E-Force - Demonikhol

E-Force – Demonikhol

E-Force - Demonikhol
Země: Kanada / Francie
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 19.6.2015
Label: Mausoleum Records

Tracklist:
01. Apéro
02. Grievance
03. Double Edged Sword
04. Invasion
05. Debauchery
06. The Day After
07. Ultimatum
08. Insidious
09. Demonikhol
10. State of Delusion
11. Last Call

Odkazy:
facebook

Vypadá to, že Eric Forrest je aktuálně při chuti, protože čtvrté album své domovské kapely E-Force, které se jmenuje „Demonikhol“, vypustil do světa zhruba rok od vydání poslední placky „The Curse…“. Jasně, oproti vyhlášeným workoholikům to není žádné terno, ale když se podíváte na diskografii blíž, tak pětiletá pauza, která dělila debut „Evil Forces“ s nástupcem „Modified Poison“, nebo dokonce šest let mezi druhým a třetím albem, je oproti aktuálnímu pracovnímu nasazení této party rozhodně někde jinde.

Když si vzpomenu na loňské „The Curse…“, tak se mi vybaví neskutečné množství energie a poctivá porce natlakovaného thrash metalu. Jednalo se o první album E-Force, které jsem měl možnost slyšet, a líbilo se mi tak hodně, že jsem si řekl, že do příště už budu mít nastudované i předchozí dva počiny, ovšem Eric Forrest vypustil „Demonikhol“ tak rychle a nečekaně, že jsem svůj slib splnit nemohl a první roky kariéry této kanadské trojice jsou mi tak stále utajeny, ovšem to není v jádru žádná překážka, aby si kdokoli, kdo je na tom stejně, nemohl „Demonikhol“ užít.

To hlavní, čeho se v případě takhle rychle vydaného nástupce skvělé desky člověk bojí, je, zda se i tentokrát podaří udržet laťku kvality na předchozí úrovni, nebo bude výsledek působit spíš jako chudý příbuzný a slepenec minule nepoužitých nápadů. Sám za sebe můžu říct, že ačkoli novinka vznikala v opravdu rychlém sledu za „The Curse…“, tak nemám pocit, že by Eric Forrest a Krof, kteří tvoří aktuálně tvoří sestavu E-Force, něco zanedbali nebo záměrně ošidili. Pokud si říkáte, že ve výčtu sestavy chybí Jérôme Point-Canovas, tak vězte, že v sestavě je stále uveden jako kytarista, ovšem rytmické stopy nahrával tentokrát Forrest sám a o sóla se podělila pětice kytaristů, z nichž nejzajímavější je pro nás Tomáš Skořepa z řad domácích Exorcizphobia, takže čert aby se v té aktuální situaci vyznal.

Hlavní je, že „Demonikhol“ je svou kvalitou s „The Curse…“ téměř srovnatelné a díky zkrácení hrací doby o takřka čtvrt hodiny a osekání většiny skladeb k hranici čtyř minut zní ještě více natlakovaně. E-Force nedělají žádné ústupky, takže se připravte na 40 minut agresivního thrash metalu, z jehož instrumentálního vyjadřování (zejména skvělá sóla) je vzdáleně cítit progresivní přístup, ale skladby samotné jsou ze skladatelského hlediska přímočarým direktem na tvář.

Oproti minulejšku se lehce zhutnil zvuk, přičemž zejména kytary už neřežou tak pronikavě, a deska tak ztratila ten oldschoolový náboj, který byl minule zřetelný. Hrany se trochu zaoblily a nástroje se při zvučení roztáhly do šířky, a i když zní výsledek více vyleštěně, tak je „Demonikhol“ jako masivní koule, která je však při prostém nástrojovém obsazení kytara-basa-bicí jasně identifikovatelná a člověk nemá šanci se ztratit. Eric Forrest své hlasivky mučí ve stále stejné poloze agresivního řvouna s až death metalovým výrazivem v hrdle a hlasové experimenty jako střídání různých nálad se nekonají, ovšem v tomto případě to není nikterak na škodu, protože po celou dobu přitvrzuje již tak agresivní podklad „Demonikhol“. Po jisté době se hudba E-Force může zdát jednotvárná a monotónní, protože vyložený moment překvapení se po celou dobu nedostaví, ovšem není to nic, co by mě mělo při poslechu otravovat.

Pokud totiž pominu úvodní intro „Apéro“, závěrečné instrumentální industriální dozvuky jménem „Last Call“ a krátkou mezihru „The Day After“ s mluveným slovem, tak nám zbývá pouhých osm skladeb, které jsou sice jedna vedle druhé celkem úspěšně zaměnitelné (zejména první poslech v tomto byl peklo), ale přímočaré riffy a v rámci možností chytlavé sloganovité refrény se zadírají pod kůži vcelku rychle a počáteční zmatek byl rychle nahrazen řádem, který v sobě až strojově nezpomalující novinka má. Z oné osmičky skladeb se i navzdory dojmu, že jsou všechny takřka stejné a dá se říct, že i stejně kvalitní, dá bez problémů vybrat dvojice, která vyčnívá. Za mě je to skvělá „Doubled Edged Sword“, která splňuje nároky na thrashovou hymnu bez jakýchkoli pochyb a od řízného odpichu přes chytlavý refrén a skvělé kytarové sólo je tohle skladba, kterou jsem si zamiloval okamžitě na první poslech. Totéž platí ještě o vynikající „Ultimatum“, v níž se Forrest výjimečně v refénu pouští do vyšších poloh, a přidává tak na naléhavosti svého sdělení. Skvělý vál se silným thrashovým vlivem starších kapel. Tím, že jsem vybral tuto dvojici, nechci říct, že zbytek je o ničem, ale pokud bych měl určit pár songů, které „Demonikhol“ skvěle prezentují, tak to bude právě tato dvojice a úvodní rychlopalba „Grievance“.

Je hodně pozitivní, že „Demonikhol“, které by teoreticky mělo být šité zatraceně horkou jehlou, protože on ten rok není vskutku dlouhá doba, je ve výsledku neméně kvalitním albem, jakým bylo „The Curse…“, a E-Force tak zažívají hodně silné období, kdy se jejich skladbám dá vytknout jen opravdu málo. Pokud si člověk odmyslí ten fakt, že jsou si jednotlivé kompozice dosti podobné a může se tak jednoduše stát, že se z „Demonikhol“ stane kulisa k jiné činnosti, tak ten příval ostrých riffů a zmučeného vokálu Erica Forresta prostě a jednoduše má něco do sebe. Já dávám zcela jistě palec nahoru.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.