Drudkh - Борозна обірвалася

Drudkh – Борозна обірвалася

Drudkh - Борозна обірвалася
Země: Ukrajina
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 20.4.2015
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. Прокляті сини I
02. Прокляті сини II
03. Епосі нескорених поетів
04. Тліючий попіл
05. Безчестя I
06. Безчестя II
07. Поки не засиплють чужою землею очі

Hrací doba: 58:50

Odkazy:
facebook / twitter

Drudkh jsou jasným důkazem toho, že i ve 21. století se lze prosadit i bez vysoké koncertní aktivity a internetové masáže skrze veškeré existující sociální sítě, i bez poskytování rozhovorů a bez desítek sérií fešáckých promofotek. Jasně, asi z vás nebudou superhvězdy, ale kultovního statusu ve svém žánru dosáhnout jde. Drudkh nic z toho nikdy nedělali, a přesto už dávno patří k nejznámějším black metalovým formacím Ukrajiny a jejich alba už pěkných pár roků vydává poměrně velká firma (na metalové poměry). Sice je pravda, že aktuálně už nějaké ty profily na sociálních sítích Drudkh mají, ale pokud se nemýlím, všechny spravuje právě label Season of Mist, zatímco sama kapela to má jednoduše na salámech. A i když třeba vy si o tom můžete myslet své, třeba mně je tento přístup sympatický.

Vzhledem k tomu, že se Drudkh nijak nevěnují koncertům a soustředí se jen na studiovou tvorbu, není žádným překvapením, že je jejich diskografie už poměrně bohatá (ač se všichni členové angažují i v dalších projektech, z nichž asi nejznámějším aktuálně fungujícím je Blood of Kingu). Svým letošním počinem „Борозна обірвалася“ (nebo také „A Furrow Cut Short“, není-li azbuka vaším kamarádem a preferujete-li radši anglický překlad) zaokrouhlili počet svých dlouhohrajících nahrávek na rovnou desítku. Avšak je nutno uznat, že obecně vzato si Drudkh drží vysokou laťku… jistě, některá alba byla malinko slabší („Microcosmos“), jiná zase výrazně silnější (hlavně geniální opus „Кров у наших криницях“ a folkové „Пісні скорботи і самітності“), ale celkově tam ta kvalita je neustále.

Drudkh byli vždy především o atmosféře. Jejich tvorba se vyznačuje dlouhými a trpělivě budovanými kompozicemi, a byť ne vždy se nesou v pomalejším tempu, jejich nálada je rozvážná až zádumčivá. Před nějakými těmi roky ovšem Ukrajinci ve své hudbě začali koketovat i s vlivy post-rocku, což nakonec vyvrcholilo na desce „Пригорща зірок“ z roku 2010 a ještě o kousek víc ve vedlejším (z mého pohledu však poměrně nudném) projektu Old Silver Key, v němž se sešla kompletní sestava Drudkh a NeigeAlcest.

Po této anabázi se ovšem Drudkh navrátili ke svému původnímu soundu za pomoci alba „Вічний оберт колеса“ (2012), v jehož stopách pak přímo pokračuje také nejnovější „Борозна обірвалася“. Zajímavostí je, že „Борозна обірвалася“ je doposud nejdelší studiovou nahrávkou, jakou Drudkh stvořili – ačkoliv jejich styl možná trochu vybízí k rozmáchlejším stopážím a ačkoliv jsou samotné skladby delšího rázu, délka jednotlivých desek nikdy nebyla nijak závratná. Což vlastně platí i o novince, jelikož jejích bezmála 59 minut obecně vzato také není nějaký extrémní monument, jenž by člověku vyrazil dech, avšak i přesto byl rekord navýšen o celých 9 minut. Ale to jen tak na okraj.

Jinak se „Борозна обірвалася“ nese v typickém stylu Drudkh a obsahuje v podstatě vše, co kdy bylo pro tuto formaci typické. Pokud jste se tedy s touto ukrajinskou formací doposud nesetkali, očekávejte velmi dobrý atmosférický black metal se znatelným folklórním nádechem, přestože cokoliv formálně folkového se v hudbě Drudkh nenachází. Roman Saenko a spol. si totiž vystačí „jen“ s výtečnou kytarovou melodikou a občasnými klávesovými závany, které jsou však jako by zastrčené v pozadí a slouží pouze k dotváření atmosféry, nikoliv nástroj, na němž by muzika stála.

„Борозна обірвалася“ je zcela typickou deskou Drudkh ještě v jedné věci. Přestože se několik málo výjimek v její diskografii najde, kapela již drahně let (vlastně takřka od počátků) ve svých textech využívá díla ukrajinských básníků – a nejinak je tomu i na novince. Tentokrát básně tvoří texty ve všech sedmi přítomných skladbách, a to od celkem pěti básníků (vždy stejný u obou dvojdílných kompozic). Přestože tomu takřka nerozumím (jen dokážu přečíst azbuku a část toho díky slovenskému původu ukrajinštiny i češtiny odhadnu) a Google Translator dává velmi zkreslené výsledky, musím říct, že právě tohle mi vždycky bylo hodně sympatické a líbí se mi, že se toho Drudkh stále drží.

Na závěr zbývá říct snad už jen to, jak si „Борозна обірвалася“ stojí v celkové tvorbě Drudkh. Řekl jsem, že novinka po stylové stránce pokračuje ve šlépějích „Вічний оберт колеса“ (které zase navazovalo na rané desky), k čemuž bych na tomto místě dodal, že to platí i po stránce kvality. V překladu to znamená, že „Борозна обірвалася“ je dalším skvělým albem Drudkh, a byť vlastně v rámci jejich stylu nepřináší zhola nic nového, stále se jedná o velmi poutavou záležitost, již si vždy rád a s chutí pustím (nebudu nijak zastírat fakt, že mě muzika Drudkh jednoduše oslovuje), čemuž naštěstí nijak neškodí ani trochu delší stopáž. Samozřejmě, rozhodně se nejedná o nejsilnější věc, jakou kdy Ukrajinci vydali, jelikož na samotném vrcholu stále neochvějně stojí (a asi už navždy stát bude) fenomenální „Кров у наших криницях“ a protože i první tři desky jsou také ještě o něco působivější. Přesto všechno ale Drudkh stále drží vysokou kvalitativní laťku a stále vydávají výtečná alba, s nimiž na svá nejsilnější díla navazují naprosto důstojně.


Druhý pohled (Zajus):

Pokud bych měl vypíchnout jednu věc, která mě na „Борозна обірвалася“ zaujala, bude to jednoznačně rytmická kytara. Já vím, zní to trochu divně, abych si z black metalové desky zapamatoval rytmickou kytaru více než třeba uhrančivou atmosféru, ničivé bicí či uřvaný zpěv. Všemi zmiňovanými prvky „Борозна обірвалася“ opanuje, jenže je to právě rytmická kytara, která mi uhranula. Její nesmírně hluboké, ohromně chytlavé, místy proměnlivé a místy neměnné a v každé chvíli téměř stejně znějící riff mě po několik poslechů konsternovaly natolik, že jsem prakticky nevnímal nic jiného. Možná u Drudkh nejde o nic nového, ale mě jakožto nového posluchače kapely to prostě nesmírně nadchnulo.

Přiznám se však, že když jsem se oněch riffů nasytil a začal desku vnímat o něco širším způsobem, trocha onoho kouzla se vytratila. Pořád zbyla solidní atmosféra, jenže ta funguje, jen když je člověk správně naladěn. I uřvaný zpěv se brzy oposlouchá a ničivé bicí nejsou ničím novátorským. Přesto zůstává „Борозна обірвалася“ velice povedeným albem. Ukazuje, jak se dělá dobrý atmosférický black metal, což není nic jednoduchého, ale místy ve své nijak zvlášť dlouhé (vzhledem k žánru) hodinové stopáži ztrácí své kouzlo. Teprve když se vrátím ke kytarám, mohu se opět z desátého alba těchto Ukrajinců těšit. A to je více, než vám nabídne 90 % ostatních žánrových nahrávek.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.