Země: USA Žánr: experimental black metal Datum vydání: 29.7.2015 Label: Merdümgiriz Tracklist: 01. The Grotesque II: In the Cold Ground 02. My Dead Lover 03. LV-426 04. Godcrow 05. Field of the Impaled 06. I Am in Hell Help Me 07. The Grotesque III: A Pulseless Mould Hrací doba: 49:21 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Merdümgiriz

Neřadíte-li se zrovna mezi sváteční čtenáře našeho plátku (když tedy pominu situaci, že si svátek děláte každý obden) a zavítáte sem častěji než jednou za uherský rok, možná by vám jméno Écorché nemuselo být nepovědomé. Takový předpoklad by byl samozřejmě docela troufalý u undergroundové kapely, již jsme tu recenzovali x roků nazpátek, ale zrovna těmhle dvěma americkým výtečníkům jsme se tu věnovali docela nedávno. Popravdě řečeno – nejsou to ani dva měsíce, jelikož s recenzí na jejich třetí album „Necrotic Minds“ jsme uzavírali loňský rok.

To bylo v době, kdy už byl na světě i následovník „Necrotic Minds“ a také jsem v oné recenzi vyhrožoval tím, že to nebude trvat zas tak dlouho, než si tu o Écorché budeme povídat znovu právě v souvislosti s jejich třetím řadovým albem s názvem „Deep in the Ground“. A je tomu přesně tak, jak vám váš bystrý mozek napovídá – ta chvíle slávy třetího alba nastává právě teď.

Pokud byste si na recenzi „Necrotic Minds“ už nepamatovali nebo jste ji svého času vůbec nečetli (v takovém případě – hanba vám!), dejme si letmé opáčko. Ono povídání o druhé řadovce Écorché se neslo ve velice pozitivním duchu. Američané zde nabídli tři songy experimentálního blackmetalového bince, jemuž cosi jako úchylnost rozhodně nebyla cizí. Po téhle nihilistické etudě pak vytáhli dva ještě experimentálnější třináctiminutové kusy, v nichž si začali pohrávat s žánry jako noise, dark ambient nebo industrial. To, co se na první pohled může zdát jako trochu nesourodá a rozhádaná nahrávka, ovšem fungovalo výborně a právě ty dvě finální třešničky (no, vzhledem k délce spíš pořádné třešně), které se vydaly nad základní žánr (jehož podání však navíc u Écorché samo o sobě nebylo takříkajíc normální), tomu dodaly korunu.

K „Deep in the Ground“ – které jen tak mimochodem opětovně zdobí skvělý přebal – jsem už přistupoval s jasným očekáváním. Chtěl jsem slyšet nahrávku, jež svého předchůdce minimálně vyrovná. Popravdě jsem ani netoužil po nějakých překotných změnách, těšil jsem se na další dávku zvrhlého, „industriální“ náladou potaženého black metalu nakombinovaného s mimožánrovými výlety.

Zpočátku se to i tváří, že to takhle nějak bude, jelikož hned s úvodní „The Grotesque II: In the Cold Ground“ Écorché spustí další porci experimentálně blackmetalové špíny – nenormální, švihlé a jebnuté, přesně dle mého gusta. V podobném duchu pak pokračuje i druhý track „My Dead Lover“ a také ten třetí… a čtvrtý… a vlastně úplně všechny následující až na ten úplně poslední. Minule ten blackový brajgl zabíral cca jen 15 minut, ale bylo to vlastně tak akorát a dávalo to smysl, kdežto na novince vás v něm Écorché budou máchat celých 40 minut, což má bohužel jeden trochu negativní důsledek. „Deep in the Ground“ díky tomu hodně splývá a ty první poslechy – a vlastně jich není zas až tak málo – jsou poměrně nezáživné, skoro až nudné.

Za hranici black metalu se Écorché vrhnou až v poslední skladbě „The Grotesque III: A Pulseless Mould“, která se pohybuje někde mezi dronovým svinstvem a „lehčím“ noisem. Bohužel, po předcházejících 40 minutách je to trochu pozdě a ten song nemá zdaleka takový účinek jako minule „A Necrotic Mind“, která na „Necrotic Minds“ znamenala ten přerod z experimentálního black metalu do experimentálních nemetalových žánrů a byla v tom ohromně silná. (Pod čarou bych si tady dovolil uvést ještě jednu perličku – úvodní „The Grotesque II: In the Cold Ground“ a poslední „The Grotesque III: A Pulseless Mould“ jsou ve skutečnosti jednou skladbou rozseknutou na dvě části, jež jsou umístěné na opačných koncích desky. Kompozice v celé svojí délce a ničím nepřerušovaná se objevila na singlu „My Dead Lover“, kde se taktéž nacházejí dvě alternativní verze jeho titulní písně.)

Je to ale hodně velká škoda, že ty první poslechy tak bolí a že „Deep in the Ground“ takovým způsobem splývá, protože ty samotné songy jsou vlastně hodně dobré. Nicméně toho času, který je nutno na pokoření oné prvotní fáze obětovat, je třeba opravdu hodně. Tolik, že se na to většina lidí asi vysere – a to včetně těch, jimž se podobně jako mně líbilo „Necrotic Minds“. Vlastně i já sám už jsem to chtěl vzdát a označit tu „Deep in the Ground“ za zklamání. Neudělal jsem to jedině proto, že jsem pořád cítil, že by to ještě „jeden“ poslech (dle vzoru „jdu jen na ‚jedno‘“) chtělo, než se pustím do psaní recenze.

A tenhle stav, že „dám ještě jeden poslední poslech a pak už fakt píšu“ trval tak dlouho, než se mi to konečně přestalo vpíjet do jedné velké disonantní masy, začal jsem se v tom pořádně orientovat a začaly z toho vykukovat ty zajímavé nápady. Třeba excelentní finále „The Grotesque II: In the Cold Ground“, skvělé atmosférické synťákové melodie v „LV-426“ či „Godcrow“ nebo naopak kvílivé kytarové melodie ve „Field of the Impaled“ korunované krutopřísným sólem. Nehledě na fakt, že i „Deep in the Ground“ provází, diplomaticky řečeno, osobitá vokální stránka. Možná, že jsem měl jen nějakou slabší chvilku, menopauzu, zatmění mysli, dlouhodobě sníženou hladinu smyslu pro deviaci nebo tak něco, ale tentokrát mi to prostě trvalo hodně dlouho, než jsem tam tohle všechno našel.

Nakonec tedy o „Deep in the Ground“ nemohu mluvit jako o zklamání – zalíbilo se mi to a teď už mě to baví, a to docela dost. Když to ovšem budu brát metrikou, že dle sebe soudím tebe, a předpokládat, že se vaše případná poslechová historie „Deep in the Ground“ bude vyvíjet podobně nebo rovnou stejně (což samozřejmě nemusí být pravda), tak nevím, jestli to doporučit. Toho času jsem na to totiž spotřeboval nečekaně hodně a ta produkce Écorché je přece jenom natolik šibnutá, že i přes vynaloženou snahu se to rozhodně nezalíbí hned tak někomu. Inu, co se dá dělat – vyberte si sami, jestli vám stojí za to to zkusit a eventuálně se tím i prokousávat.