Vassafor - III – To the Death

Redakční eintopf – srpen 2020

Vassafor – To the Death

H.:
1. Vassafor – To the Death
2. Decoherence – Unitarity
3. Precambrian – Tectonics

Metacyclosynchrotron:
1. Vassafor – To the Death
2. Siege Column – Darkside Legions
3. Goat Tyrant – Into the Greater Chasm

Cnuk:
1. Necrot – Mortal
2. Precambrian – Tectonics

Dantez:
1. Panzerfaust – Chapter II: Render Unto Eden
2. Selbst – Relatos de Angustia
3. Incantation – Sect of Vile Divinities

H.

H.:

Číslem jedna pro srpen je docela jednoznačně Vassafor. Obal novinky „To the Death“ se mi sice příliš nelíbí, ale zkušenost s předešlými deskami byla moc dobrá na to, aby mě to odradilo. Novinku u se nějakou dobu snažím valit a z hudebního hlediska se zatím tváří slibně, ale cítím, že ještě potřebuju poslouchat dál. Tak či onak, minout byste to neměli.

„Ekpyrosis“ od britského projektu Decoherence mi zpočátku připadalo jako docela nenápadná a nijak zvláštní záležitost, ale postupně si mě ta deska získala. Na druhé album „Unitarity“ už se tedy vcelku těším a čekám od něj kvalitní poslech.

Určitě nebude radno minout ani „Tectonics“, první řadovku ukrajinského projektu Precambrian, jenž hudebně navazuje na black metal à la Hate Forest.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Vassafor do třetice všeho zlého drhnou striktní riffovačku, kde se autor v kontextu svébytného, progresivního rukopisu hlásí k modlám archaického black / death metalu. „To the Death“ není jednoduchá nahrávka k vstřebání, ale dojem pozvolna roste. Faktem zůstává, že první dvě desky Vassafor jsou skvělé a prozatím neslyším důvod, proč by ta třetí měla být výjimkou.

Siege Column z New Jersey také hrají špinavý metal, co se vývojově zasekl v 80. letech, ale na rozdíl od Vassafor jejich novinka určitě nepředstavuje tak komplexní a náročnou porci prametalového umění. Vlivy jsou rozpoznatelné a Siege Column jsou archaičtí za každou cenu, možná až na úkor hudby samotné. Každopádně těch pár poslechů „Darkside Legions“ bylo prozatím mimořádně výživných a jsem přesvědčen, že oldschool maniaci tady nemůžou šlápnout vedle.

Srovnatelnou muziku hrají i polští Goat Tyrant. „Into the Greater Chasm“ se zdá jako nejméně zajímavá nahrávka ze tří uvedených, ale o to víc může překvapit. Kapela existuje už dvacet let, od prvního dema uběhlo roků šestnáct, ale k dlouhému debutu se tvůrčí duo dokopalo až teď, což přisuzuji dlouholetému, selektivnímu střádání riffů a pečlivému skládání, kde není prostor pro vatu. Skladby na splitkách s Cultes des ghoules a Doombringer mi svého času nakopaly prdel a vypuštěná ukázka potvrzuje tezi uvedenou v předchozím souvětí. Těším se.

Cnuk

Cnuk:

Srpen mi nepřipadá kdovíjak nabouchaný, ale alespoň dvě desky vyhrabu. Tou první je pravověrné smrtící řezivo v podobě „Mortal“, nové placky od Necrot. Staroškolského death metalu není nikdy dost a Necrot patří v tomto ranku k těm lepším. Minulé „Blood Offerings“ mělo své mouchy, ale myslím, že je v silách této smečky nedostatky vyladit, takže proč ne právě s „Mortal“, když má navíc tak super námět na obalu.

Želízko v ohni vidím v kapele Precambrian. Poslech EPček mě moc nenadchl, avšak surovost ukázky „Cryogenian“ z chystané desky „Tectonics“ zní nadějně. Zároveň se mi líbí koncept, kterým se tato kapela ubírá, a jisté plus pro mě spočívá také v tom, že to zřejmě bude dostatečně vzdálené Drudkh, odkud členové Precambrian pochází. Jsem zvědav.

Vassafor

Dantez

Dantez:

V srpnu uzří světlo světa druhá část tetralogie, „Chapter II: Render Unto Eden“ od Panzerfaust. Zvuková a tematická návaznost na „War, Horrid War“ je tedy jasná a z pár prvních poslechů můžu potvrdit, že si Kanaďané drží i kvalitu a lehce dotahují muzikální svébytnost.

Zvědavý jsem i na nové Selbst, kteří se doteď motali v odzkoušených konturách orthodox-blackmetalového zvuku. Zveřejněné tracky nicméně prozrazují, že by „Relatos de Angustia“ mohla představit specifičtější ksicht, takže poslech minimálně za zvážení stojí.

„Profane Nexus“, poslední deska od Incantation, sklidila převážně vlažné recenze. Mě však bavila docela dost, a proto ohledně protočení „Sect of Vile Divinites“ moc váhat nebudu. Zvolená produkce působí sice trochu z hoven, ale věřím, že to dědci vyváží patřičně zetlelým songwritingem.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.