Evile - Skull

Evile – Skull

Evile - Skull
Země: Velká Británie
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 27.5.2013
Label: Earache Records

Hodnocení:
Stick – 4/10
Kaša – 6,5/10

Průměrné hodnocení: 5,25/10

Odkazy:
facebook / twitter

Když britští Evile vydali debutovou fošnu “Enter the Grave”, byl jsem nadšením celkem vedle. Mezi mladými thrash metalovými kapelami, oživujícími odkaz titánů tohoto stylu, patřili totiž mezi nejnadějnější a nejpoctivější dřiče, tedy aspoň v mých očích. S dalšími alby však moje nadšení sláblo a musím rovnou na úvod říct, že s poslední “Skull” můj zájem o další počiny této bandy asi skončil definitivně. Místo aby zráli jako víno, spíš hnijou jak podzimní listí. Kvalitativní tendence nestoupá, nýbrž prudce klesá.

Z Evile se totiž stávají pomalu ale jistě takoví Bullet for My Valentine thrash metalu, i přes jistou úpornost, kterou se do skladeb snaží narvat, působí dost unaveně a tu agresivitu jim nějak nelze věřit. Skladby jsou většinou svižné a splňují nároky, které by měly thrashové pecky splňovat. Zběsilé sloky střídají ukřičené refrény, i sóla jsou jak podle nejzákladnější učebnice stylu. Dalo by se říct, že po řemeslné stránce je vše v nejlepším pořádku, ale ta praktická stránka věci těžce pokulhává.

Problém je, že už od začátku mě vlastně nezajímá, jak skladby budou vlastně pokračovat, nemám pocit, že by někam směřovaly a gradovaly. Písničky začínají a končí, proplují hlavou a nezanechávají téměř žádný dojem a nevzbuzují ve mně jako posluchači žádné dojmy. Jak album postupuje, horko těžko hledám záchytné body. Paradoxně se nejzajímavějšími momenty stávají ty chvíle, kdy se ubere na tempu a buduje se atmosféra. Pak to začíná být zajímavé. Především v epické “Tomb”. Jenže jedna skladba dobré album nedělá. Ani dobrý zvuk, kterým jsou skladby ověnčené.

Je docela všeobecným trendem, že zpočátku thrashové divoké kapely začnou do své tvorby implantovat progresivnější prvky, divokost ustoupí větší promyšlenosti. Někdy to funguje opravdu dobře a výrazně to ozvláštní diskografii kapel. V tom případě je všechno v pořádku. Tady ale v podstatě není žádná snaha o posun či progresi. Koleje zůstávají položené pořád stejně, ale výrazně zrezivěly. Otázkou zůstává, zda se povede někdejší kvalitu obnovit, či bude tvorba nadále upadat do čím dál větší plytkosti a bezvědomí. Je smutné, když se u mladé nadějné kapely dostaví stagnace a únava. Pochopím to u starých veteránů, kterým již nezbývá dostatek mladického nadšení a divokosti k tomu, aby dokázali trhat svými drápy na cucky. U mladíků, jakými jsou Evile, to ale nedokážu akceptovat a chápat.

Jak jsem dříve jejich tvorbu velice oceňoval, u aktuální desky bohužel musím konstatovat, že je to vážně slabé. Vedle posledních Megadeth asi největší zklamání, kterého jsem se letos od thrash metalové kapely dočkal. Pokud můžete, doporučuji se poslechu této desky vyhnout, a pustit si jejich debut, či nějaký výživnější materiál. Posledními Kreator či Exodus nic nezkazíte. Tohle je za slabé čtyři bodíky, bohužel.


Další názory:

Od svého druhého alba “Infected Nations” Evile už jen brousí svou verzi klasického Bay Area thrash metalu, který oni sami vidí jako kombinaci staré Metallicy a Testament. Zpěvák a kytarista Matt Drake má svým projevem k Hetfieldovi za mlada docela blízko, a přestože není tak charismatický a drží svůj projev v jedné rovině, tak nemůžu tvrdit, že by byl špatný zpěvák. Na tvorbě Evile a jim podobným kapelám je důležité, jak člověk na jejich snažení nahlíží. Jako na kopírování, nebo vzdávání jakési úcty svým modlám? V případě Evile tíhnu k druhému pohledu, a i když je mi jasné, že se jedná o omílání tisíckrát slyšeného, dělá to tahle parta s ledovým klidem a takovou sebejistotou, až je mi to vlastně sympatické. Některé písně jsou na můj vkus trošku roztahané a sloužilo by jim zkrácení stopáže, ale jako celek nemá album výraznějších slabin a bez problémů se to dá sjet od začátku do konce. Kdyby některé staré kapely hrály s takovým nadšením a vydávaly takhle vyrovnaná alba, tak bych se vůbec nezlobil (teď mluvím třeba o Schmierovi a jeho Destruction). Takové “Underworld” a “Words of the Dead” jsou našlapané vypalovačky, kterých není nikdy málo, takže opět uznávám, že Evile umí. Sice jinak, ale umí.
Kaša


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.