A Forest of Stars - Beware the Sword You Cannot See

Redakční eintopf #73 – únor 2015

A Forest of Stars - Beware the Sword You Cannot See
Nejočekávanější album měsíce:
A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See


H.:
1. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See

Ježura:
1. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See
2. Solefald – World Metal. Kosmopolis sud

Kaša:
1. Steven Wilson – Hand. Cannot. Erase.
2. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See

nK_!:
1. The Agonist – Eye of Providence
2. Scorpions – Return to Forever
3. 36 Crazyfists – Time and Trauma

Atreides:
1. Kraków – amaran
2. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See
3. Solefald – World Metal. Kosmopolis sud

Zajus:
1. Steven Wilson – Hand. Cannot. Erase.
2. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See
3. Neal Morse – The Grand Experiment

Skvrn:
1. Solefald – World Metal. Kosmopolis sud
2. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See

Únor léta Páně 2015 se již s velkým předstihem tvářil jako vysoce zajímavý měsíc, což náš skromný redakční eintopf jen potvrzuje. U nejednoho redaktora totiž natěšenost atakuje nejvyšší meze a u některých z nás to dokonce platí i pro víc než jedno album. Nicméně vítěz prestižního ocenění (ehm) nejočekávanější desky měsíce v redakci Sicmaggot může být jen jeden a v tomto případě jsou jím britští gentlemani A Forest of Stars, jejichž čtvrtý retrospektivní výlet do avantgardní viktoriánské Anglie v podobě “Beware the Sword You Cannot See” nedočkavě vyhlíží hned šest redaktorů ze sedmi. Dost vysoko v očekávácích indexech však vystoupal i britský progresivní velikán Steven Wilson se svou čtvrtou sólovou nahrávkou “Hand. Cannot. Erase.” nebo norská avantgardní stálice Solefald se svou novinkou “World Metal. Kosmopolis sud”.

Zároveň by se slušela dodat ještě jedna věc – od aktuálního eintopfu jsme zrušili původní indexovaní na desetibodové stupnici. Od nynějška každý redaktor volí jedno až tři alba, která seřadí podle výše očekávání, přičemž za první místo jsou tři body, za druhé dva a za třetí jeden a právě podle těchto bodů se pak počítá pořadí do tabulky na konci. Důvod je jednoduše ten, že nám to přijde jednodušší a přehlednější :)

H.

H.:

Jsou měsíce, kdy se člověk při psaní eintopfu musí skutečně rozmýšlet, co tam má napsat. A pak jsou měsíce, kdy je všechno naprosto jasné už dlouho dopředu. Únor 2015 je ten druhý případ. Když vydává novou desku jedna z nejvíc srdcových skupin vůbec, pak není co řešit a není o čem diskutovat – a britští gentlemani A Forest of Stars mezi takové zcela jistě patří. Prozatím doposud vše, co z jejich klubu vzešlo, je naprostá fantazie, a pokud by na tom “Beware the Sword You Cannot See” něco změnilo, bylo by to velice bolestivé zklamání, věřím však tomu, že tito avantgardně black metaloví mágové opětovně potvrdí svou pozici naprosto výjimečné formace. Natěšenost je obrovská, očekávaní nejvyšší, předobjednáno je, první vypuštěná skladba je naprosto boží a 27. únor, kdy vyjde má suverénně nejočekávanější deska roku 2015, se blíží!

Ježura

Ježura:

Ti Solefald mají vážně smůlu. Nejdřív u mě s ípkem “Norrønasongen. Kosmopolis nord” těsně nedosáhnou na vítězství v kategorii neřadový počin roku, a aby toho nebylo málo, tak jejich “World Metal. Kosmopolis sud” (nebo jak přesně se ta deska vlastně jmenuje, těch verzí už tu bylo) nakonec o prsa prohraje v únorovém eintopfu navzdory tomu, že se na tu desku těším od chvíle, kdy začala nabírat jasnější kontury, a patří mezi mé vůbec největší naděje roku 2015… Solefald totiž v únoru našli přemožitele v A Forest of Stars, tedy kapele, která zatím nenahrála nic jiného, než nějaké tři a půl hodiny naprosto geniální muziky, a od jejich čtvrtého řadového počinu “Beware the Sword You Cannot See” nečekám nic menšího. Jako upřímně, i když podle všeho letos vyjdou krom Solefald a A Forest of Stars desky takovým veličinám jako Thy Catafalque, Enslaved a nejspíš i Arcturus, právě A Forest of Stars předem aspirují na post toho úplně nejlepšího, co nám rok 2015 nabídne. A to se, uznejte, prostě překonává blbě.

Kaša

Kaša:

Když si tak procházím ten předlouhý seznam alb, která nás v únoru čekají, tak vedle několika titulů, které si ze zvědavosti určitě poslechnu, se únorový eintopf stal pomyslným soubojem mezi pouhými dvěma záležitostmi, nicméně jedná se o umělce ze spolku mých nejoblíbenějších, takže očekávání jsou v obou případech na úrovni plného anticipačního indexu. O A Forest of Stars a jejich “Beware the Sword You Cannot See” už padla řeč v povídání našeho redakčního kápa a já věřím, že to bude vskutku unikátní a geniální nahrávka, ale kdo mě zná, tak ví, že tentokrát musím dát spolku britských gentlemanů vale. Jasně, může za to Steven Wilson, který má s chystanou novinku “Hand. Cannot. Erase.” opravdu na co navazovat, protože “The Raven That Refused to Sing (and Other Stories)” se od doby svého vydání stalo jedním z mých nejoblíbenějších alb vůbec. Jestli v recenzi čtvrté sólovky progrockového vizionáře nebudu předpovídat album roku, tak budu sakra zklamaný!

nK_!

nK_!:

Únor se nenechá od ledna zahanbit a vypadá překvapivě našlapaně. 36 Crazyfists jsem už hodně dlouho neposlouchal a je to ještě déle, co naposledy vydali nějaké album. Snad nám chlapci na té Aljašce nepřimrzli k zábradlím ke zkušebně. Další album Scorpions je tak trochu povinnost. Už “Sting in the Tail” mělo být posledním zářezem a rozlučkou s bohatou kariérou. Nepovedlo se a “Return to Forever” vyjde jako plnohodnotná řadovka s vlastním turné. Zajímalo by mě, jestli tihle dědci opravdu někdy skončí, nebo budou hrát, dokud jim nevypadají vlasy, zuby a struny. Zlato si pro sebe tentokrát urvali The Agonist. Výměna zpěvačky jim pravděpodobně neprospěla, ale o to více jsem zvědav, jak se s novinkou popasují.

Atreides

Atreides:

Oproti lednu je únor o pár dní kratší… a taky podstatně našlapanější. Já osobně mám hned tři černé koně, kterým se chci podívat na zub, a musím říct, že na všechny se těším stejně. Však považte sami, protože všechny tři jsou bez nadsázky zárukou kvality: Nová deska avantgardních harcovníků Solefald, “World Metal. Kosmpolis sud”, která spatří světlo světa již na začátku února. “amaran” od jejich soukmenovců Kraków, která mě nalákala předešlou velice podařenou deskou “diin” a krom toho i excelentním vystoupením na Brutal Assaultu. Naposledy pak novinka Britů A Forest of Stars, “Beware the Sword You Cannot See”, která měsíc takřka uzavírá. Nakonec volím Kraków – hlavně proto, že již dříve vypuštěná skladba “atom” mě nalákala ze všech tří počinů přece jen o trochu víc.

Zajus

Zajus:

Vlastně bych mohl napsat jen tři slova, která by řekla vše za mě: “Hand. Cannot. Erase.” Jenže to by asi jaksi nebylo úplně fér, neboť Steven Wilson není jediný, kdo vydává v únoru zajímavou novinku. Tak v první řadě tu máme A Forest of Stars. Nejsem zdaleka největší fanoušek této britské n-tice (nikdy se mi pořádně nepodařilo spočítat, kolik je v kapele gentlemanů a dam dohromady), a to ani ve skromně velké redakci Sicmaggotu. Že ale produkují navýsost kvalitní hudbu, není pochyb, a tak i kdyby jen dodrželi laťku stanovenou posledním albem, rozhodně se máme na co těšit. A pak je tu slavný vynálezce Morseovy abecedy Neal Morse, který letos oslaví dvousté dvacáté čtvrté narozeniny, což si osladí prvním progrockovým albem (nebudeme-li počítat to loňské pod hlavičkou Transatlantic) od velice povedeného “Momentum”. Jenže ať dělají A Forest of StarsNeal Morse co chtějí, Stevenu Wilsonovi, který opět sestoupí z nebes, aby nás ovečky poctil špetkou své všemohoucnosti, se prostě rovnat nemohou.

Skvrn

Skvrn:

S volbou únorové jedničky nemám sebemenší problém. Vydání “World Metal. Kosmopolis sud” se oddalovalo měsíce, vlastně roky, jenomže někdy to prostě přijít muselo. Norské avantgardní duo Solefald již v loňském roce ukázalo skrze “Norrønasongen. Kosmopolis nord”, jaká že cesta mu je aktuálně nejbližší, a onen mix folk rocku, ambientu, metalu a elektroniky nezní v podání Norů vůbec špatně. Vyjadřovací prostředky na zmiňovaném EP sice oproti minulosti doznaly nepřehlédnutelných změn, nicméně člověk žije nadále v přesvědčení, že Solefald neztratili sebemenší zlomek unikátního svérázu. V Anglii budu naopak objevovat. Gentlemanské uskupení A Forest of Stars mě do této doby úspěšně míjelo a naše dostaveníčko tak bude 27. února, kdy “Beware the Sword You Cannot See” vyjde, zcela seznamovací. O volbě nejočekávanějšího alba měsíce a možná i roku to ovšem vůbec nic nemění.


7 komentářů u „Redakční eintopf #73 – únor 2015“

  1. JO tak eintopf jo.. chce dělat rasistu jo… ještě jednou napíšeš něco rasistickýho a zmastim tě, ty panici! [:tired:] ??? ??? :-x :-x :-? 8-O :-D

  2. …a nový Melechesh nič?
    Ak vám to nič nehovorí, vrelo odporúčam !!!
    Ani jedna z menovaných na tento zážitok nemá !

  3. Melechesh samozřejmě znám, poslouchám je už někdy od období Djinn a Sphynx. Ale o tom, že ani jedna ze jmenovanejch kapel na ně nemá, o tom bych si dovolil hodně polemizovat. AFoS >> Melechesh, naprosto bez debaty :) A to mám jinak Melechesh rád :)

  4. Jestli si něco spíš zasloužilo zmínku v eintopfu, tak je to určitě debut Misþyrming z Islandu, o kterym jsem ale bohužel v době napsání ještě nevěděl. Podle ukázek to zní mocně jako prase!

  5. Potešilo ma,že máš MELECHESH rád. Asi to bude pre to isté, prečo aj ja. Ja tomu hovorím “hypnotic faktor”. :-) Je iba málo kapiel, ktoré, keď dohrajú skladbu, človeku je ľúto, že sa skončila. Melechesh totiž postupne, nenápadne a hypnoticky vtiahnu poslucháča do svojej mágie, zrazu si v inom, veľmi živom svete, kontrolovane sa ti zmení vedomie a nechce sa ti odtiaľ odísť. Reaguje aj telo (aby nie!),takže je to skoro ako droga.
    Je naozaj len veľmi málo kapiel s podobným účinkom. Pre mňa ešte bez debaty Killing Joke (kedy už konečne vydajú niečo nové ?!) a čiastočne aj Swan. Podobné prvky na mňa zapôsobili prekvapujúco aj z čerstvej novinky Finsterforst. Samozrejme, každá kapela je z iného súdku, hovorím iba o hypnotic faktore.

    Vôbec som nemal v úmysle hovoriť, ktorá kapela je vyššie či nižšie, lepšia či horšia… Hovoril som iba o zážitku, a ten je pre mňa najsľubnejší a najočakávanejší od Melechesh. Je to asi tak, že AFOS si vážim, ale Melechesh – mám rád. Aj S.Wilsona si rád vypočujem, no Melechesh ešte radšej. Uznávam aj kvality Solefald, ale Melechesh…etc. :-)
    O Misþyrming som ešte nepočul, no keďže tvoje tipy sú vždy perfektné, určite sa po nej poobzerám. Dík.

  6. No, to já mám právě tohle u A Forest of Stars… tý kapely se prostě nemůžu doposlouchat, furt jejich desky točím a furt mě to baví jak nic jinýho. Ne nadarmo je to pro mě jedna z největších srdcovek :) Ale jinak Melechesh jsou taky super, o tom žádná…

    Jinak ty Islanďany je možný najít na Bandcampu, mají tam tu desku za name your price: http://misthyrming.bandcamp.com/releases

Napsat komentář: hancock Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.