Enslaved - RIITIIR

Enslaved – RIITIIR

Enslaved - RIITIIR
Země: Norsko
Žánr: progressive black metal
Datum vydání: 9.10.2012
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Thoughts Like Hammers
02. Death in the Eyes of Dawn
03. Veilburner
04. Roots of the Mountain
05. Riitiir
06. Materal
07. Storm of Memories
08. Forsaken

Hodnocení:
Ježura – 9/10
H. – 9/10
Kaša – 9,5/10

Průměrné hodnocení: 9,2/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Enslaved jsem vždy registroval jako kapelu, která tvoří velmi dobrou hudbu, jenže ani tak se mi dlouho nedařilo přijít té hudbě na kloub a následně i na chuť. A přitom prvotní podmínky hráli jednoznačně pro Enslaved – kapely, které za dlouhé roky své existence od black metalu přešly k mnohem sofistikovanější progresivní hudbě, totiž patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Naštěstí se však milí Enslaved rozhodli nahrát EP “The Sleeping Gods”, které se stalo tím bodem zlomu, a od té doby, co mě toto dílko vyloženě uhranulo, jsem s napětím vyhlížel, s čím se vytáhnou na další řadovce. Řadovka je tady, jmenuje se “RIITIIR” a za tím jménem se skrývá víc než hodina mimořádných zážitků…

Jak jsem ale postřehl napříč internetem, nejsou to zážitky stravitelné pro každého, takže se hned na začátku sluší vyjasnit jednu věc – Enslaved neotočili do protisměru a nenahráli další dřevní black metalové album, které od nich někteří trochu nepochopitelně očekávají nebo po něm alespoň ve skrytu duše touží. Ne, “RIITIIR” pokračuje v kolejích tvorby posledních let, takže se posluchač dočká nezaměnitelných melodií, ojedinělých kompozičních obratů a jen lehkého odéru black metalových kořenů, který však přispívá výsledku stejnou měrou jako ostatní atributy, kterými se deska pyšní. A jestliže patříte k té části posluchačů, kterým není tento přístup Enslaved jednadvacátého století proti srsti, můžete si být jisti, že vám “RIITIIR” udělá radost, protože materiál, který se na něm sešel, je dokonalou ukázkou, jak skvěle to může dopadnout.

Je mi za těžko vybírat nějakou jednotlivinu, u které bych měl začít s bližším popisem, ale dobrá, ať to jsou třeba kytary. V souvislosti s jejich party mě napadá možná trochu paradoxní charakteristika – kytary jsou neuvěřitelně pevné a soudržné, ale přitom se člověk občas nestačí divit, jak nečekaně s nimi jejich majitelé nakládají. Vesměs prosté instrumentální obraty jsou k sobě pospojovány takovým způsobem, že celek působí v kontextu tvorby ostatních interpretů naprosto ojediněle. Ano, to se sice v posledních letech stalo jakýmsi trademarkem zvuku Enslaved, ale “RIITIIR” tenhle trademark posouvá trochu dál, protože se zde podařilo to, co mi místy trochu chybělo třeba na předchozí desce “Axioma Ethica Odini” – nabídnout posluchači plný, barvitý, v rámci mezí melodický kytarový základ, který neomrzí. K tomu pak stačí připočíst několik nesmírně vydařených sól, a je jasné, že co se týče práce kytar, “RIITIIR” naprosto exceluje a poslouchat je je vyloženě radost napříč celým albem.

Ne, že bych chtěl jakkoli odsouvat do pozadí úlohu dalších nástrojů, protože bicí, baskytara i klávesy respektive jejich majitelé odvádějí vynikající práci, což vyjde najevo prakticky okamžitě poté, co se posluchač rozhodne věnovat těmto nástrojům bližší pozornost. Možná trochu na jejich úkor si ale dovolím vypíchnout po kytarách druhý základní pilíř, který dělá Enslaved tím, čím jsou. Pochopitelně mám na mysli vokály a stejně jako u kytar i zde platí, že se Enslaved dobrali mimořádného výsledku. Grutle Kjellson hřímá zcela fenomenálně, jak se ostatně může každý přesvědčit třeba v mocném úvodu skladby “Death in the Eyes of Dawn”, a Ivar BjørnsonHerbrandem Larsenem jej doplňují bezchybným čistým zpěvem, který mi učaroval již na některých předchozích počinech a zde tomu není jinak. Obzvlášť čistý zpěv dostává dostatek prostoru, takže se všichni pánové o vokální povinnosti dělí prakticky rovnou měrou, a “RIITIIR” z toho ohromně těží.

Všechny tyhle dílčí plusy ale plně vynikají teprve pohromadě s ostatními a jedině tehdy lze v plné šíři docenit, jak skvělé album Enslaved nahráli. Před posluchačem se otevře scenérie tvořená promyšlenými instrumentálními linkami, nádhernými melodiemi a spoustou chytrých detailů. Sotva postřehnutelné, ale působivé příspěvky akustické kytary nebo flétny, nepatrně punkový nádech ústředního riffu v závěrečné “Forsaken”, s názvy skladeb dokonale korespondující úvodní pasáže “Thoughts Like Hammers” a “Storm of Memories”, tohle všechno a ještě mnohem víc přispívá k celkovým kvalitám desky. Všechno se krásně doplňuje, působí to dokonale organicky, přirozeně… A to se jedná o velice progresivní a na poslech nikterak jednoduchou muziku, která nepostrádá inteligenci a hloubku a která ani po desítkách poslechů nenudí a naopak přináší další a další skvělé zážitky. Není tedy asi třeba zdůrazňovat, že výsledek, jakého se dobrali Enslaved, nepatří k těm, kterých by byly plné regály obchodů s hudebními nosiči.

“RIITIIR” obsahuje osm skladeb a všechny do jedné jsou vynikajícím příkladem, jak může vypadat progresivní black/viking metal ve své nejlepší podobě. Dech beroucí trojice “Death in the Eyes of Dawn”, “Roots of the Mountain” a “Materal” mi sice k srdci přirostla nejvíce, ale čím déle “RIITIIR” poslouchám, tím je mi jasnější, že je to jen a jen o osobních prioritách a prakticky každá skladba si může dělat nárok na mety nejvyšší. Nejde o nic menšího než o další důkaz, jak silná je současná norská progresivní scéna, a já se nebojím zařadit “RIITIIR” po bok skvostů, které letos vydali Borknagar nebo Ihsahn. Je toho ještě moc, co bych chtěl na adresu “RIITIIR” napsat, ale nějak se mi to nedaří, takže se omezím na na doporučení vlastní zkušenosti a na závěr si neodpustím ještě jeden postřeh – případy, kdy jsem měl chuť pustit si desku s více jak hodinovou stopáží znovu vzápětí poté, co dohrála, bych spočítal na prstech jedné ruky. “RIITIIR” je jednou z nich a já musím před Enslaved smeknout, jak vynikající počin vypustili do světa, a doufat, že jim tahle forma vydrží i v dalších letech. Jestli se tak stane, čekají nás velké věci…


Další názory:

Pomalu ještě více obdivuhodnější než samotná hudba je na Enslaved jejich neustálý vývoj a hudební vizionářství, zvláště když člověk porovná jejich nejstarší počiny s těmi posledními a slyší ten obrovský skok, který je ovšem zcela přirozený a nikterak nepopírá svoje kořeny, což se povede opravdu málokomu. Navíc jsou Enslaved neustále o několik kroků vpřed před konkurencí… s nadsázkou řečeno to, na co zbytek scény teprve začíná pomýšlet, Enslaved hráli již tak před pěti lety. Jejich tvorbu jsem měl vždy rád a přestože předchozí dvě desky “Vertebrae” a “Axioma Ethica Odini” mne příliš neoslovily, nijak to neotřáslo pozicí kapely v mých očích a pořád jsem ta alba respektoval (a stále respektuji), novinka “RIITIIR” je ovšem opět nahrávkou, která mě dostala, a díky tomu ji považuji za to nejlepší, co tito Norové vydali od skvostného “Ruun”… což není zrovna málo, vzhledem k objektivním kvalitám “Vertebrae” a “Axioma Ethica Odini” (ono totiž i když jsem se ani do jedné z těchto dvou desek moc nedostal, pořád je považuji za velice dobré věci). “RIITIIR” mne však neskutečně baví, ačkoliv nabízí relativně to stejné, co posledních pár let… jenže stejné je u Enslaved velice relativní pojem, myslím tím spíš to, že se opět jedná o nevšední záležitost s obrovským množstvím úžasných nápadů a famózní atmosféry; oproti předchozím dvou albům u mě vede čistě pocitově. Pokud bych měl volit nějaké vrcholy, asi bych vybral úžasnou dvojici skladeb “Roots of the Mountain” a “Storm of Memories”, jinak ale mé vysoké hodnocení asi samo o sobě značí, že se jedná o skvělou nahrávku jako celek.
H.

Je to relativně nedávno, co jsem propadl kouzlu progresivních viking/black metalistů Enslaved. Teprve album “Isa” z roku 2004 mě vtáhlo do jejich tvorby, přičemž od té doby mě už nepustili. A to je sakra dobře. Soupiska takhle vyrovnaných a kvalitních alb, jako představují všechny následující po zmíněném “Isa”, se jen tak nevidí, a “RIITIIR” s klidným srdcem můžu označit za další vynikající studiový zásek. Na novince se šikovně střídají blackové výjezdy s progresivně metalovými, někdy až progrockovými momenty, které se prolínají a doplňují naprosto nenásilným způsobem, jako to kdysi dokázali Opeth, jejichž tvorba mi v souvislosti s aktuálními Enslaved na mysl několikrát vplula, zvláště při melodičtějších pasážích. Občas se dokonce ke slovu dostanou mé oblíbené hammondy, jako třeba hned v úvodní vynikající “Thoughts Like Hammer”. Nemá cenu se snažit vyzdvihnout nejlepší skladbu, protože na “RIITIIR” jsou nejlepší úplně všechny. Inteligentní muzika, která skvěle odsýpá a baví, se jen tak nevidí, takže v tomhle ohledu jsou Enslaved jedněmi z mála. Nemůžu sice srovnávat s tvorbou před “Isa”, ale za mě osobně nahrála parta kolem Grutle Kjellsona své nejlepší album, které jí otevírá další možnosti budoucího směřování. Geniální jízda, která si zaslouží vysoce nadprůměrné hodnocení.
Kaša


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.