Ephel Duath - Hemmed by Light, Shaped by Darkness

Ephel Duath – Hemmed by Light, Shaped by Darkness

Ephel Duath - Hemmed by Light, Shaped by Darkness
Země: Itálie
Žánr: avantgarde jazz metal
Datum vydání: 19.11.2013
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. Feathers Under My Skin
02. Tracking the Path of Blood
03. When Mind Escapes Flesh
04. Within This Soil
05. Those Gates to Nothing
06. Through Flames I Shield
07. Hemmed by Light
08. Shaped by Darkness

Hodnocení:
Atreides – 9/10
H. – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 8,25/10

Odkazy:
facebook

Italské město Padova ve světě neproslavil pouze William Shakespeare s jeho hrou “Zkrocení zlé ženy”, jež se v něm odehrává. Již drahnou dobu své rodné město na koncertních šňůrách propaguje i avantgardní smečka Ephel Duath. A popravdě ani nevím proč, ale až do letošního listopadu se mi kapela vyhýbala jako čert kříži – anebo já jí, přičemž ani jedno není nijak oprávněné. Jednak proto, že podobně laděnou hudbu opravdu můžu, experimentování a objevování není nikdy dost. A jednak proto, že Ephel Duath jsou kapelou, která si pozornost bez řečí zaslouží. Nejen proto jsem se rozhodl podívat se jejich aktuální tváři sestávající se z metalu a jazzu na zoubek.

Listopadová fošna “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” už se některým z vás jistě točí v přehrávači. Já jsem si před jejím pečlivým náslechem dal krátké dostaveníčko s předešlou řadovkou “Through My Dog’s Eyes“, abych měl alespoň nějakou představu o vývoji mezi tvorbou minulou a současnou. Usoudil jsem, že brouzdat do minulosti více nemá smysl, především díky tomu, že Ephel Duath jsou známí právě neustálým hudebním vývojem. A že změn je tu oproti poslednímu zářezu (nepočítám krátké EPko “On Death and Cosmos“, které loni zrecenzoval kolega Zajus) požehnaně. “Psí oči” jsou charakteristické spíše pohodovým poslechem, tedy alespoň na poměry kapely. Progresivní složka střídající se s klidnými pasážemi se vyznačuje především přístupností, otevřeností. Nic z toho však na “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” nenajdete. Aktuální počin je od začátku do konce napěchován zběsilým kytarovým orkánem. Celý materiál je bez výjimky postaven na precizní práci šesti strun a za sebe můžu říct, že po kompoziční stránce jde o jedno z nejpropracovanějších alb, jaké jsem v poslední době slyšel. Po celou dobu se něco děje, téměř po celých jedenapadesát minut člověku nestačí padat čelist v údivu nad tím, co Tiso sype z hmatníku. Přitom nelze mluvit o kdovíjakých kytarových onaniích, základ tkví především v rozvíjení jednotlivých motivů, jejich postupné gradaci, některé postupy jako by z oka vypadly vrcholným dílům vážné hudby. Stejně časté jsou ale i zvraty a proměny nejen motivů, Davide Tiso sem tam skáče i z rytmu do rytmu a sem tam do toho stíhá i změny tempa, čímž dává nahrávce charakter nekončícího proudu jazzové inspirace.

Z předchozího odstavce je tedy hádám jasné, že “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” rozhodně není nijak zvlášť přístupné album a s posluchačem se nikterak nepáře. Jeho poetika se skrývá právě za nepřístupnou a náročnou změtí na první pohled monotónní kytarové stěny, která jako by se za celých padesát minut ani nezměnila – po proniknutí do jednotlivých písní se však ukáže, že opak je pravdou. Jedinou písní, ve které Ephel Duath sleví, je předposlední dvouminutovka “Hemmed by Light“, akustická vybrnkávačka nesoucí se tak trochu v duchu UmbrtčíhoKovového háje“. Na tu však již navazuje vrchol alba “Shaped by Darkness“, sedmiminutová zběsilost, kterou se ovšem motiv předchozí skladby volně prolíná a tu a tam vykukuje na povrch. Vůbec starší tvorba Umbrtky je jednou z tváří, kterou jsem na několika málo místech zaslechl, to je ale spojitost zakládající se na mé fantasii. Naopak nestálost, těkavost skladeb vám spíše než co jiného připomene kanadské Unexpect, kteří prosluli právě hýřením riffů, rytmů, melodií a vůbec všeho, co může v průběhu skladby evolvovat či naopak degradovat.

Davide Tiso k progresivním postupům přidává kopu distorze, kytarové linky tak i přes dokonale čistý a vyvážený zvuk znějí asi stejně neučesaně a hrubě, co ranní kocovina. Připočtěte drsný harsh vokál pěnice Karyn Crisis, která na albu opravdu nezkrocenou, zlou ženou, a dostanete opravdu velmi těžko stravitelné album. Karyn totiž pěje ne zrovna vybíravým způsobem, který nemusí zdaleka každému sednout – po bližším prozkoumání však naleznete cosi, co žije vlastním životem a z čeho stéká hnus a zloba po litrech, čímž koresponduje s celkovým vyzněním Tisova počinu. V případě “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” se totiž dá mluvit opravdu jen o jakýchsi světlých konturách, které tu a tam lemují celkový tvar alba, kterým není nic jiného, než spletitý labyrint plný těch nejodpornějších a zároveň nejkrásnějších hnusů zároveň. Jediné, co bych na závěr albu vytkl, je hrací doba, ale to už je spíše záležitost každého jedince. Někdo padesát minut takhle náročné hudby zhltne s radostí, jiný, třeba já, by uvítal nahrávku o něco kratší, aby byl spokojen ještě o něco více – a věřím, že se najdou i tací, kterým album přijde jako kardinální, nesrozumitelná pitomost. Pro mě je však i přes výtku k délce desky jedním z aspirantů na počin roku.


Další názory:

Co k tomu říct… “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” je jednoduše řečeno deska, která je hodná jména Ephel Duath. A pokud jste s předcházející tvorbou Ephel Duath seznámeni a novinku jste doposud neslyšeli, po předchozí větě už asi tak zhruba víte, co máte očekávat – záležitost, která se značně vymyká běžnému pojetí hudby. Jak vidno, předcházející EP “On Death and Cosmos” bylo takovým předkrmem a ukázkou toho, v jakém rozpoložení se Davide Tiso nachází a jak by mohla znít další deska – “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” totiž více či méně pokračuje v obdobném duchu jako zmiňované minialbum. To znamená, že celým 52 minutám dost suverénně dominují dva prvky – prvním z nich je neuchopitelný a nekonečný proud jazzem načichlých kytarových zvuků a výjezdů v podání hlavního mozku skupiny. Ať už ale předvádí sebevětší šílenosti (a že je teda vážně předvádí!), ani jednou jsem neměl pocit, že by mělo jít o nějakou samoúčelnou onanii nebo ukázku toho, co ještě ten člověk dokáže zahrát – zkráceně řečeno, jakkoliv je kytarová linka složitá a na několik prvních poslechů ukrutně nepřehledná, pořád zůstává hudbou, nejde o “sport”. Druhým klíčovým elementem pak je řev Karyn Crisis, na nějž se nejvíce hodí označení “surový”. Ačkoliv jsou to právě tyto dvě věci, jež si člověk při prvních posleších z “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” odnese, velice brzy se ukáže, že rytmická sekce Ephel Duath rozhodně nedělá jenom křoví pro kytaru Davideho Tisa a vokál jeho manželky, protože i ona obsahuje spoustu fines a je na nejvyšší úrovni. Samozřejmě se jedná o ten druh hudby, pro který prostě musíte mít pochopení, jinak to ani omylem nebudete dávat a produkce Ephel Duath vám přijde jako neskutečná a zbytečná hovadina, ale jestli patříte k těm, jimž se podobné věci líbí, “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” si rozhodně užijete.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.