Down IV” série, si říkám, že to zas tak blbý nápad nebyl.

“Part I” se mi totiž líbilo a “Part II” je na tom ještě o něco líp. Přestože jsem čekal, jak moc negativně na Down dopadne odchod Kirka Windsteina z Crowbar, tak můžu říct, že žádný kvalitativní propad se nekoná. Novinka přináší zhruba 35 minut silného materiálu, který by za jistých okolností (stačilo by přidat tři slušné songy a není co řešit) mohl klidně vyjít jako nové album Down a nijak by nenarušilo slušnou laťku, která je nastavena předchozími počiny.

Down byli vždycky byli o pomalých tempech, sabbatovských riffech a hutném vokálu Phila Anselma. Totéž je k dostání i na “Down IV – Part II” a díky krátké hrací době neřadového počinu je toto vše nahuštěno na relativně malou plochu, takže nehrozí to, co se stalo s předlouhým a nudným “Down II: A Bustle in Your Hedgerow”. Vrcholem se pro mne stala skoro až doom metalová “Conjure” s velmi neklidnou atmosférou, kterou jistí táhlé kytarové riffy a kvílení tolik známé ze starých alb Black Sabbath. Naproti tomu ani rychlejší “Steeple” není vůbec špatná a přináší mnohem lepší start, než jaký učinila “Levitation” na “Down IV – Part I”.

Pokud se v takové formě budou Down kratšími EP prezentovat i nadále a dojde na jejich slova o čtyřdílné sérii, tak se máme na co těšit. Zvlášť, pokud bude kvalita stoupat tak, jako mezi prvními dvěma částmi. “Down IV – Part II” je totiž překvapivě silný zážitek, na který do budoucna určitě ještě uslyším.

Druhý pohled (Atreides):

Studiová aktivita americké supergrupy Down by se dala spočítat doslova na prstech jedné ruky – a to pátý zářez přibyl až letos. Nebo čtvrtý? Záleží na úhlu pohledu, neboť dnes recenzované EPko je druhou částí alba “Down IV”, jehož první část vyšla před nějakými dvěma lety. Takové rozdělení nabízí hned několik otazníků. Co udělala dvouletá mezera v soudržnosti materiálu, který se navenek tváří jako jedna deska? Dokázala si dvojice EPek udržet srovnatelnou kvalitu, nápaditost i zvuk?

Odpověď na tyto otázky však není zdaleka tak jednoznačná. Ano, kvalitu a nápaditost si udržela. Obě části nabízí dost silných a zajímavých momentů. V rámci diskografie se Down příliš neposunuli, nicméně dokazují, že s dostatkem přesvědčivých a úderných riffů si můžou dovolit příliš nehýbat se zavedeným zvukem i určitými mantinely, v nichž se kapela pohybuje, protože Phil Anselmo, Pepper Kennan a nově i Bobby Landgraf (dříve Kirk Windstein) vždycky dokázali skrz kytary vytvořit hutnou atmosféru, tolik typickou americkému sludgi a stoneru. Nejinak tomu je i tentokrát.

Celková nálada obou EP je ale rozdílná, jednak díky mírně rozdílnému zvuku, který je tentokrát trochu hutnější a prokreslenější, především ale díky samotným skladbám, které jsou v případě první části spíš melancholické, kdežto druhá část je sama o sobě tvrdší, hutnější a vůbec víc bahno. Je zajímavé si díky tomu pustit obě části za sebou, celek je skvěle vygradovaný a díky proměnlivému charakteru se dá bez problémů vydržet i ta hodina deset, kterou dohromady mají. Dvouletý odstup mezi EPky je znát, ale není od věci, protože kvalita zůstává a pozice jedné z nejsilnějších sludgových kapel americké scény rovněž – na rozdíl třebas od Crowbar, kteří se díky chrlení alb stihli slušně vyčerpat.

“Down IV – Part II” tak funguje skvěle o samotě, ale i v tandemu s první polovinou. Vzájemně se doplňují a nevykrádají. EP prostě splnilo mé očekávání – na rozdíl od vystoupení na letošním Brutal Assaultu.