Země: Polsko Žánr: death metal Datum vydání: 28.2.2015 Label: Old Temple Tracklist: 01. The Devil Inside 02. Evil’s Mucus 03. Funeral March 04. The Abyss 05. Sadness 06. In Darkness 07. (Behind) the Mask of Sanity 08. 910 09. Madman’s Curse 10. Callousness 11. Venom 12. Whores, Drugs and Brain Dead Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Godz ov War Productions

První pohled (H.):

Existují jisté druhy nahrávek, jejichž vydání je určeno čistě a jenom zarytým příznivcům té které kapely. Samozřejmě by někdo mohl ihned oponovat, že asi vše, co nějaká skupina vydává, je určeno především jejím fanouškům, což je jistě pravda, ale někde ty fanoušky také musí získat a ti lidé se k oné muzice přece jenom nějakým způsobem musí dostat. Když začnete tvorbu prozkoumávat s nějakou dlouhohrající deskou, většinou to nebývá tak úplně krok mimo, a to i v případě, kdy třeba předcházející studiové nahrávky neznáte. Pak jsou tu ale různé, povětšinou neřadové počiny, jež se k prvnímu seznámení s nějakou skupinou vůbec nehodí a skutečně je ocení asi jen již stávající příznivci. Na čemž není nic špatného, jelikož i takové nahrávky dle mého názory mnohdy mají smysl a ty fanoušky dokážou skutečně potěšit. Nicméně pokud se vám stane, že se k té kapele dostanete právě prostřednictvím podobné neřadovky pro fajnšmekry, může být ono první seznámení značně zkreslené a formaci ve vašich očích třeba i uškodit.

Přestože polští death metalisté Embrional nejsou žádnými veterány, jeden takový počin na kontě již mají – byla jím kompilace „Annihilation 2007 + Live“, jež vyšla v loňském roce. Její obsah z poloviny tvořily písně z druhého demosnímku „Annihilation“ (původní vydání nečekaně v roce 2007), který byl v této podobě znovuvydán, z poloviny pak záznam koncertu, jejž Poláci odehráli na jaře 2013. To je podle mě naprosto ukázkový prototyp nahrávky, kterou prostě docení jen fanoušci kapely – přesto se pro mě právě „Annihilation 2007 + Live“ stalo tím nosičem, skrze nějž jsem se já osobně s Embrional seznámil poprvé. A i když jsem nebyl zas až tak hluchý, abych nepoznal, že hudebně to jalové není, nijak zvlášť na mě toto první setkání nezapůsobilo.

Nicméně občas není záhodno dávat prvnímu dojmu zas až takovou váhu a v hudbě to platí obzvláště – zejména když odpanění proběhne za pomoci nějakého takového počinu, který k tomu není úplně nejvhodnější. A Embrional jsou právě tímhle případem, protože na rok přesně po zmiňované kompilaci vyšla druhá řadová deska s názvem „The Devil Inside“ (možná by z formálních důvodů nebylo úplně od věci alespoň zmínit, že debut se jmenoval „Absolutely Anti-Human Behaviors“ a vyšel v březnu 2012), aby onen první dojem značně usměrnila do patřičných mezí. Jedna věc je totiž jistá – tahle fošna uvnitř ďábla rozhodně má.

Existují různé způsoby, s nimiž lze death metalový žánr uchopit, a zrovna Embrional jej pojali způsobem, jemuž já osobně familiárně říkám chorobný death metal. Ačkoliv o stylové příslušnosti téhle smečky není sporu, protože Embrional skutečně ani na chvilku nevykročí zpoza hranic kovu smrti, nejedná se o žádnou chrastící starou školu. Poláci se spíše snaží na posluchače vytvořit jakýsi tlak a vybudovat zlem prolezlou náladu, přičemž důležité je to, že je jejich snažení úspěšné. Ačkoliv se do toho Embrional jako správná death metalová sebranka umějí pořádně opřít a pěkně od podlahy přitopit pod kotlem nějakou tou bicí sypačkou a smrští riffů, i v těch nejrychlejších momentech z „The Devil Inside“ dýchá patřičně zlovolná atmosféra.

Nicméně Embrional toho mají v rukávu mnohem víc a jejich muzika nezačíná a nekončí jen s death metalovým hoblováním. Poláci se nebojí místy zatáhnout mračna i mírným kytarovým chaosem (byť to ani zdaleka není ta největší šílenost, jakou jste kdy slyšeli) a především zvládnou i pomalejší táhlé pasáže, jež atmosféře desky přispívají velkou měrou – skvělým příkladem v tomto ohledu může být třeba třetí „Funeral March“, která se nese v rozvážnějším tempu po většinu své stopáže. Ozdobou „The Devil Inside“ jsou ovšem i kytarová sóla, protože ta Embrional zjevně vážně umějí napsat – a pokud bych měl opětovně jmenovat nějaký ten příklad, ukázal bych třeba na „(Behind) the Mask of Sanity“ anebo „Madman’s Curse“. Zejména ve druhé jmenované je obecně sólová kytara vážně lahůdková a i díky ní tenhle vál patří k vrcholným momentům alba.

I přes zmínku o vrcholných momentech je však nutno upozornit, že Embrional drží vysokou laťku kvality po celou dobu trvání „The Devil Inside“ a vlastně se zde nenachází jediný track, o němž bych si myslel, že by tu byl navíc. Když to pak člověk všechno sečte dohromady, vyjde vcelku jasný výsledek – v tomhle případě na posluchače čeká 43 minut skutečně výživného death metalu, který za slyšení bezesporu stojí. Za mě určitě velké doporučení.

Druhý pohled (Kaša):

Přestože mám death metal opravdu rád, tak si myslím, že nebýt povedeného obalu, který zdobí druhé album Poláků Embrional a který mě od pohledu vcelku zaujal, tak bych se k jejich letošnímu bezbožnému zářezu vůbec nedostal. Důvod je prostě a jednoduše v přeplněnosti scény, protože death metalových part je všude jako hub po dešti, takže moje první setkání s touto čtveřicí je čistě dílem náhody. A musím říct, že jak jsem k „The Devil Inside“ zprvu přistupoval s lehkou nedůvěrou, protože jsem čekal absolutně průměrnou variaci na téma oldschool death metal, tak jsem byl ve výsledku překvapen, o jak slušné album se vlastně jedná.

Embrional sice nedostanou Nobelovu cenu za originalitu a přínos death metalové scéně, ale „The Devil Inside“ je albem, které se dá úplně v pohodě poslechnout, aniž by se z toho stala nepříjemná záležitost. Mě osobně hodně příjemně překvapilo ladění jejich tvorby směrem k technickému death metalu, takže výsledek zní trošku jako kombinace Morbid Angel a Pestilence, jen s tím rozdílem, že „The Devil Inside“ postrádá to nepřeslechnutelné inženýrství druhých jmenovaných. Od chvíle, kdy dozní hororové intro „The Devil Inside“, rozjedou Embrional jednoduchou partii, která se skvěle poslouchá. Vály jako „Evil’s Mucus“, „The Abyss“ a „In Darkness“ jsou super a třeba utahaná „In Darkness“ je vůbec nejlepší skladbou desky, ačkoli nepůsobí tak silně hitovým dojmem jako třeba „Evil’s Mucus“ nebo „910“. Právě ty mě totiž zaujaly na první poslech nejvíc, avšak pomalu a jistě je „In Darkness“ přerostla. S přibývajícími minutami album neslábne nijak okatě a vyplatí se tak vydržet až do konce na thrashem načichlou rychlovku „Whores, Drugs and Brain Dead“, která se oproti zbytku desky lehce vymyká a působí spíš jako bonus, ale baví.

Netvrdím, že je „The Devil Inside“ je bezchybným albem, ovšem v té záplavě obdobně znějících part jsou Embrional přeci jen o trochu výš a jejich technicky brutální death metal, jenž je obohacen o lehce okultní atmosféru, strčí svou energií řadu kolegů hravě do kapsy.