Empatic - Ruined Landscape

Empatic – Ruined Landscape

Empatic - Ruined Landscape
Země: Polsko
Žánr: death / trash metal / metalcore
Datum vydání: 11.4.2014
Label: Terrasound Records

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Godz ov War Productions

Tak mi tu přistála další polská smečka. Tentokrát však nemá nic společného se scénou Bělostoku, jako v případě mnou recenzovaných Evil Machine či Incarnated. Kapela Empatic za sebou ještě nemá ani deset let existence, nicméně letos v dubnu přišla se svou druhou dlouhohrající fošnou, nesoucí název “Ruined Landscape”. Věk muzikantů není nijak vysoký, nejstaršímu členovi je momentálně 33 let. Stejně jako v případě minulé fošny se nahrávalo ve studiích SB a Zed.

Co vlastně tahle relativně mladá smečka produkuje? Na stránkách Metal-Archives si můžeme přečíst, že hrají death/thrash metal, ale v podstatě nejde o nic jiného než o metalcore. Stejně jako v případě Process Pain, na něž jsem psal recenzi v květnu, tu máme kvalitně odehraný materiál, muzikantsky i kompozičně na úrovni, zvukově ošetřený tak, že kytary nepostrádají potřebné ostří ani hloubku a krystalickou čistotu. Klasicky to mám doplněné growlingem, který ničím nenadchne, ani neurazí. Rytmicky je materiál taky našlapaný, především díky výborným bicím mladičkého Krzysztofa Bendarowicze.

Kytarově jde přesně o ten druh práce, jaký lze od podobné nahrávky čekat. Thrashové sekanice, death metalové vichry, hardcorově houpavé riffy a sóla, beroucí si to nejlepší z mistrů všech žánrů. Ať už tu máme co do činění s melodičtějšími vyhrávkami nebo s bublaninami à la Slayer. Deska pádí kupředu relativně bez oddechu, pořád se zde něco děje. Dokonce se občas daří budovat napětí, jako třeba v melodické lince kytary v titulní skladbě. Musím ale říct, že přes veškerou preciznost a upřímnou snahu, na mě deska nijak zvlášť nezapůsobila. Co mi jediné utkvělo v paměti je závěrečná instrumentálka “Struggle” s opravdu moc pěknými melodiemi.

Je to především tím, že je to už asi miliontá kapela na to samé ohrané téma. Navíc ještě v rámci žánru, který pro mě skončil někdy před sedmi lety a nemá už dál co říct. Chápu, že to lidi pořád baví, že to baví i muzikanty, ani to nikomu nechci brát. Ale pro mě jako posluchače tohle prostě postrádá hlubší smysl. Pustím si to párkrát jako fajn poslechovku, ale časem úplně zapomenu, že jsem něco takového slyšel. Nelze tomu upřít kvality, ale zjevně jednoduše nejsem cílová skupina takovéto muziky. Navíc je to zase klišé nad klišé, od obálky přes texty. Ovšem klišé se dneska už dokáže vyhnout málokdo, kór třeba na druhé desce.

Produkčně vše ošetřeno do nejmenšího detailu, přesto jako by zvuk postrádal svůj ksicht. Zní to excelentně, ale sterilně. A zní to úplně stejně, jako další takzvané death/thrashové desky, od kytary, přes bicí až po vokál. Jako přes kopírák, ale i tak je mi jasné, že si to spoustu posluchačů stejně najde, což mi osobně však nevadí. I naživo by to mohla být solidní nálož. Jen mě to jednoduše nějak nutí uvažovat nad smysluplností podobných počinů, zjevně ale nějaký existuje, když neustále další a další produkty vycházejí.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.