Downfall of Nur - Umbras de Barbagia

Downfall of Nur – Umbras de Barbagia

Downfall of Nur - Umbras de Barbagia
Země: Argentina
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 21.3.2015
Label: Avantgarde Music

Tracklist:
01. I – Intro
02. II – The Golden Age
03. III – The Downfall of Nur
04. IV – Ashes
05. V – Umbras de Barbagia

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Against PR

Downfall of Nur je projekt, kvůli němuž by měli zpozornět všichni uctívači atmosféry v hudbě, protože – prozradím to rovnou, abyste taky jednou hned věděli, že ty plky má cenu číst – tahle záležitost rozhodně stojí za to. Ale kdo by to byl řekl, že jedna z nejvýraznějších atmosfér letošního roku přijde z Argentiny?

Inu, pro ty z nás, kteří zachytili již loňské, velice zajímavé EP „Umbras e forestas“, to překvapení asi není. Už tohle minialbum, jemuž předcházel pouze demosnímek z roku 2013, k němuž je datován i oficiální vznik Downfall of Nur, totiž bylo tuze zajímavé a nabídlo velmi silnou atmosféru. A co tehdy bylo na „Umbras e forestas“ naznačeno, to dlouhohrající debut „Umbras de Barbagia“ do puntíku stvrzuje.

„Umbras e forestas“„Umbras de Barbagia“ mají mnoho společného – vyjma atmosféry, vysoké kvality nebo black metalového žánru je to třeba i orientace nahrávky na malý počet rozsáhlých kompozic. Přesto oba počiny ve finále vyznívají značně odlišně a ten důvod je nasnadě hned s prvním poslechem. „Umbras e forestas“ bylo hodně syrové. Kytara byla dřevní a mrazivá. Mělo to však obrovskou sílu a jakousi rituální náladu – a rozhodně nejen díky folkově ambientní instrumentálce „Su cànticu de sos montes“.

Na „Umbras de Barbagia“ je zvuk poměrně čistší a stravitelnější a i díky kytarovým melodiím se nahrávka nezřídka kdy přibližuje i k vodám post-black metalu (naštěstí však k té jeho verzi, jež jaksi působí poněkud homosexuálně). Nicméně, obecně vzato je i „Umbras de Barbagia“ stále poměrně syrovou nahrávkou a ona „čistota“ je míněna pouze relativně a v kontextu mrazivého zvuku předcházejícího počinu.

„Umbras de Barbagia“ se de facto pohybuje ve dvou polohách. Tou první z nich je atmosférický black metal. Ten se mnohdy vydává i do poměrně nemalých rychlostí, ale má tu vlastnost, že i navzdory svému tempu nepůsobí nijak agresivně. Naopak, i v těch nejrychlejších momentech je muzika Downfall of Nur jakoby meditativní spíše uklidňující. I díky tomu lze v hudbě vycítit jisté paralely s formacemi jako Wolves in the Throne Room nebo Negură Bunget. A kdybych měl říct ještě jedno jméno, na nějž jsem si při poslechu „Umbras de Barbagia“ vzpomněl, možná trochu překvapivě by to byli španělští doomaři Llvme, s nimiž argentinský projekt sdílí obdobnou folkovou náladu. Naproti tomu vokály spadají do hájemství čistokrevného jekotu a klidně bych si je dokázal představit i v některém ze sebevražedných black metalů – nicméně ani tohle nijak nenarušuje jakousi zádumčivou a rozvážnou auru, která se kolem „Umbras de Barbagia“ prostírá.

Druhou polohou Downfall of Nur jsou pak poklidnější pasáže bez jakýchkoliv metalových elementů. Tyto spadají spíše do hájemství přírodního ambientu a nepostrádají znatelný folkový nádech. Především však mají snad ještě silnější atmosféru než black metal, dýchají jakousi osudovostí a dokážou posluchače dočista pohltit. Ukázkovým příkladem může být třeba fantastický začátek „V – Umbras de Barbagia“, v němž se na scénu vrací stejný motiv, jenž celou desku otevírá v rámci úvodu „I – Intro“, avšak s ještě větším účinkem díky kontextu předcházejících minut. Naštěstí to však není ani zdaleka jediný podobný moment na albu.

Obě zmiňované polohy Downfall of Nur jsou totiž na „Umbras de Barbagia“ vyvážené a navzdory tomu, že je to pocitově stále především black metalová nahrávka, co do stopáže má metal navrch snad jen o kousek. Nicméně i přesto se takové atmosférické pasáže nacházejí v každé z přítomných kompozic a ve všech případech to stojí za to. Abych ovšem nevzbudil dojem, „Umbras de Barbagia“ stojí za poslech právě jen díky nim, musím opětovně zdůraznit, že se jedná o velice poutavou záležitost i tehdy, když zrovna hraje black metal.

Downfall of Nur

Ještě než dnešní recenzi skončíme, slušelo by se zmínit pár dalších nehudebních detailů, které jsem si tentokrát záměrně nechal na konec. Samotný projekt sice pochází z Argentiny, nicméně Antonio Sanna, což je člověk, jenž za Downfall of Nur stojí, pochází ze Sardinie, kde také prožil své dětství. Celý koncept skupiny je postaven okolo Nuragské civilizace a jejího zániku. Civilizace se nacházela právě na Sardinii od doby bronzové až do 2. století př. n. l. a zanechala zde po sobě na 7000 tzv. nuragů, neboli svých typických kamenných věží ve tvaru komolého kužele. O samotné existenci této kultury se toho jinak příliš nedochovalo a takřka veškeré známé informace o ní pocházejí z pozdější řecko-římské literatury.

V neposlední řadě je na Downfall of Nur ještě jedna zajímavá věc. Antonio Sanna – tedy onen hlavní člen projektu – se narodil teprve v roce 1996. A pokud je v 18, 19 letech schopen produkovat počiny jako „Umbras e forestas“ a „Umbras de Barbagia“, které hravě strčí do kapsy mnohonásobně zavedenější atmospheric black metalové spolky, tak to skutečně klobouk dolů. Dovolím si totiž tvrdit, že „Umbras de Barbagia“ patří k těm nejvýraznějším metalovým deskám, jež jsem v letošním roce slyšel, a zároveň je to album, které byste si rozhodně neměli nechat uniknout. Obrovské doporučení!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.