Země: Itálie Žánr: black metal Datum vydání: 25.12.2013 Label: Dusktone Tracklist: 01. Autumn Embers 02. Nocturnal Reverence of Redemption 03. The Mournful Season 04. In Thy Advent, My Triumph 05. Of Torment Towards Fairy Grace 06. To Seal the Last Resonance of Perdition Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: – K recenzi poskytl: Dusktone

Enthroning Silence je italský projekt, jehož žánrové zařazení je naprosto jednoduché – depresivní black metal. Dvě desky už pod tímto názvem vyšly před deseti a více lety, konkrétně “Unnamed Quintessence of Grimness” v roce 2002 a “A Dream of Nightskies” v roce 2004, jenže poté se nad skupinou trochu zavřela voda a třetí dlouhohrající počin se tak objevil až na sklonku loňského roku po dlouhých devíti letech pod názvem “Throned Upon Ashes of Dusk” – a jak už zcela jistě tušíte, právě tenhle kousek bude naším dnešním tématem.

Devět let už je dost dlouhá doba, což asi vědí i samotní Enthroning Silence, takže se nejspíš rozhodli vyvážit dlouhé čekání dostatkem nového materiálu, což v překladu znamená, že se hrací doba “Throned Upon Ashes of Dusk” vyšplhala na vysokých bezmála 67 minut. Na jednu stranu je to možná pochopitelné, ale ve výsledku právě v téhle délce osobně vidím slabinu nahrávky, ale o tom až o něco později…

Muzika Enthroning Silence se v drtivé většině času nese ve středním až pomalejším tempu… tedy, spíš v tom pomalejším. Riffy se táhnou jak mrtvolný puch ze hřbitova, přelévají se pomalu, chvílemi skoro až líně, jednoduchá rytmika je v tom jen podporuje. Samozřejmě, sem tam dojde i na nějaký rychlejší kousek, což je případ třeba začátku druhé skladby “Nocturnal Reverence of Redemption”, ale takové momenty jsou spíše v menšině. Do toho v žádném případě nesmí chybět zastřený black metalový skřehot, aby bylo dílo dokonáno. Posledním vcelku výrazným prvkem “Throned Upon Ashes of Dusk” je to, že na pozadí této téměř neměnné stěny mrazivých riffů hraje většinu času nějaká plíživá melodie nebo lehké vybrnkávaní na kytaru, což je recept, díky němuž si při poslechu Enthroning Silence nejednou vzpomenete třeba na takové Nocturnal Depression z Francie. Když si tohle všechno dáte dohromady, je asi vcelku zbytečné při takovéhle konstelaci dodávat, že je “Throned Upon Ashes of Dusk” vybaveno hodně syrovým, podzemním a řezavým zvukem.

Ačkoliv jsou tohle všechno věci, s nimiž se už v rámci black metalového žánru nejednou setkala většina z nás, i přes neoriginalitu je to stále něco, s čím se dá pracovat. Osobně si myslím – a doufám, že nejsem sám – že hlavním cílem takových kapel je tvořit především atmosféru, jíž by mělo být podřízeno takřka vše. Evidentně s touto filozofií pracují rovněž Enthroning Silence, protože na “Throned Upon Ashes of Dusk” je jasně znát, že právě atmosféra by měla být hlavní náplní nahrávky. Potěšující je, že se to vážně podařilo, a i když se zase nejedná o něco tak extrémně silného, že byste se z toho nemohli vzpamatovat, pořád to v tom cítit je natolik, aby byly skladby Enthroning Silence jednotlivě dostatečně zábavné, přestože vcelku běžně přesahují hranici deseti minut.

Věnujte ovšem pozornost jednomu slovíčku – “jednotlivě”. Zde se konečně dostáváme k již jednou zmiňovanému největšímu kamenu úrazu “Throned Upon Ashes of Dusk”, kterým je délka. Materiál, jaký Enthroning Silence nabízejí, je sám o sobě v rámci svého žánru dost povedený, ale na to, aby utáhnul více jak hodinu, nemá ani náhodou. Album si pustíte, začne to v pohodě, hned první píseň “Autumn Embers” je dobrá, ta druhá taky, i ta další, ale když skončí “The Mournful Season”, řeknete si, že už to stačilo… a pak se podíváte do přehrávače a zjistíte, že na vás čeká ještě jednou tolik hudby. Tři skladby ve druhé polovině “Throned Upon Ashes of Dusk” nejsou o nic horší než ty první tři, nejsou ani o nic lepší… jsou vlastně pořád skoro stejné. To album je totiž ve výsledku tak neskutečně monotónní, že je to nakonec takřka neposlouchatelné jako celek, protože s tím jednoduše seknete po třetí, maximálně čtvrté písničce a dál už nebudete mít chuť poslouchat, protože budete zcela nasyceni.

A to mi přijde jako obrovská škoda, protože jak už bylo řečeno, sama o sobě ta hudba není vůbec špatná, spíš vlastně naopak, takže mě to vlastně dost mrzí, že jinak kvalitní album je potápěno neukočírovanou délkou. Trochu mi to připomíná relativně nedávno recenzovaný španělský projekt Grim Funeral, jenž rovněž nabízel monotónní black metal, který byl vlastně dobrý, ale krutě dojížděl na přílišnou hrací dobu. Pokud by “Throned Upon Ashes of Dusk” třeba vyšlo jako jedna půlhodinová deska a za půl roku druhá půlhodinová deska, ve výsledku by to oběma polovinám prospělo mnohem více a byly by působivější, než jsou společně pod jednou střechou, a také hodnocení by bylo vyšší, byť 6,5/10 stále značí, že i přesto neduh je to pořád relativně povedená a nadprůměrná nahrávka.