H.: 1. Lana Del Rey – Norman Fucking Rockwell 2. Tenebrae in perpetuum –  Anorexia obscura 3. Mylingar – Döda själar Metacyclosynchrotron: 1. Diocletian – Amongst the Flames of a Bvrning God 2. Mylingar – Döda själar 3. Hellvetron – Trident of Tartarean Gateways Cnuk: 1. Tropical Fuck Storm – Braindrops 2. Diocletian – Amongst the Flames of a Bvrning God 3. King Gizzard and the Lizard Wizard – Infest the Rats’ Nest Dantez: 1. Hide – Hell Is Here 2. Diocletian – Amongst the Flames of a Bvrning God 3. Street Sects – Gentrification III: Death and Displacement

H.:

Obvykle tu hoblujeme metalové bince, takže to protentokrát rozštípnu trochu jinak – nejlepší deskou srpna bude „Norman Fucking Rockwell“ od dreampopové bohyně Lany Del Rey. Všechny dosavadní singly mě bavily, charakteristická atmosféra Lany jim nechyběla, tudíž doufám, že to dopadne lépe než minulé „Lust for Life“. Pokud nebudou žádné featy s posranými rappery, tak by se to mělo podařit.

Oukej, tak abych nebyl za úplnou močku, přidám taky nějaké metaly. „Döda själar“ od švédských Mylingar zní dost násilně a dovolím si tvrdit, že by měla uspokojit všechny, kdo prahnou po odporném zlo death metalu.

Ještě o kousek výš bych ale vypíchnul návrat italského projektu Tenebrae in perpetuum, jemuž v srpnu vychází nová, celkově čtvrtá dlouhohrající deska „Anorexia obscura“. Předešlé „L’eterno maligno silenzio“, které je staré už celých deset let, mám docela rád; zrovna nedávno jsem z police tahal CD, opět to prohnal ušima a pořád super. Doufejme, že novinka naváže se ctí.

Metacyclosynchrotron:

Novozélandští Diocletian mě vlastně ještě s žádnou řadovkou nezklamali, takže novinku „Amongst the Flames of a Bvrning God“ sjedu důkladně a rád. Menší pochyby vzbuzuje upsání Profound Lore, zvuk vypuštěných ukázek a jejich přílišná podoba s Revenge, ale myslím, že celkově bude vše v nejlepším pořádku.

Nové album „Döda själar“ švédských deathmetalistů Mylingar si také nemůžu nechat ujít, protože předchozí „Döda drömmar“ ve mně dokázalo vzbudit fyzický odpor podobně jako třeba raní Autopsy, i když hudebně razí švédové modernější sound. Kvůli zhovadile nepříjemné atmosféře bych do třetice doporučil i novou desku Hellvetron. Jejich debut sice byla jen průměrná emulace Demoncy či starých Necros Christos, ale s „Trident of Tartarean Gateways“ se chlapům z Nyogthaeblisz podařilo vytvořit fakt autentický hnus.

A jinak vyhlížejte minule doporučované Concrete Winds, protože vydání jejich debutu „Primitive Force“ bylo o měsíc posunuto. A i když černé na bílém to nikde není, nepřekvapilo by mě, kdyby zčistajasna vyšla nová Mgła.

Cnuk:

Srpnový eintopf se mi kompletně situoval k protinožcům. Ani nepamatuji, kdy naposledy mě něco tak vystřelilo do vesmíru jako prvotina Australanů Tropical Fuck Storm nazvaná „A Laughing Death in Meatspace“. To sice neznamená, že by to bylo to nejlepší, co jsem za poslední dobu slyšel, ale cením si tohoto alba především kvůli tomu, jak svěže, ojediněle a neotřepaně zní. Není moc k čemu ho přirovnat, je to prostě šílenost po všech stránkách. Dosavadní singly k chystanému následníkovi „Braindrops“ mě až tak nedostaly, ale je mezi nimi titul „Paradise“, což je výborný kousek. Trochu tuším, že napodruhé už to takové překvápko nebude, ale i tak to určitě bude stát za poslech.

V druhém případě nastává přesun na Nový Zéland za drtičkou Diocletian. Ty jsem si oblíbil v době vydání poslední řadovky „Gesundrian“ a od novinky „Amongst the Flames of a Bvrning God“ čekám ten samý masakr. Myslím, že to pro tyto borce nebude žádný problém, takže si žádné zklamání nepřipouštím, pouze kvalitní war metal. V polovině měsíce je to venku.

A nakonec zpět do Austrálie, za nikým jiným než King Gizzard and the Lizard Wizard. Ti rovněž v polovině měsíce vydají svoji teprve druhou letošní placku „Infest the Rats’ Nest“. V dubnu se na „Fishing for Fishies“ věnovali rybolovu ve stylu sedmdesátkového boogie, nyní se podle všeho vrhnou na thrash metal, samozřejmě s jejich typickým rukopisem. Vkusná obálka a vydané singly naznačují, že to bude přinejmenším vtipné řezivo.

Dantez:

Hide se loni s prvním dlouhohrajícím počinem „Castration Anxiety“ zařadili mezi projekty jako Youth Code, Street Sects nebo Uniform, které dle mnoha posluchačů stojí za renesancí elektro-industriálního zvuku. Debut byl nepříjemný, agresivní a přímočarý. Přišlo mi však, že Hide stoprocentně funkční formuli stále trochu hledají. Proto jsem dost zvědavý, jak do sebe jednotlivé prvky (zejména teda ženské vokály a nemelodické industriální plochy) zapadnou na „Hell Is Here“.

Diocletian podle prvních dvou singlů jedou naopak na jistotu. Všechno hrne tak, jak má. Čekám bezprizorní námrd a jsem rád, že si ho budu moci užít v dostatečně čitelné produkci. Vše napovídá, že „Amongst the Flames of a Bvrning God“ bude důstojným, dost možná ještě o trochu striktnějším následovníkem vydařené „Gesundrian“.

Do třetice vypíchnu nové EP od texaských Street Sects. Jde sice pouze o dva tracky, ale první zveřejněný napovídá, že noise-industriální duo osekává melodické prvky z předešlého alba „The Kicking Mule“ a na jejich místo dosazuje maniakální zvukovou anarchii, takže triumf.

---