Země: Švédsko Žánr: viking / black metal Datum vydání: 29.6.2012 Label: Napalm Records Tracklist: 01. The Gathering of Witches 02. Dance of Darkness 03. Dispellation 04. Boatman’s Call 05. The Mistress of Wisdom 06. I djupet så svart 07. Seven Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Ereb Altor jsou svým způsobem docela zajímavé uskupení. Ve skutečnosti jde o vedlejší projekt Cristera “Matse” Olssona a Daniela “Ragnara” Bryntseho ze švédské doom metalové kapely Isole (oba se jen tak mimochodem kdysi dávno podíleli i na dnes již v podstatě zapomenutém folk rockovém projektu Februari 93 – moc zajímavá muzika, vřele doporučuji), který vznikl se zcela s jasným cílem, jímž se oba protagonisté nikdy příliš netajili (a ono vzhledem k muzice na prvních dvou deskách by to ani nemělo cenu tajit) – jakožto pocta nesmrtelné legendě Bathory. Není sebemenších pochyb o tom, že Quorthon, hlavní a jediná postava Bathory, byl hudební génius, který naprosto zřetelně ovlivnil celou jednu generaci hudebníků, změnil vnímání metalové hudby a sám jediný v podstatě položil základy hned dvěma hudebním žánrům – black metalu a viking metalu. Když se nad tím ovšem člověk, pod hlavičkou Bathory sice vyšlo celkem dvanáct desek, avšak těch opravdu stylotvorných zas až tolik není – v případě black metalu tři, jedna na půl cesty mezi black metalem a viking metalem a dvě viking metalové. Poté už to bylo s výjimkou třetího viking metalového opusu “Blood on Ice” malinko rozpačitější, přišlo nepříliš pochopené uhnutí směrem k thrash metalu, experimentování s rockem v rámci vlastních sólovek, a v době, kdy se se ságou “Nordland” začala hudba Bathory pomalu oklikou vracet do vod epického viking metalu, Quorthon zemřel. Avšak vzhledem k tomu, jak famózní počiny Bathory byly (teď tedy vzhledem k tématu naší recenze mluvíme pouze o krátkém úseku v podobě “Hammerheart” a “Twilight of the Gods”, v o něco menší míře ještě o “Blood on Ice” a “Blood Fire Death”) a jak málo jich bylo, není divu, že vznikají skupiny vzdávající hold této legendě hraním vlastní tvorby ve stylu Bathory z přelomu 80. a 90. let…

Jednou z těchto tributních skupin byli svého času i Ereb Altor, které zmiňovaní dva členové Isole přivedli k životu právě jako poctu Bathory. V tomto duchu se nesla obě první alba “By Honour” (2008) a “The End” (2010). Je pravda, že “The End” sice bylo slušné, ale nebylo zas až tak skvělé, zato debut “By Honour” byl bez přehánění fantastický a na dávný odkaz Bathory navazoval vskutku důstojně, z desky byl cítit nekritický obdiv k legendárnímu dílu Quorthona a snaha připomenout jednoho hudebního génia, který vlastně vzhledem ke kvalitám své hudby a svému významu pro celý metal nebyl nikdy dostatečně doceněn.

Nyní ovšem přichází třetí deska Ereb Altor s názvem “Gastrike”. Již dopředu oba hlavní protagonisté vzkázali, že tentokrát půjde o krok trochu jiným směrem, jelikož dvakrát již stačilo, a pokud by dál měli pokračovat v tomto tributu Bathory, existence Ereb Altor by začala postrádat jakýkoliv smysl – a to já osobně považuji za velice chvályhodné, že se na celou věc hudebníci dokážou podívat s rozmyslem a uvědomit si, do jaké míry je to ještě pocta a kdy už začíná rozpačité kradení, a přestat v té pravé chvíli, než stačí dojít na dohled tomu druhému. Tím pádem nám tu však vyvstává docela logická otázka – co tedy vlastně “Gastrike” nabízí?

Ze všeho nejprve je nutné zmínit fakt, že je na “Gastrike” opravdu cítit posun do mírně odlišných vod. Samozřejmě stále v rámci formy, která se dá bez problému označit jako viking metal, přesto je progres znatelný. Pranic to ovšem nezměnilo na tom, že Quorthonův duch je v hudbě Ereb Altor stále hmatatelný. Nicméně je zde odkaz Bathory v poněkud jiné podobě – už to není nefalšovaný obdiv kapely, snažící se znít jako mistr, nýbrž jen pocit, že tvorba Bathory jsou ty kořeny, z nichž “Gastrike” vychází. Nádech Bathory slyšíte snad v úplně každé skupině, která má co dočinění s onou původní formou viking metalu, i když si jde třeba svou vlastní cestou – a právě to je nyní i případ Ereb Altor na desce “Gastrike”.

Oproti “By Honour” a “The End” tentokrát Ereb Altor zcela znatelně přitvrdili a zrychlili. Vlastně bych si dovolil tvrdit, že ten, kdo zná oba předchozí počiny, se podobně jako já při prvním poslechu lekne, jak moc se do toho Ereb Altor opřeli. Některé sypačky, které se v průběhu “Gastrike” objeví, jsou opravdu zuřivé a naprosto suverénně brousí až do hájemství čistého black metalu. A v kontrastu s tím občas vykouknou i dozvuky domovských Isole v několika riffech s výrazným odérem doom metalu. Přesto se nedá tvrdit, že by Ereb Altor absolutně rezignovali na to, co hráli na prvních dvou deskách, neboť onen výpravný epický nádech je zde slyšet neustále, byť je v některých skladbách docela málo znatelný, stále však takřka všudypřítomný. Všechny tyto tři tváře Ereb Altor se nyní na “Gastrike” potkávají – nikoliv však tím způsobem, že by se jedna střídala s druhou, jsou totiž zapuštěny naprosto přirozeně do sebe a vzájemně se proplétají. A nejlepší na tom je, že to ve výsledku skvěle funguje a že konečná podoba alba je opravdu skvělá. Ruku v ruce s tím se nese i další znatelný posun v porovnání s “By Honour” a “The End” – skladby na “Gastrike” jsou mnohem rozmanitější a proměnlivější.

Mezi nejsilnější písně bych určitě zařadil výtečné “Dance of Darkness” a “Dispellation”. První zmiňovaná se rozjíždí malinko doomově, aby se zanedlouho zvrhla v jednu z nejzběsilejších pasáží desky, nicméně po vichřici opět promluví pomalejší tempo a čistý chór přinese epičtější náladu. Oproti tomu “Dispellation” se již od počátku nese v hájemství viking metalu a možná neznatelněji připomíná předcházející tvorbu, avšak s tím, že tempo je stále poněkud rychlejší. Více méně celé “Gastrike” plyne v podobně proměnlivém duchu, aniž by se ale výsledek jakkoliv tříštil, pořád to bez problému drží pohromadě, což je vpravdě příjemné. Na druhou stranu ale tím, že nahrávka více méně jede v podobném stylu, rozhodně nemyslím, že by měla nudit. Naopak, ačkoliv se zpočátku “Gastrike” tváří jako trochu nenápadné album, nakonec se z něj vyklube záležitost, které člověk bez sebemenšího ostychu věnuje opravdu velké množstí času.

Pokud byl záměr Ereb Altor odpoutat se od onoho cejchu Bathory, nepovedlo se to úplně na sto procent, nicméně jak již bylo zmíněno, musela by kapela skočit do diametrálně odlišného žánru, aby tomu tak bylo. Pokud však bylo záměrem přestat být pouhou vzpomínkou na jednu legendu a jít svou vlastní cestou, pak “Gastrike” svůj účel plní naprosto dokonale. Na jednu stranu je to možná škoda, protože ono oživovat ducha Bathory také není zas taková sranda, Ereb Altor v tomto ohledu patřili mezi ty nejlepší a minimálně v případě debutu “By Honour” se jim povedlo se s mistrovým odkazem popasovat vskutku se ctí, přesto mi směr, jaký skupina na “Gastrike” nabrala, přijde naprosto logický, chápu jej a navíc se mi velice líbí. Ve skutečnosti je totiž “Gastrike” velice povedeným počinem, který navíc zcela jasně ukazuje, že budoucí existence Ereb Altor opravdu má smysl. Dokonce natolik, že bych si dovolil tvrdit, že kdybych si měl zvolit mezi Ereb Altor a domovskými Isole, asi bych dal přednost prvním jmenovaným. Vlastně jim už přednost dávám, jelikož se v mém přehrávači točí častěji. Avšak protože nepochybuji o tom, že vás vůbec nezajímá, co se děje uvnitř mé domácí výbavy, dodám nakonec, že pokud vám není cizí viking metal, který si tu a tam nezadá s black metalem či doom metalem, určitě se “Gastrike” uživí i ve vašem vlastním přehrávači…