Nejočekávanější koncert: Hell Fast Attack – Brno, 26.-27.6.

H.: 1. Hell Fast Attack – Brno, 26.-27.6. 2. First Black Pope – Praha, 20.6. Ježura: 1. Hell Fast Attack – Brno, 26.-27.6. Atreides: 1. High on Fire – Praha, 16.6. Onotius: 1. Dream Theater – Praha, 28.6.

„Červen je měsícem, kdy jarní koncertní sezóna předává žezlo letním festivalům,“ píše Ježura ve svém příspěvku do třetího dílu koncertního eintopfu – a má pravdu, protože to tak skutečně je. Klubových akcí znatelně ubude, zato se však klasicky objeví několik halových akcí (všimli jste si, že právě v červnu u nás ty kapely, které naplní O2 Arenu, hrávají každoročně nejčastěji?) a především se začnou rojit open air festivaly. Na ty se samozřejmě vždy chystá nejvíce lidí a to platí i pro naši rozmilou redakci, tudíž nebude žádným velkým překvapením, že v letních měsících budou v našich koncertních eintopfech převládat právě festivaly. A co si budeme povídat, hned červen 2015 to do punítku potvrzuje, neboť nejočekávanější akcí měsíce se stal brněnský Hell Fast Attack.

H.:

Tuším, že jsem tu o své nechuti jezdit na letní festivaly psal již v posledním koncertním eintopfu, nicméně tento stav nepovažuji za zcela striktní a dogmatický, a když na to přijde, stále jsem ochoten na nějaký jet – za předpokladu, že je na plakátě jméno, které prostě musím vidět. V případě Hell Fast Attacku je toto jméno zcela jasné – Darkestrah. V sestavě už sice bohužel není Kriegtalith, ale… sakra, pořád je to jedna z mých největších srdcovek vůbec a na takové kapely se prostě jezdí. O účasti na Hell Fast Attacku jsem uvažoval již mnohokrát (vlastně snad úplně každý rok někdy od druhého ročníku), ale nikdy mi to nevyšlo a přesně tohle je to jméno, jež mě donutí to konečně zlomit. Když se k tomu navíc přidají další výtečné smečky jako Nokturnal Mortum, Darkened Nocturn Slaughtercult nebo Acherontas, ojedinělá příležitost vidět Adultery, stálice jako Inferno nebo Arkona a účast dalších pro mě zajímavých formací jako Ulvegr či Deathrow, tak už pomalu není co řešit. Kromě Hell Fast Attacku bych se v červnu ještě rád dostal i na pražské vystoupení EBM rychty First Black Pope, ale nevím, jestli se mi povede být v tomhle termínu v hlavním městě… ale snad ano, protože tyhle italské zrůdičky chci také docela vidět.

Ježura:

Červen je měsícem, kdy jarní koncertní sezóna předává žezlo letním festivalům, a tohle se jasně promítá i v mém výčtu očekávaných hudebních akcí. Tomu jednoznačně a naprosto neotřesitelně vévodí brněnský black metalový svátek Hell Fast Attack respektive jeho headlineři, ukrajinští Nokturnal Mortum. Už pár let prohlašuji, že až k nám Nokturnal Mortum zase přijedou, budu u toho stůj co stůj a teď to vypadá, že pokud se mi do toho nepřimotá něco jako konec světa, tenhle slib splním, a jelikož se vážně těším, docela bych ocenil, kdyby se ten konec světa ještě o pár měsíců odložil…

Atreides:

Červen pro mě přináší jednu jistotu, na niž se zaručeně vypravím. Tou jsou američtí harcovníci High on Fire, které jsem sice viděl loni na Brutal Assaultu, nicméně spojení jejich nařvaného sludge metalu a strahovské Sedmičky je zkrátka neodolatelné, takže v časovém období jednoho roku se na ně vypravím hned podruhé. A vzhledem k tomu, že loni to byla řádná nálož, neočekávám letos nic jiného, obzvlášť když to celé bude stlačeno do prostor klubu, který je pro takovou hudbu jako dělaný. Obávám se jen extrémního návalu, díky němuž by se mohl poměrně titěrný prostor proměnit v nezřízenou řež, která semele vše, co jí přijde do cesty. A že zrovna na Sedmičce vážně není kam uhýbat, tak doufám, že svoje třiadvacáté narozeniny přežiju ve zdraví a odejdu z koncertu po svých.

Onotius:

Jakkoliv můj vkus v poslední době holduje spíš temnějším a melancholičtějším záležitostem, nechat si podruhé ujít koncert jedné ze srdečních kapel – amerických progresivně metalových Dream Theater – by byla chyba. Ačkoliv by mi mnohem více vyhovovalo nějaké trochu komornější prostředí, než jakým je O2 Arena a předkapely mi pravděpodobně hudebně nic moc neřeknou, opět prošvihnout živé provedení kousků z kultovních desek jako „Images and Words“, „Awake“ či „Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory“ by byla zkrátka hloupost. Snad bude v playlistu skladeb z těchto skvostů dostatek.