Dying Fetus - Reign Supreme

Dying Fetus – Reign Supreme

Dying Fetus - Reign Supreme
Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 19.6.2012
Label: Relapse Records

Tracklist:
01. Invert the Idols
02. Subjected to a Beating
03. Second Skin
04. From Womb to Waste
05. Dissidence
06. In the Trenches
07. Devout Atrocity
08. Revisionist Past
09. The Blood of Power

Hodnocení:
Ježura – 8,5/10
Mortalis – 8,5/10

Průměrné hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
facebook / twitter

Američany Dying Fetus jsem vždy podvědomě řadil do té skupiny kapel, které jsou na můj vkus trochu moc brutální. Jenže pak jsem při brouzdání po YouTube takřka omylem narazil na klipovku “Your Treachery Will Die with You” a rázem se mi rozsvítilo, představy o přemrštěné brutalitě padly a od té doby kapelu vedu jako tvůrce řádně ostrého, ale pěkně od podlahy budovaného death metalu, který dovede zaujmou zdaleka nejen tím, že poslech může slabším povahám způsobit krvácení z uší…

Jenže jak jsem se do novinky “Reign Supreme” pustil vyzbrojen pouze dobrým dojmem z jedné skladby, několika prvním poslechům následovalo docela slušné zklamání. Pár dobrých riffů jsem sice v tom marastu rozpoznat dokázal, ale z celkového pohledu mi “Reign Supreme” připadalo stejně prvoplánově brutální a přitom nekonečně nudné, jako moje prvotní představy o hudebním projevu kapely. A tak jsem si desku pouštěl stále dokola jako kulisu při práci, abych dal uším příležitost na tu řezničinu přivyknout, jenže můj názor ne a ne doznat změny, já se musel ke každému dalšímu protočení vyloženě přemlouvat a už už to vypadalo, že to milí Dying Fetus pěkně odskáčou.

Jenže pak jsem si řekl, že tahle to přeci nejde, vypnul všechny internety a ničím nerušen a plně soustředěn jsem si dopřál další kolečko. A najednou jako bych poslouchal úplně jinou desku – brutalita sice zůstala, ale ten bordel bez pravidel byl ten tam a na jeho místo nastoupil excelentní starosvětský death metal, který na mě opravdu zabírá. Těch pár dobrých riffů, které jsem odhalil již dříve, nikam neuteklo, ale místo toho je doplnil nespočet dalších, které zafungovaly s minimálně stejnou razancí, zato však v několikanásobné šíři. Zkrátka a jednoduše, co se riffů týče, “Reign Supreme” je přehlídka toho, co si pod pojmem death metalový riff představuji, a není tedy žádný div, když prohlásím, že tyhle riffovací orgie musí bez výjimky každého death metalového fanouška přinejmenším uspokojit.

Jenže kdyby celé album tvořil jeden riff za druhým, asi by to nebylo úplně ono, i kdyby byl každý jeden z nich sebelepší. Dying Fetus se ale naštěstí podařilo trefit ten správný poměr mezi zastoupením riffů a dalších kytarových hrátek, kterých je na “Reign Supreme” přítomna rovněž pěkně početná řádka. Všelijaké prstolamy, vyhrávky, sólíčka… je jich dost na to, aby celek zpestřily, oživily a dodaly mu koňskou dávku posluchačské atraktivity. No, a když to vše ženou vynikající bicí a spodní frekvence jistí rovněž velmi zdařilá baskytara, není se tu moc o čem bavit.

Toliko k dílčím jednotlivinám a nyní bych chtěl pohovořit o faktorech, které utvářejí tvář alba jako celku. A začneme u zvuku. Jak už jsem zmínil v úvodu, ani zdaleka se nemohu označovat za znalce tvorby Dying Fetus, ovšem když jsem si v uplynulých dnech jen tak pro srovnání pustil pár skladeb z předchozí desky “Descent into Depravity”, nabyl jsem dojmu, že oproti ní zní “Reign Supreme” méně čistě a ostře. Možná je to jen dojem, ale zdá se mi, že novinka sází naopak na špinavější zvuk, který i přes zdánlivě menší ostrost plošně drtí a mně osobně sedí o něco více než ten, kterým se honosí deska předchozí (čímž nechci říct, že by byl špatný – obzvlášť když jsem “Descent into Depravity” ani pořádně neposlouchal).

Další zajímavostí je přístup, který Dying Fetus vyznávají k uplatňování jednotlivých nástrojových linek. Jak známo, kapela čítá pouhé tři členy a v této sestavě vystupuje i naživo. Je tedy potěšující, že “Reign Supreme” prakticky neoperuje s vícero kytarovými linkami skládanými přes sebe (a pokud ano, je tak činěno velmi nenápadně). Popravdě jsem si takového momentu na celé desce všiml snad jen dvakrát a v obou případech se jednalo o nikterak dlouhé pasáže. Na zbytku sedmatřicetiminutové stopáže je potom jasně znát, že tady nejde o žádné mixážní puzzle – buď se riffuje, sóluje, nebo něco mezi tím, a pokaždé je to dost hutné, než aby to potřebovalo jakkoli přiživit. Musím říct, že tenhle poctivý oldschoolový přístup mi přijde mimořádně sympatický.

Dalším pozoruhodným momentem je způsob, jakým Dying Fetus pracují s tempem a rytmikou. Není ničím výjimečným, když se death metalová skladba drží jednoho, povětšinou středního tempa a rytmus se mění jen tehdy, když skladba dojde k refrénu, přechodu nebo něčemu takovému. Neříkám, že je na tom něco špatně a stejně tak neříkám, že to jinde nefunguje na výbornou, ovšem Dying Fetus se neštítí páchat rytmické i tempové veletoče v omezeném prostoru jediné skladby a já jsem za to neskonale vděčný – je to totiž další z faktorů, které přispívají k neutuchající atraktivitě celého materiálu. Kdo totiž desku nezná nazpaměť, většinou se nechá příslušnou změnou překvapit a tomu nelze, než zatleskat.

Než ale nad deskou vynesu konečný a především stručný ortel, chtěl bych poukázat ještě na dvě zajímavosti. I přesto, že Dying Fetus bezpochyby patří k čelním představitelům mimořádně ostrého až brutálního death metalu, několik momentů na “Reign Supreme” naznačuje, že se nebojí začlenit do svého repertoáru i v rámci žánru kapánek netradiční prvky. Mluvím tady hlavně o mimořádně dlouhých, podezřele melodických a na každý pád skvělých sólech, které mě v závěrečných dvou skladbách zaujaly už při prvních posleších. V závěru alba mi rovněž neunikl náznak jakési hypnotické atmosféry, kterou bych od takové kapely rozhodně nečekal. A jelikož mám všelijaké experimenty rád, obě tyto skutečnosti mě velmi potěšily, protože opět přispívají k potenciálu, který se v “Reign Supreme” skrývá.

Jaké tedy čerstvá novinka Dying Fetus je? Je brutální, nekompromisní a pestrá, přičemž její nápaditost neubíjí přílišná délka. Sice je potřeba jí věnovat pár soustředěných poslechů (anebo ne a je to jenom můj problém), ale když tak učiníte, nebudete litovat. S čistým svědomím tedy mohu “Reign Supreme” označit za naprosto excelentní death metalový počin, který by opravdu neměl vynechat žádný příznivec tohoto žánru, a věřím, že se najde i nemálo těch, které “Reign Supreme” přesvědčí, jaké zážitky může poctivý a našlapaný death metal nabídnout. A kdo ví, třeba za nějakou dobu zjistím, že je 8,5 bodu pro takový nářez pořád málo…


Další názory:

Na novou fošnu od Dying Fetus se lze dívat ze dvou různých úhlů pohledu. Skalní fanoušek, který zná jejich předchozí tvorbu beat od beatu, v ní najde přesně to, co má rád. Nekompromisní riffy dokonale sedí se zabijáckými kopáky, a celou tuhle smrtící zvukovou vlnu podtrhává jak jinak než k dokonalosti dovedený growl. Na druhou stranu se kapela pořád neplácá v tom stejném rybníčku a hudebně postupuje do experimentálních vod různých melodií. Tím pádem skladby nesplývají v jednu velkou patlanici podobných riffů a variací na jedno téma. Právě naopak, celé CD je velmi dobře čitelné a může pobavit i člověka, co doposud nepřišel této muzice na chuť.
Mortalis


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.