Drowning Pool - Hellelujah

Drowning Pool – Hellelujah

Drowning Pool - Hellelujah
Země: USA
Žánr: alternative metal
Datum vydání: 5.2.2016
Label: Entertainment One Music

Tracklist:
01. Push
02. By the Blood
03. Drop
04. Hell to Pay
05. We Are the Devil
06. Snake Charmer
07. My Own Way
08. Goddamn Vultures
09. Another Name
10. Sympathy Depleted
11. Stomping Ground
12. Meet the Bullet
13. All Saints Day

Hrací doba: 48:51

Odkazy:
web / facebook / twitter

Skoro přesně tři roky jsou tomu, kdy jsem o předchozí desce Drowning Pool (pro zapomnětlivé se jmenovala „Resilience“) napsal, že tihle hoši mají ve své kariéře poprvé konečně našlápnuto opravdu dobře. Trochu jsem doufal, že „Hellelujah“ (mimochodem, zkuste si to na klávesnici napsat desetkrát rychle za sebou), bude pokračovat ve stejném duchu jako „Resilience“ (no, tohle zkuste taky). Z větší části se mu to povedlo.

V první řadě – angažmá Jasena Morena stále považuji za dobré rozhodnutí, protože i na „Hellelujah“ jeho vokál bezchybně funguje a do muziky Drowning Pool se skvěle hodí. Ve skutečnosti jde technicky o nejlepšího frontmana v řadách kapely. To je bezva. Na druhou stranu mi ale přijde, že některé songy (jmenovitě třeba „Push“ nebo „Another Name“) kapela postavila jen na jeho hlasu a hudba se tak stala pouze jakýmsi doplňkem. Takový pocit jsem na „Resilience“ neměl. Nic proti tomuto přístupu, nový trademark se musí náležitě prodávat, jen jsem si chtěl maličko rýpnout.

V samotné hudbě zcela bezpečně poznáte rukopis starých dobrých Drowning Pool (také aby ne, když celý ne-vokální zbytek kapely stojí za svými nástroji od samého počátku). Rychlý, agresivní a melodický hard rock promíchaný s metalem. Zvuk nahrávek byl u Drowning Pool vždycky na dobré úrovni a „Hellelujah“ se z tohoto pohledu nijak nevymyká. Hodně se mi líbí středně rychlé písně jako „Hell to Pay“, jejíž stěžejní melodická kytarová linka je prostě boží. Spád a tempo zlomené na začátku refrénu do krátké vyhrávky nemá mezi ostatními skladbami konkurenci. Kytara C. J. Pierce je ostatně skvělá jako obvykle.

Stejně jako předchozí album se i novinka pyšní třinácti písněmi. Na rozdíl od minulého počinu už z nich ale nejsem tolik nadšený. Dost podstatnou roli na tom hraje fakt, že poslední třetina oproti zbytku dost pokulhává a dostavuje se s ní pocit nepříjemné repetitivnosti. Úplně bohatě by stačilo poslední tři songy odstřihnout, případně „All Saints Day“ prohodit s vidláckou odrhovačkou „By the Blood“. U té se na chvíli zastavím, protože mě zaráží, že si Drowning Pool stejně jako minule k propagaci nové desky zvolili nejpřímočarejší a nejjednodušší možný singl. Ještě k tomu úplně ten nejhloupější s tisíckrát omletou tematikou, kterou už beztak jiní zpracovali lépe. Nebo je to jen můj pocit?

S ostatními písněmi nemám žádný problém. Děsně mě baví zmíněná „Hell to Pay“, solidní refrén v „Snake Charmer“ nebo neobvyklé změny tempa v „Goddamn Vultures“. Dynamický úvod v podobě „Push“, výborné intro ve „We Are the Devil“ i pomaličká balada „Another Name“ tvoří dohromady rozmanitou a zábavnou nahrávku. Nebýt toho slabšího závěru…

Vzato kolem a kolem, „Hellelujah“ na určitou dobu zabaví. Je řemeslně skvěle provedené a plné sympatických songů, které neurazí. Nebýt několika přešlapů v podobě singlu „By the Blood“ a horší poslední části, neváhal bych jej ve svém soukromém žebříčku ihned zařadit před „Resilience“. Jasen Moreno působí sebejistě a je to právě on, kdo současnou muziku Drowning Pool táhne vpřed. Škoda, že pod jeho výkonem zbytek občas trochu zaniká. Vždycky mě zajímalo, jací jsou Drowning Pool živě, a nyní jsem zvědavý ještě víc. Rozumně odvedená a v rámci mezí kvalitní práce.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.