Eldritch - Tasting the Tears

Eldritch – Tasting the Tears

Eldritch - Tasting the Tears
Země: Itálie
Žánr: progressive power metal
Datum vydání: 16.3.2015
Label: Scarlet Records

Tracklist:
01. Inside You
02. Tasting the Tears
03. Alone Again
04. Waiting for Something
05. Seeds of Love
06. The Trade
07. Something Strong
08. Don’t Listen
09. Iris
10. Love from a Stone
11. Clouds
12. I Will Remember

Hodnocení: 6/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Scarlet Records

Eldritch je výraz pro malou obludku z Lovecraftova mysteriózního světa. Krom toho je Eldritch uměleckým příjmením zpěváka Andrewho Eldritche z legendárních The Sisters of Mercy a já přemýšlím, proč se takhle v devadesátém prvním pojmenovala italská power metalová banda z Florencie, protože ani s prastarými entitami, ani s výše zmíněnou persónou nemají společného ani zbla. A pro dnes recenzované album “Tasting the Tears” to platí tuplovaně. Což nemusí být hned špatně, jakkoliv první jméno, které se mi při názvu alba vybavilo, bylo HIM a jejich loňská deska “Tears on Tape”. V ten moment se rozhoukal varovný majáček, že by se teoreticky mohla blížit další poctivá dávka láskyplného kýče. A hádejte co? Nezklamal. Můžete to brát jako předsudek, ale od většiny power metalových kapel ze slunné Itálie už snad ani nic jiného nečekám.

Je vůbec zajímavé, jak se dají některé žánry pěkně rozdělit i podle toho, odkud pocházejí. Vemte si třeba sousední Německo – tamní scéna je vůbec specifická. Ať se jedná o jakýkoliv žánr od power metalu přes folk/pagan metal až k EBM, většinou na první poslech docela bezpečně víte odkud vítr vane, i když zpěvák nebéká drsnou němčinou a ani nedrhne vaše uši přízvukem. Podobně specifická je v rámci power metalu i italská scéna. Víceméně všechny italské power metalové kapely, se kterými jsem měl doposud tu čest (a že jich není docela málo), zní v podstatě jako přes kopírák a snad všechny mají zaláskované texty, až má člověk strach, že s každým dalším albem dostane cukrovku (dobře, to už Eldritch trochu křivdím, k láskování evidentně sklouzli až s aktuálním albem). Přitom málokterá historie nabízí takových témat a heroických příběhů jako ta italská. A když už narazíte na kapelu, která zpívá o historii Říma, tak je z Kanady. Ironie?

Nicméně zpět k Eldritch. Jak jsem naznačil v úvodu, kapela již má něco za sebou. Domácí scénu brázdí již pěknou řádku let a “Tasting the Tears” je za tu dobu již devátou řadovkou. Předchozí alba jsem sice neslyšel, při takové kvantitě se ale dá očekávat, že od novinky se hudebně příliš lišit nebudou. Na první poslech je slyšet, že člověk má tu čest s profesionály. Produkce desky je na slušné úrovni, zvuk je vyvážený a dobře čitelný, nepůsobí ale nuceně sterilně, jak tomu u power metalu často bývá. Naopak z něj mám dojem, že je i trochu hutnější a řezavější, což je nesporné plus. S obsahem už je to ale trochu horší. Dal by se shrnout obligátní větičkou: “neurazí, ale nijak zvlášť ani nezaujme”. V podstatě na něm najdete všechna žánrová klišé: klávesové melodie, typická powerová sóla i riffy, synťákový podmaz, nějaké ty ostřejší songy, neopomenutelnou baladu, prostě úplně všechno. Eldritch je sice dovedou naservírovat posluchači naprosto profesionálně zpracované a dobře zahrané, jenže poněkud bez výrazu, což je v tomhle případě tím největším kamenem úrazu. Album se dobře poslouchá, mně ale nepředalo ani zbla a prostě jen proteklo ušima.

“Tasting the Tears” se víceméně drží zajeté osnovy, takže první půle alba je docela svižná, a když zrovna zpomalí, tak jí to alespoň dobře šlape. V druhé půli pak dle očekávání naleznete dvě balady, jež jsou kupodivu docela povedené. Opravdu si nemůžu stěžovat na to, že by deska byla zkomponovaná nebo zahraná špatně. Sic tu všechno již stokrát bylo, album vám rozhodně nebude drtit sluch hudebním diletantstvím nebo neumem muzikantů, o čemž svědčí i fakt, že mě po této stránce album baví snad i víc než alba jiných, ve světě mnohem profláklejších spolků. “Alone Again” a agresivnější “Something Strong” v tomto ohledu vedou před ostatními skladbami, album jako celek je ale docela vyvážené. Jako povedené hodnotím i sólo z “Waiting for Something” – byť zní poněkud genericky, píseň v jejím závěru příjemně oživuje. Ani snažení zpěváka Terence Hollera není nejhorší, ač po hudební stránce je asi nejslabším článkem. Anglická výslovnost je dobrá, podobně znějících zpěváků je ale dvanáct do tuctu, nehledě na to, že to Terencovi místy ujíždí. Vtipné je i jeho zápolení s vibratem. Za celou dobu poslechu jsem nepřišel na to, jestli jej Terence používá proto, že se snaží zamaskovat výšky, které příliš nedává, nebo ho někdo škrtí, případně mu poskytuje jiné laskominy. Tak nebo tak je to ta horší varianta jeho projevu.

Na albu mě tak vlastně irituje jen jeho tématika a texty, které jsou zaručeně největším kýčem. Nevím, co autorovi textů přeletělo přes nos, ale aby pomalu každá druhá píseň měla v názvu explicitně slovo láska, nebo na ni nějakým způsobem odkazovala (“Waiting for Something”, “Something Strong”), je na můj vkus příliš. A to i v případech opravdu nadupaných songů plných moderně znějících synťáků, od nichž byste něco takového docela určitě nečekali. O textech se příliš široce rozepisovat nebudu a ani nemohu. Ono není o čem psát, protože každé druhé slovo je láska, duše, nebo nějaký příšerně cukernatý slovní obrat a klišé na téma láska a její nedostatek. I kdyby ale Eldritch nakrásně mysleli něco z textů vážně, v jejich podání působí všechno to bolení z lásky jako prázdná póza. I kdybych chtěl nějak přimhouřit oko nad tím, že to celé je jen sladce naivní, tak nemohu, neboť v tomto ohledu kapele nevěřím ani slovo.

Nezbývalo tedy, než se snažit, abych texty odfiltroval a ignoroval. Terenceho vlezlý zpěv však bez sebevětších problémů cokoliv takového znemožnil, takže ačkoliv hudebně není “Tasting the Tears” vyložený průser a v rámci power metalu snad až nadprůměr (jakkoliv trpí všemi neduhy žánru), pro texty byl každý poslech docela nesnesitelným peklem, až jsem dřív nevěděl, jestli se smát, nebo brečet. I přes všechny klady si tahle power metalová sladkobolnost zkrátka víc než šest bodů nezaslouží.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.