Equilibrium - Erdentempel

Equilibrium – Erdentempel

Equilibrium - Erdentempel
Země: Německo
Žánr: folk / viking metal
Datum vydání: 6.6.2014
Label: Nuclear Blast

Tracklist:
01. Ankunft
02. Was lange Wahrt
03. Waldschrein
04. Karawane
05. Uns’rer Flöten Klang
06. Freiflug
07. Heavy Chill
08. Wirtshaus Gaudi
09. Stein meinen Ahnen
10. Wellengang
11. Apokalypse
12. The Unknown Episode

Hodnocení:
Atreides – 3,5/10
H. – 2,5/10
Ježura – 3/10
Skvrn – 3/10

Průměrné hodnocení: 3/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Dnes recenzovanou kapelu snad ani není třeba nijak zvlášť představovat. Equilibrium je po více než deseti letech fungování značka tak provařená, že profláklejší je snad už jen Sabaton a spol., takže bych se notně divil, kdyby o téhle pětihlavé smečce z bavorského Starnbergu někdo neslyšel. Jen pro úplnost tedy zmíním, že Equilibrium existují někdy od roku 2001, kdy naskočili na začínající “novou vlnu” folk metalu, kterou ve velkém odstartovali notoricky známí Finntroll a se záplavou dalších (většinou ne příliš originálních) celků se jali se svojí klávesovou vichřicí dobývat Evropu. Sluší se i zmínit, že před nedávnem kapelou otřásla další velká personální změna, během které odešli sourozenci Andreas a Sandra, dva ze tří zbývajících zakládajících členů. Z původní kapely tak zbývá již jen kytarista a klávesák René Berthiaume, to je však v rámci novinky “Erdentempel” informace vcelku bezpředmětná, neboť nové tváře do její podoby neměly šanci jakkoliv zasáhnout.

Nicméně k hudbě. Myslím, že když na hned úvod řeknu, že od předchozích alb se takřka nic nezměnilo, čtenáře o nic neochudím (o překvapení tady nemůže být řeč). Fanoušci kapely již desku beztak dávno slyšeli a ti, kteří “Erdentempel” ještě ušima neprohnali s největší pravděpodobností tuší, na jakou notu Equilibrium od počátku sází. Předpokládat, že by pánové a dáma ze zajetých kolejí jakkoliv odbočili, tak může leda vzbudit leda rozpačitý úsměv. Ačkoliv jsem se předchozí desce “Rekreatur” až na videoklip k “Der ewige Sieg” vyhnul, předchozí dvě alba “Turys Fratyr” a “Sagas” jednu dobu protáčel, a byť už to bude pár let, co jsem Equilibrium prohnal sluchovody naposledy, myslím, že v porovnání s předchozí tvorbou nebude kdovíjaký problém.

Equilibrium recepturu opravdu nezměnili – stále nabízí víceméně jen dvě polohy, v jejichž rámci vaří nejrůznější variace ze stále stejných ingrediencí. Na jedné straně jde o (místy až přehnaně) epické songy postavené na rozmáchlých riffech a mohutných, přeplácaných klávesových partech, na druhé straně potom o skočné songy protkané veselými melodiemi a sem tam nějakým tím folkovým motivem hraným na klávesy. Za sebe mohu říct, že v případě Equilibrium se mi mnohem více zamlouvá ta epičtější poloha, která, když nic jiného, nezpůsobuje nevolnost. Textům sice nerozumím, neboť všechny písně jsou kompletně německy (vyjma závěrečné “The Unknown Episode”) a já německy umím sotva pozdravit, ale pokud kapela skutečně pěje o nějakých heroických skutcích, jak by alespoň papírově měla, sedí mi to k danému tématu mnohem více než pokusy o bujarý folk nesoucí se ve zběsilých rytmech. Folkové nástroje (jakkoliv nasamplované) se samozřejmě objevují i v těch výpravnějších kusech, jejich aranže mi ale přijdou alespoň o řád povedenější a vkusnější.

Z předchozího odstavce pak nepřekvapí, že mezi favorizované kousky budou patřit zejména písně jako “Freiflug”, “Wellengang” nebo singlovka “Karawane”, jakkoliv samotné skladby nejsou žádná výhra a strojená epičnost z nich táhne na sto honů. Na opačném konci spektra pak stojí “folkové” odrhovačky v čele s “Wirtshaus Gaudi”. Ta je sice nejspíše jedinou skladbou, která se jakž takž blíží tomu, co si představuji pod folk metalem, totiž přímou fúzí metalu s folkovými písněmi, v podání Equilibrium jde ale o tak otravnou zhovadilost, že jsem přemýšlel o jeho zprovození ze světa (nebo alespoň z harddisku). Stejný dojem ve mně ale vyvolávají i další skladby, jakkoliv nemusí být otravné a debilní zároveň. Pokud “Uns’rer Flöten Klang” je “jen” otravně veselá a vlezlá, “Heavy Chill” je zase nudným a dost průhledným obšlehem fotbalové vyřvávačky “Solskinnsmedisin” od Trollfest. V člověku to skoro vyvolává dojem, že letos nemůže žádná folk metalová deska existovat bez nějakého rádoby free songu nacpaného havajskými samply a letní atmosféry plné cool drinků a slečen v plavkách. Jenže pokud je v podání Trollfest takový úlet ještě dobrý a hlavně vtipný, o “Heavy Chill” se něco tak lichotivého rozhodně říct nedá. Spíš naopak.

Celkově ale na “Erdentempel” opravdu chybí cokoliv výrazného. A to tak, že jsem slovo “cokoliv” málem napsal kapitálkami, protože tahle deska je jedna vrstva hlušiny na druhé. Když nepočítám již zmíněnou otravnou zhovadilost “Wirtshaus Gaudi”, která je tak blbá, až člověku prostě zůstane v hlavě, kde ho sere minimálně další hodinu, album postrádá výraznější nápad, riff, melodii, cokoliv. Najde se pár dejme tomu slušných momentů, zejména sborových refrénů a sem tam i nějakou tou melodií nebo dokonce povedeným zvratem ve skladbě, ale nejsem pořádně schopný si je přiřadit ke konkrétním skladbám. Výjimkou v tomto ohledu není ani trojice “Freiflug” a spol. Snad jedinou skladbou, která se vyloženě vymyká výrazu alba, je předposlední “Apokalypse”, a to díky naprosto potlačeným klávesám a celkově temnějšímu, agresivnějšímu feelingu. I tak ale nejde o kdovíjakou skladbu, protože i když jsou pro jednou slyšet hlavně kytary, nic světoborného zrovna nehrají. Sekané riffy jsou možná na poměry kapely opravdu nezvyk, dobrou skladbu to však z “Apokalypse” rozhodně nedělá.

“Erdentempel” se tak suverénně utápí v podprůměru, z něhož občas vykoukne skladba s trochou atmosféry (již zmiňovaná trojice středně-tempých kusů), kolem a kolem to ale žádná sláva zdaleka není. Když přihlédnu k vokálu, křikloun Robse, stejně jako kapela samotná, nabízí dvě polohy – velmi dobrý, čistší projev, který občas nemá daleko k Tillu LindemanoviRammstein, a tuze protivný growl, kterému jsem prostě nepřivykl. Nemusíte hádat, které polohy na albu najdete více. Ať se na mě Robse nezlobí, ale čistě instrumentální verze alba, která je součástí digipackové edice, je pro mě zhruba desetkrát poslouchatelnější (a i tak je pořád nic moc). Pokud bych měl v závěru porovnat “Erdentempel” s mě známou starší tvorbou, průserem je ještě větší míra generických riffů a omezení kytarových vyhrávek, které si pamatuji hlavně ze “Sagas”, na naprosté minimum. Klávesy sice nejsou tak přebujelé a přeplácané, jako tomu bylo v minulosti, silných melodií ale pořád nabízejí spíše poskrovnu. Jakkoliv se většina alba snaží být epická, velkolepá a výpravná, v porovnání s jinými kapelami ze žánru se jí to zdaleka nedaří a celé je to jen načančaná slupka, pod kterou není zhola nic. Osobně jsem téměř hodinovou hrací dobu z větší části prozíval. Tohle hodnocení si Equilibrium za rámeček nedají.


Další názory:

Equilibrium je jednou z těch skupin, jejíž velká popularita mi prostě a jednoduše dočista uniká… Když si vezmu jen novinku “Erdentempel”, tak o ní ani nemůžu tvrdit, že by mne “jenom” nebavila, ten poslech mě vyloženě otravuje a pomalu co dvě minuty si s železnou pravidelností kladu otázku, jestli mám vážně zapotřebí takový blábol poslouchat. Trochu poslouchatelná je na celé desce snad jedině “Karawane”, jenže vzhledem k tomu, že i tento “vrchol”, jenž nad zbytkem ční rozdílem třídy, je stěží byť i jen průměrný, je asi jasné, že s hodnocením musím jít hluboko do podprůměru. Většinu hracího času totiž zabírají naprosto tupé, retardované, klišovité, kýčovité a strojenou a samoúčelnou epičností nadopované blitky, v jejichž čele stojí absolutní píčoviny typu “Uns’rer Flöten Klang”, “Heavy Chill” nebo “Wirtshaus Gaudi”. Zejména ta poslední jmenovaná prostě nemůže být myšlena vážně, protože je to taková hrůza a zrůdnost, až ani nevím, jak bych to vystihnul, aniž bych použil vulgarismy… I když, tady se vlastně nadávat může, takže klidně řeknu, že je tenhle song shnilá mrdka… přesně ten druh písničky, které byste nejradši strčili hlavu do hajzlu a utopili ji tam, kdybyste mohli. Když tak o tom ale přemýšlím, něco takového bych vlastně mohl říct i o celém “Erdentempel”. 2,5 bodu z milosti…
H.

I když jsem Equilibrium nikdy neposlouchal, celou dobu jsem je měl zaškatulkované jako nic moc německý folk metal, který ale ještě zvládá překročit laťku přiměřené poslouchatelnosti. Netuším, jak jsou na tom předchozí tři řadovky a jestli se na podobě aktuální “Erdentempel” třeba negativně nepodepsala obměna sestavy, ale doposlouchat tenhle kus to konce, to je vážně fuška. Upřímně, já mám trochu slabost pro epické melodie, a tak mě několik takových oslovilo i zde, jenže ta deska má 56 minut a drtivou většinu z nich tvoří naprosto nezajímavý nebo rovnou úplně dementní materiál. Hudebně je “Erdentempel” na zajímavé kytary nebo bicí neskutečně chudá, ale zato klávesami vyhoněná hovadina ve svižném tempu a skočném rytmu a až na pár výjimek to zní pořád na jedno a to ještě dost nelichotivé brdo. Těmi výjimkami myslím pár příspěvků asi flétny někdy zkraje, jejíž folkový nádech vzácně poškádlí tu moji slabost, potom song “Karawane”, který mi díky slušnému motivu intra jako jediný utkvěl v paměti a i přes řadu záporu jsem ochoten mu jakous takous úroveň přiznat, a potom “Wirtshaus Gaudi”, což je tak strašlivá vymrdanost, že to slovy popsat nejde. Zbytek je až na pár melodií v lepším případě o ničem, v horším pak rovnou úplně špatný, takže dohromady ani průměr, vážení, protože tohle se průměru prostě neblíží.
Ježura

Jestli se v poslední době nabízí k nějakém aktuálnímu albu slovíčko kalkul, “Erentempel” na plné čáře vyhrává. Chlapci z Equilibrium totiž nejspíš zjistili, že s tím epickým metalem budou na folk metalové scéně pořád ti druzí, proto se přiučili od zpřátelených spolků a do “Erentempel” zakomponovali i pár bavorských pivních halekaček a svou již tak slabou tvorbu přivedli na samé dno. Paradoxně mi však rádoby rozmáchlé epické skladby, které stále tvoří základy hudby Equilibrium, mi v mnoha případech připadají snad ještě zoufalejší než ty vyřvávačky. Kolega H. to s tou “samoúčelnou epičností” naprosto vystihl. Kdyby se celé “Erdentempel” neslo v duchu bavorských chlastošansónů, možná by to dopadlo líp, protože by člověk aspoň věděl, kam Equilibrium cílí, i když by mi to připadalo sebeblbější. Na druhou stranu, jakmile se člověk pustí chlastací “Wirtshaus Gaudi”, hned aby měnil názor. Celkem zajímavé, že Aktarum, vykrádačce komerčních folk metalových kapel, jsem nasolil 4/10 a teď originál schytává ještě o stupeň horší vyznamenání. Buď je hudba Equilibrium čím dál horší, nebo mi ty klávesové píčovinky čím dál víc lezou na mozek. Na letošní Sonatu Arcticu to sice nemá, ale přece se táži, s jakým že to scheissetem vyrukuje Nuclear Blast příště?
Skvrn


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.