Dragonforce - The Power Within

Dragonforce – The Power Within

Dragonforce - The Power Within
Země: Velká Británie
Žánr: power metal
Datum vydání: 15.4.2012
Label: Electric Generation Recordings / Roadrunner Records

Tracklist:
01. Holding On
02. Fallen World
03. Cry Thunder
04. Give Me the Night
05. Wings of Liberty
06. Seasons
07. Heart of the Storm
08. Die by the Sword
09. Last Man Stands
10. Seasons [acoustic version]

Hodnocení:
Ellrohir – 6/10
H. – 3,5/10

Průměrné hodnocení: 4,75/10

Odkazy:
web / facebook

Pokud čtete pravidelně a pozorně naše redakční eintopfy, mohli jste si všimnout, že jsem nové desce Dragonforce nedával moc nadějí a očekával ji s poměrně značnou skepsí. Nakonec to ovšem vypadá, že z toho “The Power Within” vyšla ještě jako vítěz, protože mě relativně mile překvapila. Velké vavříny asi přesto nesklidí. Vše by se asi dalo shrnout následující oznamovací větou: “Dragonforce natočili další svoje album.” Nic víc, nic míň. Nic převratně nového, ale ani žádné vyslovené zklamání. Je to zkrátka zhruba přesně to, na co si tak člověk od této kapely zvykl a co by očekával.

Pár převratných novinek se přeci jen za ty čtyři roky od vydání “Ultra Beatdown” odehrálo. Ta menší z nich je změna labelu (dokonce dvojnásobná), větší pak změna na postu zpěváka a frontmana, což považuju za poměrně zásadní informaci. Zpěv ZP Thearta patřil k základním identifikačním znakům. Jeho nový “náhradník” Marc Hudson se mu sice svým projevem docela podobá, ale přece jenom zní jinak. Neubráním se myšlenkám na to, jak by asi zněly některé nové songy v ZPho podání, ale to už bohužel nezjistíme. Osobně si myslím, že je Marc o něco horší, ale zpátky se už změna stejně vzít nedá.

Co je důležité, hudební styl Dragonforce zůstal zachován, ať už to chcete brát v pozitivním nebo negativním smyslu. I když přeci jen se mi zdá, že poněkud polevilo ono zcela zběsilé tempo vlastní přinejmenším posledním dvěma deskám, které však zároveň kapelu svým způsobem determinuje. Rychlé je to nicméně pořád, jen už nemám pocit balancování na hraně naprostého šílenství, který mě obestíral u takové “Through the Fire and the Flames” či “Operation Ground and Pound”.

Je asi pravdou, že nemalá část alba je tvořena poněkud bezpohlavní hudbou jedoucí podle mnohokrát omleté šablony jménem Dragonforce. Oproti tomu jsou tu ale i světlejší a zajímavější okamžiky – když nic jiného, tak to jsou “Cry Thunder” (projednou zafungoval výběr “reprezentativního” singlu coby první ochutnávky z alba), “Wings of Liberty” a “Heart of the Storm”. Tyto skladby bodují především refrény, což je ovšem vcelku obvyklá vlastnost těch “zapamatovatelných” kousků. To je sílou, ale i prokletím kapely – buďto tu máte song, jenž alespoň trochu vybočí svým “majestátním” a zajímavým refrénem, anebo jde o pět až sedm minut orgastické hudební zběsilosti, která však jen stěží přinese hudební uspokojení alespoň trochu náročnějšímu posluchači. Anebo to musí být balada. V tomto směru “Wings of Librety” obsahuje krom refrénu i mnohé “baladické” prvky, ovšem věčná škoda, že se celá nenese v duchu starších kousků jako jsou “Dawn Over a New World” či “Trail of Broken Hearts”, čistokrevná balada na albu chybí a je to škoda. I taková “Last Man Stands” totiž pomalu pouze začíná, ale velice brzy se rozjíždí do klasického tempa.

Z tvorby se pak trochu vymyká šestá skladba “Seasons”, kterou bych bez další znalosti Dragonforce pravděpodobně nepřisoudil. Mnohem spíš to zní jako některá z přehršle finských melodicky power metalových band. Nemůžu ale říct, že bych této změně přišel na chuť. To asi radši onen bezpohlavní rychlo-metal, který už Dragonforce předvedli stokrát než něco, co už tu bylo tisíckrát a naprosto bez šance být geniálním přelomem na metalové scéně. Hoši ji pro jistotu zopakovali ještě jednou v “akustickém” podání, čímž tomu teda opravdu nepomohli. Dalo by se to sice označit za onu chybějící baladu, ale abych řekl, že je to hezké a povedené, to by zpěv nesměl znít tak hrozně…

Původně jsem chtěl dávat bodů sedm, ale když jsem si prošel všechna pro a proti a shledal, že zhruba polovinu alba nemůžu považovat za dobrou ani já, kterému se kapela líbí, tak jsem musel jít s hodnocením dolů. Výměna zpěváka sice přinesla určitou změnu a snad pomohla rezivějící mašinu jménem Dragonforce, jejíž popularita záhadně roste nepřímo úměrně kvalitě jejich tvorby, přeci jenom trochu opravit a nově natřít, ale zásadní revoluce se nekoná. Komu se nekriticky líbili doteď, může být spokojen, kdo má rád jejich starou tvorbu a nová ho rozčiluje, ten bude nejspíš opět rozčílen. A kdo je rád nemá, toho srdce si deskou “The Power Within” těžko získají. A pokud je snad neznáte a rádi byste jim zkusili přijít na chuť, tak pokud něco, tak zkuste začít prvním albem “Valley of the Damned”, které nad dalšími kousky vysoce ční.

P. S. Poznámka pro nadržené puberťáky – jsem rád, že posloucháte Dragonforce a ne třeba Rytmuse nebo jiné “skvosty” současné populární hudby, ale Herman Li nebyl, není a nikdy nebude nejlepší kytarista na světě!


Další názory:

Určitě znáte ten pocit… jsou kapely, které vám prostě přijdou jako špatný vtip, které se ke své popularitě dostaly nějakým obrovským nedopatřením, protože je jejich muzika naprosto strašná. Pro mě jsou jednou z takových kapel právě Dragonforce. Ne, že bych byl proti nim nějak a priori zaujatý, nebo je nesnášel jen z nějakého pochybného principu, nic takového, k tomu nemám sebemenší důvod a ani si nedokážu představit, proč bych tomu tak mělo být, jenom prostě… jejich hudba je podle mého názoru špatná, a to po všech stránkách. Dobře, že mi vadí, že je to tak pozitivní, až má člověk chuť tomu dát pěstí, to je čistě můj osobní problém, že mi podobné záležitosti obecně nic neříkají, ale v případě, že se budu pohybovat čistě v rámci podobně dobře naladěných spolků, rozhodně nemám problém najít věci, které svou kvalitou Dragonforce hravě strčí do kapsy (klidně i mimo power metal, jde jen o tu náladu). Avšak v případě Dragonforce mi ty jejich neustálé kytarové souboje přijdou až odpudivé, jejich nesmyslně rychlé tempo (i když, pravda, na novince v tomhle malinko polevili) také povětšinou působí spíš jako honění trika…. všechno je to takový pěkný opak toho, co podle mě znamená dobrá hudba. Jestli znáte takové to pěkné slovní spojení, když se něčemu říká agro metal, tak tohle je přesně ono. Zatím tu sice hovořím o Dragonforce obecně, ale vše řečené platí i o novince “The Power Within”, změna na postu vokalisty na tom nic nemění (nováček stejně zní skoro stejně jako jeho předchůdce). Pokud se to někomu líbí, žádný problém, nikomu to samozřejmě neberu, ale pro mě osobně – s prominutím hrůza…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.