Dperd - Kore

Dperd – Kore

Dperd - Kore
Země: Itálie
Žánr: darkwave
Datum vydání: 4.2.2013
Label: My Kingdom Music

Tracklist:
01. Non é il cielo
02. Fa male
03. You’ll Be Watching Me
04. Tree Song
05. Io sono in errore
06. Catena cieca
07. Mi riaccenderò
08. Risalgo il buio
09. Sono qui
10. Train Song

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
My Kingdom Music

Dnes máme na programu opět jednu poměrně zajímavou nemetalovou záležitost, a sice dvoučlenný projekt Dperd z Itálie, který se pohybuje v žánrových vodách darkwave, nebo také – jak tvrdí promo materiály i samotná kapela – etérického darkwave, což sice není příliš formální škatulka, to je dozajista pravda, nicméně hudební výraz a atmosféru desky “Kore” ono slovíčko “éterický” vystihuje poměrně zdatně, k tomu se však ještě dostaneme později, nyní si radši povíme několik zběžných obecných informací, když se Dperd pohybují mimo hranice muziky, která se na našich stránkách běžně objevuje.

Základ této formace můžeme hledat v jiné italské darkwave skupině Fear of the Storm, která je prý mnohými považována za kultovní. S tím se přít nemohu, neboť jsem to jméno osobně doposud neslyšel, což však může být dáno i tím, že se běžně pohybuji v jiných hudebních sférách. Kapela někdy v roce 1996 ukončila svou činnosti, přičemž za sebou zanechala pár kazet a jedno minialbum, nicméně dva členové – Valeria Buono a Carlo Disimone – se o několik let později, na začátku aktuálního tisícletí, rozhodli společnými silami stvořit nový projekt, a právě zde začíná náš příběh o Dperd. Skupina od té doby nějakých pár alb vydala, ale i zde, podobně jako v případě předchozí formace, to mě osobně absolutně minulo, tudíž je aktuální “Kore” pro mne premiérovým setkáním s tvorbou Dperd. Pojďme se nyní podívat na to, jak toto setkání dopadlo…

Hudba Dperd patří spíše do ranku odpočinkovějších, až možná dokonce relaxačních záležitostí. Nějaké trochu vypjatější momenty se na celém “Kore” objeví všeho všudy dva, zbytek desky se nese ve velice poklidném duchu, až by se dalo tvrdit, že je ta muzika místy meditativní. Atmosféra je velice křehká, intimní a melancholická; jak již bylo prozrazeno hned v úvodu, nádherně to celé vystihuje ono slovíčko “éterický”, neboť “Kore” takto opravdu působí. Ve světle těchto faktů snad ani není příliš nutné dodávat, že tempo je povětšinou dosti pomalé, což z mého pohledu z právě řečeného téměř automaticky vyplývá.

Hlavní slovo na “Kore” mají zejména klávesy, které obsluhují oba hlavní protagonisté, a podmanivý ženský vokál Valerie. Ostatní nástroje jsou spíše upozaděny – ne ve výsledném zvuku, protože vše je slyšet opravdu hezky, ale spíše pocitově. Přesto se ovšem nedá tvrdit, že by šlo o vyložené křoví, jelikož minimálně perkuse jsou chvílemi dost nápadité, stejně tak jako baskytara, která sem tam příjemně zapřede v pozadí. Z další nástrojů uslyšíme ještě cello a kytara, jež se však až na jednu výjimku nese duchu jemného vybrnkávání.

Celé “Kore” plyne v relativně jednolitém duchu, až by se pomalu dalo tvrdit, že jednotlivé skladby mezi sebou absolutně splývají. Zpočátku mi to tak také přišlo, a tak jsem si jen užíval příjemnou atmosféru, nicméně po čase jsem si uvědomil, že to o tom splývání zas až taková pravda nebude, protože jednotlivé písně mezi sebou rozeznávám naprosto bez problémů. Nutno ovšem dodat, že to přišlo až s větším počtem poslechů, během těch prvních totiž z nahrávky trochu více vyčuhuje pouze osmá “Risalgo il buio”, jež jako jediná z desky nabízí trochu výraznější linku kytary, navíc i jisté klávesové rejstříky se zde opravdu povedly. Samozřejmě v porovnání s tím, na co jsem já a nejspíš i vy zvyklí běžně, to žádné velké terno není, ale v kontextu zbylých skladeb je to opravdu nepřeslechnutelné. Onen druhý trochu vypjatější moment, jak jsem již nakousl výše, se pak skrývá v šesté “Catena cieca”, kde jej má na svědomí trošku nervní (opět spíše v kontextu celého “Kore”) rytmika. Osobně jsem si pak ještě oblíbil hypnotickou “Tree Song”. Nicméně pár zajímavých obratů se nachází i v dalších písničkách, avšak nutno zdůraznit, že vzhledem k žánrovým pravidlům nejde o nic, co by se vám samo cpalo do uší, spíše se jedná o detaily, třeba určité zabarvení či intonace hlasu v jednom slově, nebo konkrétní tón na určitém místě.

Celkově “Kore” nabízí odpočinkový a libý poslech, s nímž se nějaká ta chvilka strávit určitě dá, ať už jako dávkovač atmosféry před spaním (mohu potvrdit, že konejšivá nálada “Kore” působí účinněji než ukolébavka), nebo na soustředěný poslech, po jehož absolvování člověk zjistí, že hudba Dperd opravdu funguje. Nedovolím si odhadovat, kolik z příznivců metalové hudby dokáže podobně poklidnou záležitost vstřebat, protože jde o muziku natolik lehkou, až bude pro spoustu lidí neposlouchatelná, nicméně vzhledem k faktu, že recenze má prezentovat subjektivního názor jejího autora, dovolím si dnešní povídání zakončit prohlášením, že jde o velmi povedený počin.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.