Electrocution - Metaphysincarnation

Electrocution – Metaphysincarnation

Electrocution - Metaphysincarnation
Země: Itálie
Žánr: technical death metal
Datum vydání: 6.5.2014
Label: Goregorecords

Tracklist:
01. Wireworm
02. Phylogenesis
03. Abiura
04. Bloodless
05. As a Son to His Father
06. Panopticon
07. Nature Obliteration
08. Logos
09. Aliento del Diablo
10. Spirals in Tension
11. Anthropocentric

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Goregorecords / Aural Music

Že jste nikdy neslyšeli o italských Electrocution? To nic, já se o nich poprvé také dozvěděl až přistáním jejich aktuální desky “Metaphysincarnation” na mém stole. Přestože prakticky neznámí, svůj první počin vydali již před jednadvaceti lety, aby pak nastala doba dlouhého prázdna, vyplněného dvěma EP a jedním splitkem, než se původní sestava rozhodla poctít metalový svět novou nahrávkou. Zatímco debut sekal nahrubo a měl v sobě dozvuky klasické americké školy (byť s technickými přesahy), novinka se nese vyloženě ve vodách technického (progresivního) death metalu.

Necelých čtyřicet minut trvající nálož startuje epickým intrem skladby “Wireworm”. Ta poté exploduje v nánosech melodických riffů, razantních bicích a agresivního, ale srozumitelného řevu vokalisty a kytaristy v jednom, nesoucího jméno Mick Montaguti. V podstatě od samého začátku začíná být vcelku jasné, čeho se vám při poslechu alba dostane. Vyrovnaný poměr agrese, techničnosti, ale i čitelnosti. Nedají se přeslechnout vlivy zámořské klasiky Atheist či nizozemských Pestilence. Přestože je řeč především o death metalu, v sólech se většinou objevují heavy metalové harmonie a melodie, obecně jde pak o nejmelodičtější část skladeb. Jsou také jasným důkazem, že sólisté mají důkladně načtenou učebnici technického hraní. Od tappingů přes sjíždění hmatníků horem dolem si však dali tu práci a dali svým výjezdům čitelnou strukturu. Promyšlené harmonie dodávají nahrávce na barevnosti.

Přes rychlé kousky se najde prostor i na valivější kousky, jako je “Bloodless”, které dominuje především precizně nazvučená baskytara, jež celému albu dodává potřebnou šťávu a koule. Vůbec průběh je takový pozvolna gradující, během poslechu roste zájem i zábavnost. Přibývá melodií, přibývá techniky, přibývá zvratů. Pro milovníky bohaté rytmiky bude deska vyloženě jednohubkou, protože bicí jsou velice nápadité a při komponování byl brán zřetel na rytmickou zajímavost, nechybí přechody, rytmické záseky, ale i rovné agresivní rytmy a nezůstaly opomenuti ani milovníci blastbeatů.

Zvukově je nahrávka ošetřena naprosto precizně. Jak jsem zmínil výše, opravdu oceňuji především vytažení basy, která má jasný zvuk a je slyšet každý tón. V podstatě je album nazvučené podobným způsobem, jako si pamatuju u starých desek Atheist, výrazná avšak nevyčuhující. Akorát že je to celé zabalené do kabátku 21. století. Musím ale přiznat, že je to nazvučení na mě chvílemi až příliš krystalicky čisté a vypulírované, mám při poslechu přeci jen rád jistou dávku špinavosti a “lidského tepla”. Tady je vše chladné, odlidštěné, těžce očištěné. Řekl bych ale, že je to spíše otázkou vkusu a “Metaphysincarnation” bude mít sílu najít si své posluchače i fandy.

Určitě by nebylo od věci, aby se kapela opět na dvacet let nerozsypala, ale dál pilovala již tak promakaný styl, do kterého najeli. Je to ovšem především o nich a o jejich snaze. Album nepřináší příliš mnoho objevného, přesto je zábavné a dostatečně zajímavé na to, aby na pár poslechů vydrželo. Jak už jsem zmínil, já bych ocenil ve zvuku více špinavosti, méně čistoty, což je ale otázka vkusu a na druhou stranu se nakonec ke stylu, který je zde prezentován, vlastně docela hodí.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.