Edain - Of Those Who Worship Fire

Edain – Of Those Who Worship Fire

Edain - Of Those Who Worship Fire
Země: Česká republika
Žánr: progressive death metal
Datum vydání: 7.5.2013
Label: Zero Budget Productions

Tracklist:
01. Blood as an Anaesthetic
02. Critical Intelligence I
03. Critical Intelligence II
04. Of Elements and Men
05. On the Cold Floor
06. Silent Weapons for Silent Wars

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Zero Budget Productions

Těžko říct, zda se jedná o náhodu, nebo o pokračování v dosavadní praxi, protože jste se právě začetli do mého prvního seznámení s kapelou, ale třetí album Brňáků Edain s titulem “Of Those Who Worship Fire” zastihlo tuto partu v dost dobré kondici. Za nenápadným obalem se skrývá příjemná nálož progresivně laděného metalu, který je oděn do slušivého zvukového kabátku studia Shaark, kde probíhal závěrečný mix a mastering, což je samo o sobě zárukou slibného začátku, a to jsme se ještě nedostali k hudební náplni novinky pětice z moravské metropole.

Pohrobci death metalových Absurd Conflict se orientují na takový ten “chytrý” death metal, jak ho proslavili Cynic nebo později v trošku jiném světle Opeth. Od silných kytarových struktur s proměnlivou rytmikou plnou zvratů, přes přímočaré pasáže se tahle kapela pohybuje až k jazzovým momentům s prvky fusion a věřte, že to nedělají vůbec špatně, protože v rámci daného stylu pro mě splnili dvě základní kritéria, bez kterých mě tahle hudba spíš irituje, než aby bavila. Tvorba Edain je plná nápadů a překvapení, což je podstatné, ale ruku v ruce s tím to vše zní dostatečně soudržně, bez nepřirozených přechodů mezi jednotlivými náladami, tedy problém, který dokázal pohřbít už spoustu slibných alb.

Z celkové šestice skladeb je celá polovina instrumentální a naštěstí to nejsou zbytečné kousky, které jen natahují stopáž, ale kratší kompozice, na kterých Edain ukazují, že technicky na tom jsou velmi dobře. “Critical Intelligence I” a navazujicí “Critical Intelligence II” zastupují experimentálnější skupinu instrumentálek. Zatímco první část, která vrcholí v kytarovém sólu, demonstruje souhru všech členů, zejména kytaristů Pavla Jeřábka a Františka Záhory, tak druhá, pro mě zajímavější, přechází od lehkého jazzového motivu k metalovému závěru, ve kterém se předvedla rytmická sekce, tedy hlavně skvělý bubeník Jiří Staněk. Oproti těmto dvěma kusům pak stojí “On the Cold Floor”, jež má jednodušší strukturu typičtější pro běžnou metalovou skladbu, které ovšem chybí vokál. Víc se sice sóluje a riffuje, ale taková pecka jako dvojice “Critical Intelligence” to není.

Druhá polovina písní už je logicky obohacená vokálem Martina Brňovjáka. Jako první si odbudeme “Of Elements and Men”, která si mě získala ústředním kytarovým riffem, ke kterému se skladba přes disharmonický úvod musí propracovat. Technický závěr mi výsledný dojem trošku kazil, protože skladbu zbytečně přibrzdil, ale obecně vzato je to slušná progmetalová písnička. Zbývá nám úvodní “Blood as an Anaesthetic” a závěrečná “Silent Weapons for Silent Wars”. Prvně jmenovanou bych jasně vybral jako reprezentativní položku celého půlhodinového počinu, protože postupně prochází všemi možnými vlivy, které v tvorbě Edain lze slyšet. Po krátkém kytarovém úvodu se k technickému riffu přidá agresivní vokál Brňovjáka. Netrvá to však dlouho a přes sekanou mezihru se dostáváme plynule k akustické pasáži s jazzovým odérem, jež však zase hezky rychle přenechává místo deathovému závěru pod tíhou kytarové práce obou kytaristů. Ačkoli se tady bavíme (mimo jiné) o death metalu, zapomeňte na zběsilé sypačky, ale i v těchto ostřejších momentech je kapela tak nějak opatrná a nikam neuhání, což je sympatické, protože i díky tomu nedochází k nabourání atmosféry melodičtějších vsuvek brutálními výjezdy. U závěrečné “Silent Weapons for Silent Wars” platí de facto totéž co pro úvodní skladbu, takže možná nepůsobí na závěr tak překvapivě, protože všechno již bylo řečeno, ale jako tečka slušný kousek, jenž neurazí. Minimálně kvůli parádnímu kytarovému sólu v závěru si zaslouží, aby se posluchač těmi osmi minutami prokousal.

Překvapení? Vlastně jo. “Of Those Who Worship Fire” je skrz naskrz protkaná zajímavými a technickými momenty, které však dohromady nedávají zapomenout na relativně písničkovou strukturu jednotlivých skladeb. Chvíli jsem si dokonce říkal, že jedna, dvě skladby by nebyly vůbec na obtíž, ale to už bych byl hnidopich, abych kapelu odsuzoval za to, že jsem neměl dost, v opačném případě bych beztak remcal, že o dvě skladby kratší stopáž by albu prospěla. Slušná sedmička by měla stačit a není vyloučeno, že příště se můžeme dočkat ještě lepšího výkonu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.